Online archiv

Teror začíná

Inspiroval mě rozhovor s Hankou Fifkovou (Pd 7/8) - konkrétně mediálně aktuální téma o těhotném muži, který evidentně vede českou psychologickou a lékařskou komunitu k úvahám, jak ten své těhotenství psychicky zvládá a zda se dál může bez újmy cítit jako muž. Vybavila se mi celkem jednomyslná reakce českých sexuologů, jak byla prezentována médii. Nejpřívětivější z nich byla, že by to snad nemuselo mít fatální dopad na duševní pohodu daného muže ( jménem Thomas Beatie). Reakce Beatieho samotného a jeho rodiny však svědčily o značné duševní pohodě a naplnění, alespoň tak si vykládám slovo „úžasně“, jak svůj stav popisoval. Významná feministická profesorka Judith Halberstam zase danou událost pozitivně hodnotí jako součást širších kulturních posunů. Podle ní je Beatie projevem pochopitelných změn, které už se dějí v jiných oblastech naší společnosti. Obecně mám dojem, že mediálně známí čeští sexuologové (sexuoložky takto moc často slyšet nejsou) jsou ve své snaze udržet jasný genderový řád v naší společnosti značně neochotní vzít v úvahu zkušenosti jiných kultur. Vzpomněl jsem si na reakce sexuologů Weisse a Procházky otištěné přímo pod článkem listopadové Psychologie dnes z roku 2005: „Berdache - ani žena, ani muž“ o indiánských kmenech, které dokázaly do své společnosti zabudovat širší než dichotomický genderový systém. Odmítavé reakce sexuologů byly explicitní v tom smyslu, že antropologickými nebo sociálními metodami není třeba zkoumat to, co již přeci medicína podrobně vypracovala, jasně pojmenovala a definovala - byť je někdy těžké jedince do daných dvou kategorií určit. V souvislosti s mužským těhotenstvím mi opět přijdou na mysl kultury, které to považují za samozřejmost. Tedy ne v tom vulgárním smyslu, že by muž měl dělohu a byl těhotný z anatomického hlediska. V některých kulturách se těhotenství považuje za společnou věc obou rodičů, což se projevuje už jenom v jazyce, kdy se o těhotenství mluví v množném čísle (oni jsou těhotní ). Pokud půjdeme směle ještě dál, najdeme společnosti, kde muž při porodu na sebe pomocí rituálů přebírá porodní bolesti.

Domníváte se, že problém LDN tkví ve financích?

Klienti s návykovými nemocemi často překvapují nás, terapeuty - v dobrém i špatném. Tak jistý chlapec nás překvapil „pozitivním“ nálezem syfilis, jiní nitrolebním krvácením s netypickými obrazy. Pacient s deliriem tremens se domníval, že se ocitl v rychlíku do Bagdádu. To bylo překvapení! Nově přijatý mladý muž přišel s překvapivým problémem, jak během léčby zajistit náležitou péči o svého miláčka. Miláčkem byl potkan. Myšlenku, že bych tímto úkolem pověřil sociální pracovnici, jsem zavrhl. Předpokládal jsem, že by nesouhlasila. Nejoriginálnějším vánočním přáním, jaké jsem kdy dostal, byla kopie normalizovaných jaterních testů jednoho abstinujícího závislého na alkoholu. Jiný abstinující nám poslal diplom za účast na maratónu. Jistý přítel abstinent zorganizoval na našem oddělení koncert Lenky Dusilové. Překvapení to bylo už tím, že do té doby jsem neměl tušení, co je to alternativní rock. Abych s klienty, co se překvapování týče, alespoň jakž takž udržel krok, složil jsem kromě jiných děl také abstinentský balet nazvaný „Vzrušující“. Toto dílo je možné shlédnout na mé webové adrese www.youtube.com/drnespor. Nahrávka ovšem zachycuje pouze mé sólové vystoupení, nikoli překvapený sbor budoucích abstinentů, pro který je určena. Důvodem je povinná mlčenlivost. Na zmíněném webu je ke zhlédnutí i překvapivý smích chytré ryby nebo smějící se veverka abstinentka, kteréžto kreace také s klienty radostně cvičíme. Docent Skála nám kdysi na supervizní návštěvě poradil právě to, abychom pacienty překvapovali. Ne pouze zaujali, ale překvapovali. Jaroslav Skála uměl překvapovat i své spolupracovníky a kolegy. Jednou jsem přišel na jeho socioterapeutický klub zvaný KLUS (Klub lidí usilujících o střízlivost). Přemýšlel jsem tehdy, jestli raději nevyrazit někam za kulturou. Nakonec zvítězila zvědavost, čím lišák Skála přítomné překvapí. Kde se vzala, tu se na KLUSU vzala operní pěvkyně a mocným hlasem tam stříhala jednu árii za druhou. Docent Skála nebyl jediným, kdo uměl překvapit. Mladý muž dychtící po přijetí a uznání ze strany otcovské postavy se ke svému překvapení z čista jasna ocitl na klíně mohutného amerického terapeuta. Ten ho vzápětí počal chlácholivě hladit po hlavě. Mistrem v překvapování byl doktor Milton H. Erickson. Jednou za ním přišel závislý muž a stěžoval si, že všichni v okolí pijí, a proto musí pít i on. Erickson ho poslal do botanické zahrady, ať si tam prohlíží kaktusy. Některé druhy vydrží léta bez jediné kapky. Ericksonův pacient si nedokázal představit, že by se pohyboval v jiných prostředích a stýkal se s jinými lidmi než dříve. Naučil se to až v botanické zahradě. Někteří naši pacienti si nedokáží představit, že by po vydatném obědě pili něco jiného než pivo. V takovém případě s oblibou říkám, že staří Číňané zapíjeli i svá vydatná jídla čajem už v době, když lidé v Evropě běhali nazí po lesích. Občas se podaří překvapit daleko větší okruh lidí, než je terapeutická skupina nebo komunita. S kolegy Ladislavem Csémym a Hanou Sovinovou jsme si položili otázku, kolik je v České republice alkoholiků. Vyšlo nám, že mezi osobami staršími 18 let bude nejméně 2 % závislých na alkoholu a asi pětina je těch, kdo alkohol užívají rizikově nebo škodlivě. Počet závislých na alkoholu se ale může také pohybovat až někde kolem půl miliónu. Poté, co jsem tyto údaje zveřejnil na blogu, se ozvala řada překvapených reakcí. Jeden pan inženýr označil moji snahu o prevenci škod působených alkoholem za antisociální. Napsal, že těžce pracující člověk si přece neodpočine procházkou v parku. Ale proč ne? Třeba játra bývají po procházce v parku daleko odpočatější než po návratu z hospody. Chce to jen změnit staré stereotypy. A překvapit sám sebe.

Existují hráči, kteří skutečně udrží své hraní pod kontrolou, nicméně riziko vzniku patologického hráčství je vysoké. Jeden patologický hráč přitom způsobuje problémy a utrpení v průměru 10-15 dalším lidem ve svém okolí.

Čtenáři nám často píší o kontakty na psychology. Zejména ve venkovských oblastech a pro osoby, které nemají přistup k internetu je obtížné psychologa najít. Přispět ke zlepšení by měla i naše nová servisní rubrika.

V době informačních technologií, virtuální reality a internetu existují stále ještě světlá místa na mapách, oblasti, jejichž potenciál teprve čeká na své plné využití. Jednou z nich je psychologická diagnostika. Ale to se mění.