Online archiv

Teodor Kollárik a kol.Bratislava, Univerzita Komenského 2004. 545 s.Slovenským kolegům lze blahopřát k této obsáhlé, informativní, dobře zpracované a nekonvenčně pojaté učebnici sociální psychologie, kterou vytvořilo jednadvacet předních slovenských odborníků pod vedením profesora Kollárika.Originalita této práce spočívá především v pojetí její obsahové struktury a v důsledném rozpracování společenských a sociálních stránek lidské psychiky, a to zejména v příspěvcích T. Kollárika (teoretický úvod a rámec), P.Sýkory (evoluční aspekty sociálnosti), M. Mésarošové (vliv sociálního prostředí), E. Sollárové (socializace), I. Ruisela (sociální vztahy osobnosti).Sociální psychologie je v knize chápána jako věda o sociálním systému a jeho struktuře. Všímá si externích i interních složek této struktury a jejich vzájemné interakce. Nacházíme zde i pojednání o sociální inteligenci akompetenci, o individuálním a sociálním poznávání, o sociálních postojích, sociální percepci, komunikaci, motivaci. Dočteme se o malých skupinách i hromadných procesech.V rámci soudobé etologie a evolučních aspektů sociálnosti se dozvíme mnohé i o sociálním chování zvířat, což je zejména chování dotykové, sexuální, bojové, napodobovací, orientačně pátrací, poskytování a požadování péče.Základními formami sociálních vztahů u zvířat pak je shlukování a dotýkání, sexuální styk, nadřazenost a podřízenost, péče a závislost.Populární je problematika altruismu a jeho forem s pozoruhodnou pasáží o recipročním altruismu v zákopech první světové války: tichá dohoda o klidu zbraní mezi oběma nepřátelskými stranami se opírala o"velmi křehkoudůvěru neustále posilovanou rituální pravidelností, která vede k predikovatelnosti chování druhé strany". Dospělo to tak daleko, že v určitém momentě války až jedna třetina vojáků v zákopech tiše kooperovala s nepřítelem.Autor této kapitoly na jejím konci analyzuje neméně zajímavý problém, hypotézu ,modulární mysli', totiž evolucí vyvolané utváření specifických funkčních jednotek, z nichž mnohé se týkají také sociálního života (napříkladrozpoznávání podvodníků v situaci recipročního altruismu nebo nalezení vhodného partnera pro reprodukci). Tyto a jiné hypotézy evolucionisticky orientovaných psychologů připomínají instinktivismus jednoho z klasiků sociálnípsychologie, W. McDougalla (1908) a poukazují na jisté historické pendlování psychologie od krajního sociologismu ke krajnímu biologismu.Obsah knihy je věnován především problematice psychologických aspektů mezilidských interakcí a přináší v tomto směru nejen množství nejnovějších poznatků a kritických postřehů, ale i mnoho podnětů pro další rozvoj tohoto,jak někteří soudí, nejpsychologičtějšího oboru psychologie. Kniha je po všech stránkách velmi zdařilým dílem, které obohacuje literaturu o sociální psychologii vůbec. U nás je bohužel ke škodě zájemců a zejména studentůpsychologie zatím jen obtížně dostupné.

Kateřina BeaufortováPraha, SPIN, o.s.; AISIS, o.s.; LANGMaster; GROUP s.r.o., 2004.Recenzovaný výukový CD-ROM vznikl na základě několikaletých zkušeností proškolených videotrenérů, kteří získali svou odbornost z výcviků organizovaných občanským sdružením SPIN, při práci s učiteli ve školách. Metoda videotrénikinterakcí (VTI) se začala využívat jak v rodinách (jako pomoc rodičům s výchovou dětí), tak i ve školách - jako pomoc učitelům ve výuce.Cílem tohoto výukového interaktivního CD-ROMu, určeného především učitelům základních škol, je poskytnout podrobné informace o komunikaci a o tom, jak ji lze ve škole efektivně využívat. Inspiraci v něm ovšem mohou kromějiž zmíněných učitelů najít také všichni ostatní, kteří se zabývají výchovou a vzděláváním.Jádro programu tvoří tři sady videoklipů zachycující vždy práci jednoho učitele běžné základní školy. Obsahem každého videoklipu je několik reálných dílčích pedagogicko komunikačních situací, jež může uživatel pomocínávodných otázek detailně analyzovat. Tuto vlastní analýzu komunikace si poté může porovnat s odborným komentářem.Dříve než uživatel začne s programem pracovat, je mu nabídnut test mapující jeho přesvědčení o komunikaci a o něm samotném jako komunikujícím. Touto zábavnou formou je uveden do problematiky interakce mezi učitelem a žákemve škole.Mimo to recenzovaný CD-ROM ,Umění komunikace ve škole' obsahuje ještě velké množství doprovodných textů o komunikaci z pohledu metody VTI, která je využívána jako podpora a pomoc při řešení obtíží v komunikaci se žáky nebos celou třídou. Podrobně jsou popsány principy úspěšné komunikace s odkazy na konkrétní videoklipy učitelů, kteří umění komunikace dobře ovládají: učí děti učit se a rozvíjet jejich myšlení, vedou s nimi dialog, podporujíjejich schopnost vyjadřovat se, sdělovat své pocity, nápady. Dále tito učitelé podněcují diskuzi žáka - tedy utváření, prozkoumávání a sdělování názorů, podporují jejich sociální chování, učí děti spolupracovat a pomáhají jimřešit rozpory a konflikty. Učitel je zde tudíž považován vedle rodičů za velmi důležitou osobu pro vývoj dítěte.Domnívám se, že tento výukový CD ROM může významně napomoci učitelům při hledání cesty ke zlepšení vztahu k žákovi i k celé třídě a posilování jeho odborných kompetencí. Obsah titulu je navíc sestaven do podoby výukovéhoplánu a umožňuje vést individuální studium.Na druhé straně však podle mého názoru nemůže CD-ROM, který je jediný svého druhu, a tudíž postrádá srovnání, přes své výše uvedené kvality plně nahradit vlastní zkušenost ze spolupráce učitele s kvalifikovanýmvideotrenérem.

Hanka FifkováPraha, Mladá fronta 2005. 110 s.Hanka Fifková je rozhodně člověk mimořádného profesního zaměření. Kromě sexuologické a psychoterapeutické praxe je jednou z nejaktivnějších odbornic u nás, které se zabývají osvětou v oblasti sexuálního prožívání člověka. Jejípříspěvky najdeme nejčastěji rozeseté po různých internetových poradnách. Autorka sama je žena velmi otevřená a schopná mluvit o sexu bez nějakých tabu jako o normální součásti života zdravého člověka. Čtenář se proto v jejíútlé knížce setkává s naprosto otevřenými (možná někdy až šokujícími) výpověďmi mnoha žen a několika mužů o tom, jaké představy, fantazie a sny je v jejich sexuálním životě doprovázejí.Kniha si rozhodně nedělá nárok být odbornou sexuologickou publikací. První část je sice věnována teoretickému úvodu, ale to v podstatě jen proto, aby měl čtenář, který se v oblasti sexuologie rutinně nepohybuje, možnostvnímat celý kontext, do něhož jsou sexuální fantazie zasazeny a který je také výrazně ovlivňuje.Druhá část, vlastní jádro knihy, nabízí čtenářům sexuální fantazie sedmdesáti čtyř žen a jednoho muže. Jedna za druhou bez komentáře, tak jak je ženy autorce poslaly napsané. Absence odborného komentáře je možná trochu naškodu, protože by čtenáři umožnil ještě hlubší vhled do ženské duše, ale zřejmě by přesáhl rámec této knihy a autorka ho podle svých slov ani neměla v úmyslu. Protože se jedná o první ucelenější publikaci tohoto druhu, šlo jízřejmě spíše o to shromáždit co největší množství autentických výpovědí a nabídnout je čtenáři jako paletu s živými barvami, z nichž si obraz sestaví už sám. Jednotlivé výpovědi skutečně mohou šokovat, nejednou se v ženskýchfantaziích setkáváme s představou skupinového sexu, veřejného nebo naopak tajného sexu, s násilným i lesbickým sexem. To vše zcela bez obalu, ale také pouze ve fantazii. Pokusy několika žen uvést své fantazie do praxe nebylypodle jejich slov ve většině případů příliš úspěšné. Také reálný sexuální život mnoha žen se často od těchto fantazií značně liší.Zajímavá je i třetí část knihy. Nabízí čtenáři výsledky autorčiny ankety, v níž položila pětatřiceti respondentům, mužům i ženám různých profesí, několik otázek týkajících se ženských sexuálních fantazií a jejichkomunikace mezi partnery. Někteří o nich přemýšleli, jiní ne, většina odpovídajících si ale myslí, že by partneři o svých sexuálních fantaziích měli mluvit, protože to může obohatit jejich společný život. Bylo by zajímavézjišťovat, zda si myslí totéž i po přečtení této knihy. Možná zejména mužům by najednou úplně stačilo znát přání svých partnerek, aniž by museli do detailu vědět, co si při sexu ženy vlastně představují, protože zdaleka ne vždyjsou to právě oni. Ale něco podobného zřejmě platí i u žen.Kniha Hanky Fifkové úspěšně prolamuje další společenské tabu. Je určená všem, kdo se o oblast sexu zajímají (tedy drtivé většině populace). Někoho pohorší, někoho povzbudí k dalším otázkám a pro někoho bude znamenatútěchu, že"neobvyklé"fantazie, jež prožívá, nejsou výsledkem sexuální úchylky, ale projevem velmi dynamické a emočně nabité sexuality.

Stanley KelemanPraha, Portál 2005. 214 s.V posledních letech se na našem knižním trhu objevuje přece jen trochu více publikací, které se věnují psychosomatice. Dosavadní nedostatek je nepochybně dán velkou mezerou, která vznikla pečlivou ideologickou filtracíškodlivých myšlenkových proudů z ,prohnilého' Západu. Nejspíš také proto převažují překlady zahraničních autorů nad původní domácí tvorbou. Kalifornský terapeut Stanley Keleman vydal svou Anatomii emocí poprvé roku 1985 vBerkeley. Nabízí v této knize esenci své tak zvané formativní psychologie.Práci s tělem se Keleman věnuje již přes třicet let. I když zřetelně navazuje na charakteranalýzu Wilhelma Reicha, nikde se k ní nehlásí, takže na neznalého čtenáře může působit dojmem zakladatele nového směru v léčbě. Pročtenáře, který původní Reichovu práci zná, může být Anatomie emocí snadnější četbou. To podstatné mají obě společné: pokus zachytit organismus jako celek, kterému se životní události vtisknou do tělesné struktury.Sám název knihy je paradoxní. Jako by bylo možné anatomické metodologie, exaktního popisu těl zbavených života, použít k popisu něčeho tak bytostně živého, jako jsou emoce. Kelemanovi ovšem nejde jen o prchavé projevyorganismu při prožívání, ale o ztělesnění chronických emočních stavů a konfliktů do tělesných tvarů. Pro názornost svých představ používá obrázky těla, na nichž chce přiblížit dynamiku tělesných změn při emočním prožívání.Oba světy - tělesný korelát i pulzující živé procesy od buněčné až po sociální úroveň se tak v Kelemanově textu setkávají, což může způsobovat nepříjemné paradoxy. Na jednu stranu je kniha plná pojmů z mechaniky: trubice,dutiny, měchy, vrstvy, komory, stěny a prostory, pumpy, tlaky, pulzační vzorce, pohonné látky, čištění tekutin, kondenzování, dokonce polarizování elektrického náboje v krvi. Na druhou stranu autor bohatě využívá metafor a příměrů.Čtenář se může někdy až leknout, když se dozvídá, že povrchová vrstva ,myslí' v pojmech světla, svalová v pojmech natahování, tlaku, zhuštění a rytmu, nebo když zjistí, že"hormony jsou jednou z forem vody a tvořízáklad chování v živočišném světě". Tyto hyperboly a víceméně básnické obraty může každý anatom nebo biolog podrobit kritice, bylo by však škoda, kdyby zrovna jeho odradily od další četby. Prostor setkávání duševníchprocesů s materiálním substrátem těla totiž vzdoruje jednoduchému popisu. Jednou z možností, jak se takového úkolu zhostit, je použití spíše básnického načrtávání obrazů než výčet všech detailů živé skutečnosti. Cenné jsou téžúvahy o terapeutických možnostech a léčebných strategiích.Připravenému čtenáři, který o tělové terapii již něco ví, se bude tato kniha hodit. Lékařům, kteří se s touto problematikou setkají poprvé, bych doporučil velkorysost a dostatek času na čtení, které vyžaduje přijetíponěkud odlišného paradigmatu, než na jaké jsou ze svého studia zvyklí.

Ján PraškoPraha, Portál 2005. 414 s.Psychiatr a psychoterapeut Ján Praško, působící v Psychiatrickém centru Praha, je autorem či spoluautorem dlouhé řady publikací. Některé z nich jsou určeny více pro pacienty či širší veřejnost, jiné kolegům psychiatrům,psychologům i lékařům jiných specializací. O kvalitě jeho díla svědčí například ocenění, kterého se dostalo jeho knize ,Poruchy osobnosti': psychiatrickou veřejností byla zvolena knihou roku 2003.Právě vyšlá publikace je jakýmsi završením systematické práce autora na téma úzkostných poruch. Jedná se o ucelený přehled zabývající se jejich vznikem, diagnostikou i terapií. Začíná popisem vývoje chápání úzkostnýchporuch v historických souvislostech, od etymologického výkladu a odkazů na literární zpracování úzkosti až k nejaktuálnějším poznatkům moderního výzkumu o neuronálních okruzích úzkosti a strachu. Najdeme zde odkazy na Freudovuteorii nevědomých intrapsychických konfliktů, ,bludný kruh neurózy' podle Horneyové a Bowlbyho práce o tom, jak kvalita připoutání dítěte k matce v raném věku ovlivňuje jeho vztahy v dospělosti. Dozvídáme se též o podmiňovánístrachu a úzkosti, o tom, jak například myšlenky typu:"Když si někdo o mně myslí něco nedobrého, nemůžu být šťastný,"ovlivňují naše hodnocení skutečnosti. Praško neopomíjí ani sociologický pohled a zabývá seotázkou, proč - přestože se toho o úzkostných poruchách již mnoho ví - musí úzkostní lidé za odpovídající pomocí urazit dlouhou cestu.Členění knihy zrcadlí klasifikaci úzkostných poruch podle mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10), což zajišťuje čtenáři snadnou orientaci. Jednotlivé diagnostické jednotky jsou pak popsány jak v biologickýchsouvislostech, tak očima psychoanalytiků i kognitivně-behaviorálních terapeutů. Následují obecně doporučované léčebné postupy farmakologické a psychoterapeutické. Psaný text je doplněný přehlednými tabulkami a schématy.Praktikující terapeuti klinických oborů ocení zejména názorně popsané kognitivně-behavioriální postupy ilustrované kazuistikami z praxe.Přestože autor působí v evropské asociaci kognitivně behaviorálních terapeutů a je v oblasti KBT též lektorem, zahrnuje do své práce termíny a přístupy z ostatních významných psychoterapeutických škol. Vzniká takintegrativní a ucelený pohled na problematiku úzkostných poruch. Poznatky zahraničních vědců Praško obohacuje o vlastní výzkum a vlastní klinické zkušenosti.Úzkostné poruchy se často skrývají za příznaky tělesné, a tak z knihy nemusejí těžit pouze psychiatři a psychologové, ale i lékaři prvního kontaktu, internisté nebo neurologové. A v neposlední řadě všichni, kteří se snadměrnou úzkostí denně vypořádávají, protože, jak se píše v úvodu knihy:"Zkušenost strachu a úzkosti je pro lidský druh univerzální... Řada myslitelů je zařadila mezi centrální zkušenosti lidského života a existence.Problém začíná, kde se úzkost nebo strach objevují příliš často, trvají příliš dlouho..."

Jedním z nejdůležitějších úkolů moderních firem je vyrovnávat se se změnami a přizpůsobovat se. Prostředí firem se neustále mění a stejně s ním i prostředí, v němž působí veřejnoprávní instituce. Rostoucí konkurence, většípoptávka po kvalitních službách a větší potřeba efektivity nutí firmy k zásadním změnám.

Zvláštní prožitky oddělení vědomí od fyzického těla bývají velmi silné a nezřídka vedou člověka až ke změně pohledu na svět. Vědecká psychologie tyto jevy dlouho přehlížela, což se však nyní mění.

Projektivní interview je explorační pomůcka pro dospělé a adolescenty, která využívá osvědčených otázek (semiprojektivních, nepřímých a evokačních). Jde o adaptaci techniky, kterou jsem vyvinul pro děti a která se stala součástídiagnostického instrumentária.

Při individuálním a skupinovém vyšetřování zájemců o exponované profese (vrcholový manažer, operátor jaderné elektrárny, řidič mezinárodních dálkových kamionů a autobusů, letecký dispečer apod.) se osvědčuje použití Zulligerovatestu, zejména jeho dia-formy.

V šedesátých letech minulého století se objevily nové přístupy k manažerskému výcviku, které měly v některých ohledech blízko k postupům běžným v psychoterapii. Tyto metody, rozvíjející osobnost manažera, později neprávem zapadly.

Již třicet let se světem šíří"metoda rychlé změny pro každého", neurolingvistické programování. Oslovuje hlavně manažery, obchodní zástupce, ale i některé psychoterapeuty. Na stránkách Americké psychologické asociaceji však nenajdeme.Cílem neurolingvistického programování je zejména změnit chování člověka, aby dokázal vystupovat sebevědoměji a dokázal přesvědčit druhé. Proto je o tuto metodu největší zájem mezi obchodníky a manažery.

Porozvodové spory o dítě bývají u násilníků motivovány snahou ublížit bývalé partnerce. Dítě je v těchto případech pouze nástrojem jejich ošklivé hry. Paradoxně však právě ono nejvíce trpí.Klinické zkušenosti i výzkumy prokazují, že dítě má na konfliktním vztahu otce a matky přímou emoční účast. To znamená, že v průběhu hádek rodičů prožívá intenzivní pocity strachu o své bezpečí či o bezpečí mladších sourozenců.