Online archiv

Stanislav KratochvílPraha, Triton 2006. 216 s.

Steve a Shaaron BiddulphoviPraha, Portál 2006. 168 s.

Ilona Pešová, Miroslav ŠamalíkPraha, Grada 2006. 150 s.

Říká se jim chytří žáci se školními problémy. Mají nadprůměrné rozumové schopnosti, ale i závažné vzdělávací nedostatky. Jejich nadání bývá obtížné rozpoznat. Možná právě proto, že talent a poruchy učení vnímáme jako opačné pólyschopnosti učení.

K nejcennějšímu rodinnému stříbru patří vyprávění příběhů, jež se tak či onak dotkly oné rodiny. Rodinné historky vytvářejí společné povědomí typu „my jsme“, jsou jedním z důležitých zdrojů identity jedince.

Únava je něco špatného, rozlada není „in“ a bolest se musí ihned ztišit, podsouvají nám reklamní slogany. Ještě že máme lékárničku se zásobou barevných pilulek. Inu, každá kultura má své drogy.

Zeptáme-li se někoho, zda má v úmyslu užít nelegální drogu, zvyšujeme tím současně pravděpodobnost, že takovou drogu v nejbližší době užije. K takovému závěru došli vědci pod vedením Patti Williamse ve své studii, která bylapublikována v časopise Social Influence.Autoři provedli výzkum na souboru 167 studentů. Jedné části z nich se zeptali, zda má v úmyslu užít nějakou drogu, druhé části, zda má v úmyslu cvičit. Po dvou měsících výzkumníci kontaktovali tyto studenty podruhé azjišťovali u nich reálnou konzumaci drog v uplynulém období dvou měsíců. Ti, kteří byli v první části výzkumu dotazováni na úmysl užít drogu, ji ve skutečnosti užili v průměru 2,8 krát; studenti dotázaní na úmysl cvičit užilidrogu v průměru jen 1,1 krát v období dvou měsíců. Pokud se při analýze výsledků nebrali v úvahu studenti, kteří nikdy v minulosti žádnou drogu neužili, zjištěné rozdíly byly ještě výraznější. U studentů dotázaných na drogy bylprůměrný počet užití drogy 10,3 za dva měsíce, u studentů dotázaných na cvičení pouze 4.Podrobná analýza výsledků pak ukázala, že dotaz týkající úmyslu užít drogu ve skutečnosti nevedl ke vzniku nových uživatelů drog. Dotazování způsobilo spíše jen zvýšení frekvence užívání drog u studentů, kteří měli jiždříve k drogám pozitivní postoj. Podobná souvislost byla zjištěna i u studentů, jichž se výzkumníci ptali na úmysl cvičit - v této skupině byla zjištěna vyšší četnost cvičení v období dvou měsíců v porovnání s druhou skupinou.Podle autorů studie je zřejmé, že prosté dotázání se vede k ovlivnění budoucího chování lidí. Ve světle tohoto zjištění se jeví jako problematické například nejrůznější průzkumy, které se provádějí u rizikových skupin vrámci protidrogové prevence.

Potřeba se projevuje porušením vnitřní rovnováhy, homeostázy. Potřeb je mnoho a jako vše v člověku podléhají vývoji i stagnaci, nabývají nových podob. Potřeba obdivovat se týká obdivování druhých - celebrit, vědců, nadřízených,představitelů národa nebo partnerů. Zřetelně se tato potřeba uplatňuje v submisivním chování. Souvisí s ní potřeba být obdivován, v různé intenzitě ji asi máme všichni. Do této množiny patří i sebeobdiv.Potřeba obdivovat je termínem Henry Murraye. Je to tendence vážit si někoho, mít k němu úctu, mít o něm vysoké mínění. Obdiv je celost emoční, ale je doprovázena i rozumem. Není to potřeba nijak vzácná, ale v struktuřeosobnosti významná.Potřeba úspěchu je motivační tendence k úspěšnému výkonu, který budou druzí obdivovat, je spojena s potřebou vyrovnat určitý nedostatek, ať skutečný nebo domnělý. Jde o běžnou sociální potřebu, která má vnitřní standardy aenergetický náboj. Obdiv se týká především těchto situací:* Obdiv k přírodě a jejím krásám, obdiv či lépe řečeno podivení nad inteligencí přírodních zákonů; je jedním ze základních údivů, přírodou poměřujeme vlastně celý svět i sebe;* obdiv k výkonům rozumu, obdiv k vědě, k objevům a vynálezům; je to údiv nad mocí člověka a nad jeho možnostmi, doprovázejí ho pocity světa jako paradoxu;* obdiv nad vnitřním světem, nad lidskou duší, nad jejími potencemi i nad jejími tužbami a ideály; každý psycholog dobře ví, o jak komplikovaný celek jde a jak se k němu věda těžko prokousává;* obdiv nad nesamozřejmostí samozřejmých věcí;* údiv nad obdivuhodností, s níž se nám náš svět vydává.Obdivovat se můžeme i sobě, naše Já má zpravidla obdivování rádo. Pokud je tento druh obdivu mírný, rozumný a nezbytnělý, přispívá ke štěstí a rovnováze. Může se však zhlédnout sám v sobě a bujet až do podob narcismu. Narcismusje už stav poruchový. Podle řecké báje byl Narkissos krásný, ale pyšný jinoch, pohrdl láskou nymfy Echó a Afrodité ho proměnila za trest v květinu. Narcismus je nadměrné, extrémní zaměření na svou vnitřní krásu:* H. H. Ellis jej považuje za nejkrajnější sebelásku, sebelásku velmi obdivnou, za přemrštěnou orientaci na vlastní osobu; je to nekritický sebeobdiv narušující sociální vztahy, je silně egocentrický;* podle Otto Ranka jde o vývojový stupeň sebezáchovného pudu;* Sigmund Freud ho považuje za slastný doplněk také pudu sebezáchovy, a dokonce za základ religiozity a filozofie;* Erich Fromm má narcismus za obranný mechanismus ega proti ztrátě sebeúcty;* v současné psychiatrii je to označení psychopatické osobnosti vnímající jen sebe a své egoistické zájmy.Schopnost obdivovat se a radovat se i z maličkostí je velký dar; je běžná u dětí a například u básníků. Tato schopnost pozdvihuje každodenní všednost do vyšší úrovně, do úrovně smyslu (je spojena se sebedistancí atranscendencí), ozřejmuje i maličkosti. Tento dar vyplývá z genetické výbavy a ze specifické i nespecifické praxe a rozvíjí se i sociailustrační litou. K těmto „ohromným maličkostem“ (G. K. Chesterton) odkazuje krásnáliteratura i hudba. Naučíme-li se takto nově vnímat svět, bude naše prožívání pozitivnější a radostnější. Nejednou jsem pozoroval nakažlivost a pozitivní efekt tohoto přístupu při psychologických intervencích, zvláště nápadnéto bylo u moderních lidí, pro něž už svět není novum. Výrazně se to projevuje v dereflexních skupinách Elizabeth Lukasové: klienti sdělují, co pěkného prožili, co je potěšilo, byť jde jen o maličkosti. Když pak přijde po časena jejich nouze, zpravidla o nich už nevědí - ne že by ty pozitivní prožitky vytěsnily jejich nouze nebo příznaky, prostě u nich převáží pozitivní nad negativním a jejich prožívání se rozjasňuje. Je jen škoda, že se u nás tytoskupiny málo praktikují, mají široký záběr a poměrně rychlý trvalý efekt.Obdivovat se a mít radost i z maličkostí, vidět věci jako nesamozřejmé, je také dílo dítěte v nás. Jemu bychom měli ponechat iniciativu, ne ji tlumit. To dítě v nás je už trvalé, vyzuté z infantility, je moudré a jehovidění je přirozenou každodenní psychoterapií.

Vědci poprvé formulovali tzv. skór rizika sloužící k předpovědi možného vzniku demence. Ve studii, která byla koncem července uveřejněna v časopise Lancet Neurology, jsou uvedeny nejvýznamnější faktory související s rizikemvzniku demence v pozdějším životě. Švédští autoři této studie připomínají, že obdobné skóry rizika byly již dříve stanoveny pro diabetes, kardiovaskulární i další nemoci, pro demenci však nikoli.Skór rizika se opírá o výzkum provedený v letech 1972-1987 na souboru 1409 osob středního věku, které byly dalšímu sledování podrobeny po dvaceti letech a byly u nich zjišťovány možné příznaky demence. Zjištěné hlavnírizikové faktory demence v podstatě odpovídají hlavním rizikovým faktorům souvisejícím s kardiovaskulárními poruchami: obezita, hypertenze a vysoká hladina cholesterolu v krvi. Přítomnost kteréhokoli z těchto faktorů zvyšujepravděpodobnost vzniku demence dvojnásobně. U lidí, kteří mají všechny tři rizikové faktory, je tedy pravděpodobnost rozvoje demence zvýšena šestinásobně oproti normě.Podle autorů studie je skór rizika poměrně spolehlivý - dokáže předvídat vznik demence v pozdějším životě se 70% spolehlivostí. Autoři upozorňují na skutečnost, že možnost vzniku demence souvisí také s dalšími faktory,které nemůžeme ovlivnit - např. genetická výbava či věk. Další faktory, jako například konzumace alkoholu, kouření či strava, nebyly v rámci studie zohledněny vůbec.

Jiří Lupoměstský píše ve svém příspěvku „Jak (ne)vychovat ohleduplného řidiče?“ v minulém čísle Psychologie dnes o tom, že většina řidičů jsou normální, slušní a vyrovnaní, svéprávní lidé. Vyslovuje obavy nad připravovanýmisankcemi vůči řidičům a vyjadřuje nespokojenost nad stavem komunikací. V něčem můžeme s autorem souhlasit, styl jízdy řady řidičů však normalitě neodpovídá. Přitom většina z nich má o svých řidičských dovednostech subjektivnělepší mínění, než je objektivní skutečnost. To tvrdíme jak na základě statistik dopravní nehodovosti, tak na základě zkušeností s posuzováním řízení méně zkušených řidičů i profesionálů. Je také známo, že u nás při řízenívozidel řidiči často nerespektují pravidla silničního provozu. Například nepřiměřená rychlost je, po nesprávném způsobu jízdy, druhou hlavní příčinou dopravních nehod na silnicích v Česku a první v počtu nehod na jednuusmrcenou osobu. Bohužel, v naší společnosti je často považováno za normální obcházení nebo nedodržování zákonů. A tento postoj vůči zákonům obecně se projevuje i v oblasti dopravy. Jednou z příčin rozdílů v řízení vozidel avzájemného (ne)respektování lidí a úrovně jejich vzájemné komunikace v Česku a v jiných vyspělých zemích je výrazné preferování individualismu, sebeprosazování a obecně nízká úroveň komunikačních dovedností a ochoty se domluvit.Nová opatření, která jsou zaváděna novelou zákona č. 361/2000 Sb., jejíž součástí je i bodový systém, jsou přirozenou obrannou reakcí společnosti a troufám si říci i valné části účastníků silničního provozu na vysokoudopravní nehodovost a počty úrazů na silnicích (ročně kolem 1300 usmrcených je skutečně hodně) a na styl jízdy některých řidičů, kterým nás ohrožují.Dopravní i městští policisté by se měli při kontrolách soustředit nejen na překračování rychlosti nebo špatné parkování, ale i na problematiku vyžadující nasazení jejich většího úsilí a případně i odborných znalostí - jako např.na nebezpečné předjíždění, dodržování bezpečného odstupu, na jízdu po kolejovém svršku tramvaje, předjíždění na křižovatce v odbočovacím pruhu, předjíždění tramvají zleva, na technický stav vozidel, přetěžování náprav atd. Měliby se více soustředit na takové přestupky, které výrazně ohrožují bezpečnost řidiče i ostatních účastníků silničního provozu. Jejich pozornost by se měla zaměřit zejména na nepřizpůsobivé řidiče, kteří nejsou ochotni neboschopni dodržovat pravidla silničního provozu. Jedno je však jisté - ten řidič, který má vozidlo po technické stránce v pořádku a bude dodržovat pravidla silničního provozu, nemusí mít žádné obavy.

Kamila Vavrošová(klinická psycholožka Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v Praze)

Brněnský institut psychoterapie (BIP)BIP zahajuje další běh akreditovaného výcvikového programu v individuální psychodynamické psychoterapii pro zdravotnictví, který začíná skupinovou částí. Další informace, pravidla výcviku a přihlášky na www.i-bip.com - do30. 9. 2006.Nové Centrum pracovní rehabilitace Asistence, o. s., otvírá nové Centrum pracovní rehabilitace, jehož služby jsou určeny lidem znevýhodněným v možnostech pracovního uplatnění z důvodů tělesného nebo kombinovaného postiženíz území hlavního města Prahy.Nabízené služby: - Podporované zaměstnávání a jiné formy pracovního uplatnění - Nácvik pracovních dovedností zejména v oblasti IT a internetu - Pracovní a kariérové poradenství Kontaktní osoba: Kateřina Králíková, DiS., Tel.:739 560 211, 241 406, 018, e-mail: katerina.kralikova@asistence.org