Online archiv

Vyšetřovatelům se vyplácí akceptující, empatický a autentický přístup. Přítomnost prvků podpory při výslechu svědka či poškozeného příznivě ovlivňuje jeho ochotu vypovídat a brání vzniku sekundární újmy.

Z výzkumu vyplývá, že děti samy si přejí volit. S každým právem ovšem přichází i odpovědnost. V čem je tedy opravdový zájem dítěte? Co by si dítě vybralo, kdyby si rozumělo?Děti potřebují ochranu, oporu, pomoc, pocit životní jistoty, intimitu citových vztahů - nikoli politickou odpovědnost za vedení státu.

Nelze popřít, že se Romové od Čechů v mnoha ohledech liší, ať už je to životním stylem, hodnotovým žebříčkem nebo IQ měřeným testy inteligence. To, co je důležité pro Čechy, není důležité pro Romy, a naopak. Nezbývá než to respektovat.Romské matky milují své děti až nekriticky. Děti v rodinách nemají žádné povinnosti, mohou si všechno dovolit. Jedí, když mají hlad, vstávají, až se samy probudí, jdou spát, až se jim chce, třeba o půlnoci. Učí se tak,že pozorují své okolí.

StručněInternetové stránky Animal Behavior Society. Obsahují informace o vědeckém zkoumání chování zvířat i odkazy na další internetové zdroje z této oblasti.

StručněSociální psychologové dlouhou dobu razili názor, že postoje - ať už k naší účasti ve válce v Iráku, anebo třeba k otázce důležitosti fyzického zjevu člověka - jsou pouze výsledkem environmentálních faktorů, výchovy a kultury.Mnoho výzkumů však ukazuje, že postoje jsou dědičné a že mohou mít genetický základ. Podle řady výzkumů postoje s vysokou mírou dědičnosti (např. politické postoje) významně ovlivňují náš sociální život - např. určují, kde a ským budeme žít."Když jsem s touto prací v sedmdesátých letech minulého století začal, z definice byl postoj odpovědí stoprocentně podmíněnou individuální zkušeností,"říká Abraham Tesser, sociální psycholog zUniversity of Georgia."Dnes nikdo nepochybuje, že behaviorální systém má silnou genetickou komponentu,"dodává. Psychologové zkoumající postoje však stále uznávají, že environmentální faktory hrají při formovánípostojů důležitější roli než faktory genetické. Sklon k určitým postojům pravděpodobně vychází z osobnosti člověka, která je založena na genech ovlivňujících neurochemické děje v nervovém systému. V nedávném výzkumu, který bylpublikován v časopise Journal of Personality and Social Psychology (Vol. 80, No. 6), zkoumali američtí vědci 195 jednovaječných a 141 dvojvaječných dvojčat. Zaměřili se na jejich náboženské a politické postoje a snažili seidentifikovat genetické základy těchto postojů. Významný dědičný efekt byl zjištěn u 26 z 30 zkoumaných postojů.

Lidé, kterým jejich rodiče v dětství poskytli silnou rodičovskou podporu, bývají v dospělosti relativně zdraví. Naopak ti, kteří podobnou rodičovskou podporu v dětství nezažili, mívají častěji zdravotní problémy. Vyplývá to zvýzkumu, jehož se účastnil reprezentativní soubor Američanů a který byl zveřejněn v březnovém vydání časopisu Psychology and Aging. Výzkumy již dlouhou dobu potvrzovaly, že děti mající v rodině silnější podporu ze strany rodičůbývají zdravější než děti s nižší mírou této podpory. Benjamin A. Shaw z University of Albany se nyní pokusil zjistit, zda míra a kvalita rodičovské podpory v dětství ovlivňují zdravotní stav také v dospělosti a stáří. Výzkumuse účastnilo 2905 dospělých lidí ve věku 25-74 let. Byli dotazováni na dostupnost emocionální podpory ze strany rodičů během dětství (např. otázkami: Jak moc jste jí/mu mohla důvěřovat ve věcech, které vás trápily?, nebo Koliklásky a citu vám dával/a? apod.). Dále byly u zkoumaných osob zjišťovány jejich současné depresivní příznaky, přítomnost chronických zdravotních obtíží a míra sebevědomí. Výsledky ukázaly, že současný zdravotní i duševní stavje podmíněn nejen aktuálními psychosociálními podmínkami, ale významnou měrou také zkušenostmi z dětství, mj. emoční podporou, kterou jim poskytovali rodiče. Chybění této podpory v dětství se v dospělosti projevuje častějšímidepresivními symptomy, chronickými zdravotními problémy (jako je hypertenze, artritida, urologické obtíže apod.). Tato souvislost byla zjištěna u všech věkových skupin (až do stáří).

V roce 1998 uveřejnil uznávaný lékařský časopis Lancet práci o škodlivých účincích drog z konopí (Hall, W., Solowij, N.: Adverse effects of cannabis. Lancet, 352, 1998). Závěry této práce lze shrnout následovně:

StručněTým zahraničních odborníků prokázal, že rodiče podstatně ovlivňují to, zda budou jejich děti kouřit, pít nebo zneužívat jiné návykové látky. Jako zvláště důležité se ukázaly následující činitele: dostatečně silná vazba dítěte narodinu měřitelná časem, který tráví rodiče s dítětem; jasná a důsledně prosazovaná rodinná pravidla, přiměřený dohled a přiměřené prosazování kázně; schopnost konstruktivně řešit rodinné problémy.Zjistilo se, že dospívající ve věku 18 let, na které rodiče přiměřeně nedohlíželi, měli dvakrát častěji zkušenost s nelegálními drogami. Zkušenost s nelegálními drogami byla také častější v rodinách, kde se důsledněneprosazovala pravidla (15 % oproti 6 %). U dospívajících ve věku 15 let, s nimiž rodiče trávili málo času, byla zkušenost s nelegálními drogami třikrát častější. V rodinách, kde se nedařilo zvládat konflikty, se u dětí častějivyskytovala zkušenost s nelegálními drogami (15 % oproti 6 %).

StručněTakzvaní hypochondři bývají terčem mnoha vtipů a narážek, a to nejen v běžném životě, ale i v literatuře a ve filmech. Odborníci používají místo hypochondrie častěji pojmu"úzkost o vlastní zdraví"apod. Principyvzniku a léčby této poruchy nejsou příliš jasné. Nová výzkumná studie však ukazuje, že psychoterapie může být pro tyto pacienty účinným způsobem léčby."Většina hypochondrických lidí nikdy psychiatra nenavštíví,"uvádí hlavní autor nového výzkumu této poruchy Arthur Barsky. Tito lidé si totiž neuvědomují psychickou podstatu svého stavu. Studie se účastnilo 102 pacientů, kteří absolvovali psychoterapii, a 85, kteří podstoupili běžnoulékařskou péči. 57 % těch, kteří absolvovali šest psychoterapeutických sezení, uvádělo po roční pauze významné zlepšení kvality života a ústup příznaků. V kontrolní skupině lidí léčených běžným způsobem došlo ke zlepšení pouzeu 32 %. Výzkum byl publikován v březnu v časopise Journal of the American Medical Association.

StručněAmerické děti trpí podle nejnovějších průzkumů odborníků z National Sleep Foundation nedostatkem spánku. Studie se účastnilo 1473 dětí od kojeneckého věku do 11 let. V průměru jim chyběla 1-2 hodiny spánku denně. Ve věkovéskupině 3-11 měsíců byla zjištěna průměrná délka spánku 12,7 hodiny denně, odborníci přitom doporučují 14-15 hodin. Batolata ve věku 12-35 měsíců spí v průměru 11,7 hodiny denně, doporučovaná délka je přibližně 12-14 hodin. Udětí ve věku do 6 let doporučují experti 11-13 hodin, zjištěná průměrná délka spánku dětí této věkové skupiny byla 10,4 hodiny. Děti navštěvující první stupeň základní školy spí v průměru 9,5 hodiny, odborníci doporučují 10-11hodin. Z této studie vyplývá, že děti nespí dostatečně dlouho, což může souviset s častým výskytem poruch spánku (ve zkoumaném vzorku asi 75 % dětí vykazovalo poruchy spánku vyskytující se několikrát do týdne). Alarmujícípřitom je, že problémy často začínají již v nejranějším věku.

StručněVědci zjistili, že každá hodina, kterou předškolní dítě stráví denně před televizní obrazovkou, zvyšuje asi o 10 % riziko, že se u tohoto dítěte vyvinou v pozdějším životě poruchy pozornosti. Výzkum uveřejněný v dubnovém vydáníčasopisu Pediatrics byl zaměřen na dvě skupiny dětí, a to ve věku 1 a 3 roky. Celkově bylo zkoumáno 1345 dětí. Uvedené zjištění je v souladu s doporučením Americké pediatrické akademie, aby děti do dvou let vůbec televizinesledovaly, a podporuje starší výzkumy, které prokázaly, že sledování televize zkracuje dobu, po kterou je dítě schopno soustředit pozornost. Je mnoho důvodů, proč by se děti neměly dívat na televizi: existují třeba výzkumyprokazující souvislost sledování televize s obezitou a agresivitou.

StručněU zdravých lidí ve věku nad 75 let, kteří mají geneticky zvýšené riziko vzniku Alzheimerovy choroby, je nižší hladina vitaminu B12 spojena se signifikantně horšími výsledky v paměťových testech. Toto zjištění publikovalbritsko-švédský výzkumný tým v dubnovém čísle časopisu Neuropsychology. Vědci již dlouho vědí o tom, že Alzheimerova choroba má významnou genetickou komponentu. Je také známo, že s touto chorobou souvisí nízké hladiny vitaminuB12 a folátů. Minimum výzkumů se však dosud věnovalo společnému působení genotypu a výživy na kognitivní funkce ve stáří.