Online archiv

Všichni ze své zkušenosti víme, že když se člověk necítí dobře, nemůže vykonávat dobře ani svou práci. Stejně je tomu s učiteli. Když není učitel v pohodě, ztratil uspokojivý životní pocit (well-being), protože je narušena jehotělesná, duševní i vztahová rovnováha, pak jen stěží může dobře učit a vychovávat.Světová zdravotnická organizace (WHO) přijala proto rozšířenou definici zdraví, aby modernímu člověku uložila naléhavý úkol: Udělej něco pro sebe, aby ses cítil lépe na těle, duši i ve vztazích se světem, změň způsob svéhoživota, a tím i sám sebe.Podívejme se nyní z tohoto zorného úhlu na situaci učitelstva v ČR během posledních let. Můžeme s ní být spokojeni? Nikoliv! Vždyť reformní snahy u nás po roce 1989 stále směřují spíše k vnějším změnám. Pokud se tyto snahypřece jen orientují i na otázky výchovy, zvláště na osobnostní rozvoj nebo podporu zdraví, pak se to týká pouze žáků a studentů, nikoliv učitelů.Ke škodě věci je, že ani učitelé sami si jasně neuvědomují a nevyžadují rozšíření učiva jejich vlastního vzdělávání o otázky přesahující běžné koncepce vzdělání, tj. o otázky filozofické, etické, psychologické, ekologickéa zdravotní, vsazené do rámce otázek životního stylu.Tento postřeh opřeme o výsledky empirického výzkumu postojů učitelů, provedeného na vzorku 500 respondentů z celé ČR v rámci grantu MŠMT z roku 1993. Otázka, zda by mělo být vzdělávání učitelů a školní učivo obohaceno ouvedené, dosud nedoceněné okruhy, získala jen velmi malou četnost odpovědí. Zároveň však byl jako jeden ze tří nejpreferovanějších důvodů pro případný odchod ze školy uveden pocit prožívání silných stresů a duševní únavy. Nenípochyb o tom, že i naše učitelstvo prožívá v rámci radikální transformace celé společnosti velké napětí spojené s nadměrnými stresy. To se týká zvláště učitelek, začínajících učitelů a učitelstva ve velkých městech i ve školáchs odlišnými dětmi. Proto i naši učitelé potřebují psychologickou pomoc, zdravotně preventivní a podpůrné programy a především příležitosti k posilování sebedůvěry, aby dokázali čerpat ze svých zatím nedoceněných zdrojůtvořivých sil.

Žijeme v kultuře založené na řeči, kde slovo je mocným nástrojem, umožňujícím vést válku lingvistickými prostředky. Nevhodně užitý výraz může způsobit strádání či utrpení, zatímco správné slovo vyřčené ve vhodném okamžikunapomáhá uzdravovat choré. Obratnost při užívání jazyka vypovídá o sociálním statutu řečníka. Stejně tak lze s jeho pomocí výrazně ovlivnit vnímání statutu, který zaměstnanci přináší příslušnost k určité profesi.Můžeme například pominout pět let náročného studia na farmacii a degradovat lékárnici na prodavačku léků. Naproti tomu lze zvýšit prestiž veřejného domu tím, že na něj umístíme nápis Sexuální laboratoř a namísto hovorovýchvýrazů označujících profesi zde zaměstnaných dívek a žen se budeme striktně držet označení asistentka.V souladu s tímto principem dnes obchody nehledají prodavačky, ale konzultantky prodeje. V čele podniků už nestojí ředitelé, ale manažeři. Dámy, které mají na starosti jejich sekretariáty, by se dnes mohly cítit dotčeny,pokud by je někdo nazval"sekretářkou", jelikož dnes máme přece mnohem vhodnější označení"personal assistant". Jasně, práce je to ta samá, avšak asistentka nebo konzultantka mají přímo magický vliv naevalvaci ega.Zdá se však, že vliv na zachování či pokles hodnoty ega má spíše subjektivně vnímaný význam. Pokud by skutečný prožitek sebeocenění či sebeúcty kauzálně závisel na příslušnosti k určité profesi, pak by na tom byly patrněnejhůře ženy, kterým se lidově přezdívá - promiňte mi ten výraz - hajzlbáby. Při vyslovení takového slova neprožívá člověk vskutku nijak výrazně kladné emoce a ani analýza práce žen většinou důchodového věku na většinu populacevelký dojem neudělá. Jednak nejde o výrazně výdělečnou profesi, vybavení pracoviště je zpravidla omezeno na nejnutnější záležitosti, a také činnost se na první pohled jeví jako značně stereotypní: dohlížet na to, zda lidénekradou toaleťák a zda platí. Aby zmíněné povolání získalo vyšší prestiž v očích veřejnosti a případně přilákalo zájemce o toto povolání, stačí udělat jediné - přidělit mu honosnější označení, což se jeví být často jakodůležitější než obsah profesiogramu.I některé české firmy, dokonce i ty zdůrazňující svůj český původ, používají pro označení pracovních pozic angličtinu. Setkat se lze i s užitím zvukomalebných slov nebo opisných tvarů, které mají pozici dodat vyššíprestiž. Tyto syntetické náhražky jsou často jedinými kompenzacemi nezajímavé, či alespoň všední pracovní náplně, ale v kombinaci s osobnostními rysy mohou působit jako faktor napomáhající k identifikaci zaměstnance s profesínebo organizací. Předpokládá se, že lidé identifikovaní se svou profesí budou výkonnější, iniciativnější a budou vykazovat vyšší ochotu ke kooperaci. Výhodou identifikace s podnikem je nižší míra fluktuace a absencí.Druhou stranou téže mince může být určitá forma obranného mechanismu. Pokud zaměstnanec skutečně nabude dojmu, že k získání pozice asistenta prodeje (práce u americké společnosti) jsou nezbytné výrazně kladné dispozičnírysy, může tento předpoklad používat jako obranu proti pocitům méněcennosti v jiných osobních, životních nebo interpersonálních selháních (jak bych mohl být k ničemu, když přece Sale Assistant of Product Manager neboRecruitment Specialist HR Department je už z principu lepší člověk).Má to ale jedno"ale". Skutečně vyrovnaná osobnost bez vážnějšího deficitu sebeocenění nemá zapotřebí užívat"sebeklam"ve vyšší míře proto, aby sama sebe vnímala na vyšší úrovni v principu společenskésubordinace. Stejně tak společnost s vhodnou personální strategií a otevřeným způsobem řízení se může těšit z loajality svých zaměstnanců, aniž by užívala stylizace nebo manipulačních principů.Důraz na výkon a úspěch v zaměstnání je často předepisován masmédii jako jeden z nejdůležitějších aspektů hodnoty člověka, který by měl být podle mediálního obrazu nejen stále mladý a krásný, ale také vševědoucí avšezvládající. Akcent na dokonalost ve světě vytvořeném masmédii vede k zisku, zatímco ve skutečném životě spíše k obsedantně-kompulzivním poruchám. Projevem síly a zralosti osobnosti nemusí být tudíž identifikace s profesímanažera, ale naopak přiznání, že někdo je"jen"prodavačkou.

Fénixův komplex je tendence začínat stále znova, hledat nové starty, dělat"tlusté čáry"apod. Často je možné vystopovat touhu vrátit se na začátek, do neposkvrněnosti, do časů ráje před prvotním hříchem.Psychoanalytici by mohli tuto potřebu interpretovat jako návrat k matce, eventuálně jako úsilí znovu si získat mateřskou lásku.Komplex je pojmenován podle bájného ptáka Fénixe, který sám sebe spaloval na oltářním ohni na popel, z něhož povstal nový mladý Fénix. Mezi patologickou a nepatologickou formou je rozdíl pouze kvantitativní. Mnohem častějise setkáváme s tou pozitivní. Patologií se fénixův komplex stává ve chvíli, kdy se"návraty na začátek"stávají účelem samy o sobě.Hnací silou je nespokojenost s vlastním životem (či některou jeho částí). Rozdíl mezi tím, jak bychom chtěli žít, a jak žijeme, je již příliš velký, cítíme, že ztrácíme kontakt, představu o svém ideálu. Svou roli hraje iokouzlení začátkem, jenž bývá čistý, plný pozitivních možností. Nezanedbatelný je strach z konce, ze smrti. (I když paradoxně může být i smrt nebo sebevražda chápána jako nový začátek, totální očištění.)Analýza komplexu by mohla začít otázkou: Jak to děláte, když chcete začít znovu?"Klíčovými slovy/koncepty bývají čistota a novost v nejrůznějších podobách. Někdy je celý proces vyvolán či ulehčen vnějšími událostmi -od změny režimu po čerstvě napadaný sníh.