Pojmenovat věci pravým jménem je přednost
Jiří Pilucha, 5/2004Profesí nejsem psycholog. Spíše se v této oblasti považuji za"poučeného laika". Osobně neznám ani pana Humhala, ani Z. Vybírala, ani T. Nováka; znám je z jejich publikací, v případě pana Humhala z jeho mediálníchvystoupení a z ojedinělé zkušenosti mého přítele, který absolvoval jednu návštěvu v jeho soukromé ordinaci. Příspěvek pana Vybírala mi promluvil přímo z duše. Znám mnohá televizní vystoupení pana Humhala a naprosto seztotožňuji s tím, že K. Humhal je schopen (a zřejmě ochoten) okomentovat téměř kdeco a určitě spoluvytváří masmediální obrázek psychologa jako žvaniče, brouka Pytlíka, rádoby experta a znalce na vše. Dovolil jsem si tutocharakteristiku opakovat, protože je výstižná a přesná. Nejde však pouze o pojmenování věcí a pouze o etiku. Spíše jde o to, že taková veřejná vystoupení jako vystoupení dr. Humhala výrazně podlamují důvěru k psychologovi jakok někomu, kdo by měl umět pomoci s psychickými problémy nebo poruchami. Všiml jsem si zajímavé skutečnosti. Před lety se lidé vyhýbali hledat pomoc u psychiatrů se slovy"přece nejsem blázen"a raději vyhledávalipsychology, kdežto dnes, zdá se mi, se dává přednost psychiatrovi či psychoterapeutovi a ani za návštěvu bohnické PL se lidé nestydí. Osobně jsem přesvědčen, že k určitému despektu lidí k psychologům přispívají právě podobnéprezentace, jaké předvádí pan Humhal. Ve vaší anketě se zmínil i jiný účastník (K. Netík) o nekompetentnosti některých vyjádření psychologů: uvedl příklad z televize v souvislosti s teroristickým útokem 11. 9. Nevím, koho mělpan Netík na mysli. Vzpomínám si ale, že já sám jsem bezprostředně po tomto útoku sledoval v televizi kulatý stůl k tomuto teroristickému aktu. Za psychology tam byl právě pan Humhal. Jeho vyjádření a vystoupení bylo (mírněřečeno) skutečně tak nekompetentní, že na ně pohotově a pregnantně odmítavě reagoval další účastník kulatého stolu senátor Michael Žantovský (původní profesí psycholog, nemýlím-li se). Reakce pana T. Nováka v dubnovém číslevašeho časopisu mne překvapila z několika důvodů. Pan Novák v úvodu konstatuje, že si nevzpomíná na žádné televizní vystoupení pana Humhala. Předpokládá, že i jiní ho z obrazovky neznají, a proto nárokuje mít možnost posoudit"konkrétní, přesně specifikovaný, doložený a citovaný příklad"a"uvést přesně kdy a jak tak činil"(divím se, že ještě nemluvil o důkazním břemenu). Účastním-li se diskuse, tak se přirozeně předpokládá, ževím, o čem je řeč. Být pobouřen a odmítat kritiku něčeho, co vůbec neznám, je vskutku tristní. Zažil jsem ve svém dlouhém životě mnoho diskusí, mnoho oponentur, mnoho kritik. Ani jednou jsem se nesetkal s tím, že by často velmitvrdá a příkrá slova byla chápána jako"stigmatizace živého člověka"! Pojmenovat věci pravým jménem je snad spíš přednost - a je to něco, co v současnosti chybí. Pokud jde o etické soudy, zdá se mi, že by pan Novákměl být opatrnější. Vzpomenu-li na jeho příspěvek z května 2003 (Odlišně o Tabu...) a přečtu-li si znovu poslední tři odstavce jeho příspěvku, napadá mne ono moudré"Si tacuisses, philosophus mansisses"- Kdybysmlčel, zůstal bys filozofem (a také mne napadá něco o nestoudnosti). A dovolím si ještě jednu malou poznámku: tenkrát, po uveřejnění Novákova článku (Odlišně o Tabu...), jsem nemohl pochopit, že nenásledovalo jasné aodpovídající stanovisko redakce - škoda.
