Online archiv

MAJÍ VÝJEZDOVÉ KURZY NA ZÁKLADNÍ ŠKOLE SMYSL?

Víte, proč tolik dětí žije ve stresu a neumí se „probourat“ do dospělosti? Je to kvůli nerealistickým očekáváním a psychické frustraci jejich rodičů.

Základní škola Mládežnická v HavířověPodlesí se v listopadu 2014 připojila k dalším devětatřiceti školám v České republice jako partner společnosti SCIO a získala bezplatně rodilého mluvčího na plný úvazek na celý školní rok. Projekt JANIČKA (Ianua Linguarum Reserata) směřuje ke zvýšení kvality jazykové a odborné výuky jejich propojením metodou CLIL (Content and Language Integrated Learning). V praxi to znamená výuku nejazykového předmětu v cizím jazyce. Náš rodilý mluvčí Sam Tuduwage k nám přijel z Londýna a jako školní asistent je zapojen do výuky matematiky, tělocviku, zeměpisu a pracovních činností. Samozřejmostí je jeho asistence v hodinách anglického jazyka napříč všemi ročníky. Plně a aktivně se začlenil do veškerých aktivit školy.

Nakladatelství Portál letos oslaví 25 let svého působení na knižním trhu. Z malé firmy, kterou tvořila skupina nadšených zakladatelů vydávající několik titulů za rok, se v průběhu let stal moderní a stabilní nakladatelský dům. Téměř pět desítek zaměstnanců dnes ročně produkuje okolo sta knižních novinek, čímž se Portál řadí mezi dvacítku největších českých nakladatelství. Text: Jitka Pourová

Asi nade mnou svítí šťastná učitelská hvězda, protože vzpomenout si na nejhorší hodinu dalo docela práci. Vybavilo se mi sice pár tváří, ale vzhledem k tomu, že žiju na malém městě a ze všech těch „sígrů“ jsou dneska „velký chlapi“, co pěkně zdraví, nějak si nevybavuju, co mi vlastně prováděli. Jednu vzpomínku ale mám. Byla jsem tehdy úplný učitelský benjamín, s čerstvou maturitou v deskách, takže pro školní praxi vlastně bez vzdělání, pod ostrým zrakem starších kolegyň, mých bývalých učitelek. Co neviděla jedna, postřehla druhá. Říkala jsem jim Oko 1 a Oko 2. Úsměv, s nímž jsem tehdy vešla do třídy, postupně mizel. Třída byla rozdělena na poloviny. Jako obvykle jsem zapsala do třídnice a tu pak poslala po klučinovi v první lavici do druhé učebny. Vrátil se v doprovodu Oka 1. NEMŮŽETE POSÍLAT SAMOTNÉ DĚTI NA CHODBU!!! Proč, vždycky to tak děláme. NEMŮŽETE POSÍLAT SAMOTNÉ DĚTI NA CHODBU!!! Dobře, příště to zařídím jinak… Oko 1 odešlo. „Tak, jeden z vás půjde za dveře, a my zatím…“ NEMŮŽETE POSÍLAT SAMOTNÉ DĚTI ZA DVEŘE!!! Vrátilo se Oko 1 s Luckou, která měla počkat, než se ve třídě něco změní. My ale připravujeme úvodní aktivitu. NEMŮŽETE POSÍLAT SAMOTNÉ DĚTI ZA DVEŘE!!! Ale jak mám udělat úvodní aktivitu? NEMŮŽETE POSÍLAT SAMOTNÉ DĚTI ZA DVEŘE!!! Prásk. Dobře. Lucko, sedni si tady, zacpi si uši, zavři oči, nevnímej pohyby… Zvládla jsem to! Jenže ve třídě byl Jenda. Měl nemocné ledviny a potřeboval… Nutně! Jasně že můžeš na záchod, nejsem dozorkyně, jsem učitelka. Jenže jsem zapomněla! NEMŮŽETE POSÍLAT SAMOTNÉ DĚTI NA TOALETU! Oko číslo 1 přivedlo Jendu za rameno zpátky do třídy. Ale Jenda musí. NE, NEMŮŽETE POSÍLAT DĚTI NA TOALETU! Co kdyby se jim něco stalo! Jendovi se spíš stane něco takhle. NE, NEMŮŽETE POSÍLAT DĚTI NA TOALETU! Oko prásklo dveřmi. Jendovi se po tváři kutálela slza. Mně se zvýšil tep. Teď, teď se musím vzepřít své učitelce! Teď, nebo nikdy. Ať žije revoluce! Neboj, Jendo, my na ten záchod půjdeme s tebou. Jóóó!!! Pochopili mě. Přece jen jsem věkově blíž k nim. Jde se! Popadla jsem věci, děti, učení a toaleťák. Jenda si odskočil a my se učili na chodbě. Lucku jsme posílali do třídy - tam ji přece samotnou posílat mohu, ne? A pak se běhalo a učilo… Souznění s těmi prťaty bylo hmatatelné. HANO! CO TO MÁ ZNAMENAT?! Oko 1, posíleno o Oko 2, na mě zaječelo přes celou chodbu. Duše se mi scvrkla. Bylo po revoluci. Když vtom: „My se učíme na chodbě, aby se Jenda nepočural! On sám nesmí! A my taky né, sama jste to říkala,“ zakřičela třída sborově. Oko 1 těkavě zamrkalo na Oko 2. To si vyřídíme jinde! Nezbylo než pokrčit rameny. Co jsme tehdy probírali, absolutně netuším. Ale vím, že zkušenosti starších lze předávat i jinak.

Tuto hru můžete hrát při hodině občanské výchovy zhruba v 7.-9. třídě anebo ji můžete využít v těchto ročnících jako pohotovostní přípravu při nečekané suplované hodině.

„Pospěš si! Honem, honem, jdeme pozdě. Ještě nemáš úkoly? Měl by sis pospíšit, jinak to nestihneš!“ Typické věty, které pronášíme k dětem snad každý den. Životy některých dětí se staly permanentním maratonem plným stresu a přetížení. Proto je tolik potřeba naučit děti i ztišení, zklidnění, odpočinku, aby dokázaly prožívat každou chvíli svého života naplno. Moderní způsob života je vyčerpávající a jsou známy už i případy vyhoření dětí. A právě meditace je s to přinést dětem uvolnění napětí, obnovení a načerpání sil, snížit stres a schopnost uvědomit si své emoce, vyznat se v nich a přijmout je. Jakmile je přijmou, emoce už nejsou tolik tíživé a nevyvolávají strach.