Online archiv

Pětašedesát procent dnešních školáků bude pracovat na pozicích, které ještě nevznikly. Devět z deseti lidí bude také do roku 2030 ke své práci potřebovat alespoň základní digitální znalosti. Nejen české školství tak musí najít odpověď na otázku, jak děti připravit na profese budoucnosti, o nichž ještě nevíme, co budou obnášet. Minimálně jedna věc je jistá: potřeba orientovat se v digitálním světě nikam nezmizí, právě naopak.

Do České republiky přišlo z Ukrajiny 358 000 uprchlíků, z nichž 74 000 jsou děti. Byly nuceny opustit svůj dosavadní život a vše, co jim bylo drahé: rodinu, přátele, školu. Evropská komise proto vydává dětskou knihu Dívka, která měla oči otevřené, jejímž cílem je přiblížit problémy, s nimiž se potýkají dětští i dospělí váleční uprchlíci.

Už od minulého měsíce můžete v ulicích Nymburka nacházet básně stočené do ruličky a zavěšené na nejrůznějších, leckdy i nečekaných místech. Na stromech v parcích, ve spárách zdí, přivázané k zábradlí mostů či k pouličním lampám.

Světového úspěchu dosáhli mladí filmaři ze ZŠ Englišova v Opavě. Dvacítka dětí filmové skupiny mediálního kroužku školní družiny vytvořila dokumentární film, který oslovil diváky doma i v zahraničí. Snímek Zapomenutá generace zachycuje očima dětí tři školní roky, které byly ovlivněny covidovou pandemií.

V dnešní době se stále větším rizikem, zejména u nejmladší generace, stává obyčejný mobilní telefon. Sociální sítě a hry, které tři čtvrtiny mladistvých vyhledávají sedm dní v týdnu, vyvolávají pocity bažení, zvyšují hladinu dopaminu a mohou vést až k hazardnímu chování. Navýšení času stráveného on-line se však týká i dalších segmentů populace. Ukázal to nový průzkum digitálních závislostí.

Kdo čeká jednoznačné hlasité ano, bude dost překvapen. Sabrina Karasová mluvila o výhodách a nevýhodách českého a amerického školství s Petrou Gelbart, která aktuálně zažívá zkušenosti s oběma systémy.

Štěpánka Jislová se pohybuje na zdejší kulturní scéně zhruba dekádu. Její první větší práce se datuje do roku 2016, kdy zpracovala scénář Pavla Kosatíka pro komiksovou sérii Češi – Jak Beneš ustoupil Hitlerovi.

Tachles, Lustig, čili „K věci, pane Lustigu“, je název knižního rozhovoru, který pořídil Karel Hvížďala (ročník 1941) se spisovatelem Arnoštem Lustigem (1926–2011). Kniha vyšla poprvé, v takové ur-verzi těsně před Lustigovou smrtí. Teď vychází ve formátu audioknihy.

S určováním leváctví a praváctví se v naší společnosti setkáváme především v souvislosti s nástupem do školy. Dítě by si mělo zvolit, kterou rukou bude psát a kreslit. Tento krok se nemusí zdát příliš podstatný, ale realita je zcela jiná. Určení psací ruky podle současných testů je často chybné a může mít velký vliv na kvalitu života v mnoha ohledech. A to nejen v dětském věku, ale i v dospělosti.

„Pavlo, děkuji vám za váš lidský přístup a klidnou energii. Rád jsem poznal někoho, kdo (snad!) není píča.“ Takové věnování mi napsal do své knihy Nebuď p*ča autor Tomáš Morávek poté, co jsme měli společnou besedu se čtenáři na veletrhu Svět knihy. Zaujetí lidským přístupem a klidnou energií bylo oboustranné. A Tomášovu knihu jsem posléze „zhltla“ prakticky na posezení. Jde o útlou a velmi čtivou publikaci umožňující vhled do soudobé ústavní péče o děti.

Hledáte pro své dítě aktivitu, u níž nechybí adrenalin a zároveň rozvíjí sociální interakci? Činnost vyžadující logiku, rychlé počítání, pekelné soustředění, schopnost přesného míření na cíl a taktiku? Přesně tuto kombinaci dovedností vyžaduje tradiční finská házecí hra s tajemným názvem mölkky.