Online archiv

Vydání: 5/2014

Můžeme být závislí na plastických operacích?

Jana Abelson Tržilová, 5/2014
K nejznámějším uživatelům plastické a estetické chirurgie patří celebrity. Mnohé z nich pod skalpelem skončily několikrát (Michael Jackson, Cher, David Gest, Mickey Rourke). V sérii operací najdeme i odstrašující případy, kdy se zákrok chirurgovi nepovedl. Nebo těch zásahů už bylo tolik, že dotyčný začal připomínat bytost z jiné planety. Catherine Jackson například označila svého syna Michaela za závislého na plastické chirurgii. Ačkoli on sám přiznal jen tři plastiky, odhad skutečných zákroků se pohybuje kolem několika desítek. A jeho matka plastické chirurgy vinila z toho, že jejímu synovi neřekli ne, a že tak částečně přispěli ke zkrácení jeho života. Ale zkuste říct ne králi popu. Přijdete o lukrativní zakázku a jeho problém stejně nevyřešíte. Obrátí se totiž na jiného chirurga, který požadovaný zákrok ochotně provede. Byť by byl s nejistým výsledkem. Michael Jackson ovšem nebyl jediný, kdo podlehl lákadlům, jež plastická chirurgie nabízí. Bezchybný vzhled je ve světě showbyznysu považován za samozřejmost. Nestačí jen vypadat dobře. Z estetického hlediska je nutné usilovat o to, vypadat nejlépe, jak jen je to možné. A navíc celebrity mají peníze, které jim umožní tyto zákroky podstupovat opakovaně. Pokud se sejde poptávka podložená dostatečným množstvím finančních prostředků s chirurgem bez zábran jakýkoli zákrok provést, neexistují žádné hranice, žádné směrnice (na rozdíl od jiných lékařských zákroků a medikamentů, u nichž jsou jejich indikace sledovány a regulovány), kdy přestat.

Geekové a nerdi

5/2014
Chraňme si nadané podivíny!

Slova pod pokutou

5/2014

Nadávky za volantem

Radkin Honzák, 5/2014
Doufal jsem, že při svém výzkumu nadávek za volantem objevím alespoň několik perel ekvivalentních k výtvoru mého otce „Vy krávo jeden jeruzalémská!“, kterým častoval spoluúčastníky silničního provozu. Nemohu říci, že jsem byl zcela zklamán, musím však konstatovat, že tvůrčí potenciál autorů dodaných výroků je v tomto ohledu chudý. Sebrané projevy lze rozdělit na citoslovce, oslovení účastníků silničního provozu, případně dalších osob a institucí podílejících se na silniční dopravě (správa silnic a dálnic, policie, ministerstvo dopravy) a nakonec hodnotící komentáře, rady a doporučení udílená výše zmíněným (eventuálně spolujezdcům). Na prvních dvou místech citoslovných a cituplných výkřiků se bezkonkurenčně nachází lidové (vulgární) označení prostitutky (eventuálně též pomazané výkaly) a neadresné odeslání směrem k análnímu svěrači. Až daleko za nimi se objevuje (marné) volání nejvyšší bytosti. V osloveních vedou vulgárně pojmenované pohlavní orgány, přičemž ženským pohlavím jsou označováni i muži, což by mohlo úroveň nadávky povyšovat. Další jsou domácí zvířata, zejména skot, ale ani drůbež není opomíjena. V množině hodnotících výroků je provinivší se subjekt adresně posílán především do anální a vaginální oblasti, navíc často současně s informací, jak by s ním autor naložil, kdyby měl příležitost. Nechybí trefné charakteristiky provinilců s důrazem na negativní stránky jejich povahy, inteligence a řidičského umu. Někdy nelze výzvě vyhovět, protože představuje klasickou dvojnou vazbu: „koukni, nečum!“ Můj původní úmysl roztřídit získané výroky do jednotlivých kategorií zcela zvrátil velkolepý dojem vyvolaný jejich nahloučením do jedné surrealistické básně. Bretonova defi nice „nečekané a půvabné setkání růže, deštníku a šicího stroje na pitevním stole“ zde dostává další rozměr, a proto přetiskuji vše en bloc. Ku*va! Hovado až za roh!! Mami, to bylo taky hovado? To je jantar! Když se rozdávalo sebevědomí, tak tenhle blb šel čtyřikrát a teď neví, co s tím. Ty debile! Kreténe! Kriple! Kam čumíš? Jeď do pr*ele, nebo tě postrčím! Zase ženská! Mamlas! Železnou tyčí bych mu přední sklo rozmlátil. Tak to je neuvěřitelné! Jakej je tam panáček, ty pi*o?! Kup si raději koně! Ježíši! Co jedeš jak s hnojem? Co sedáš do auta, když neumíš řídit… ty frajere, případně ty osle (podle toho, jestli vypadá a zachází s autem jako frajer libový nafoukaný, nebo nějaký zamrzlý či pedantský typ) Ty seš ale českej Honza, viď?! Hlavně že sis pomoh’. Netelefonuj a řiď. No jen si jeď, když se chceš zabít. Až tě doženu, ty kriple, bude po tobě! Za chvíli budeš mrtvej, ty srágoro! Tomu blbečkovi z tý škodovky snad přeskočilo! Svatá panno posrpenská, koho to za ten volant proboha posadili? Hovno Fittipaldi, jen kretén navoněnej! Vrať papíry, ty mátoho! To je kokos! Proč jezdí na kruháč, když se mu z toho motá palice?! Nelakuj si nehty a jeď, nádhero! Ááá… dědovi se svezl klobouček do očí! Nelep se mi na pr*el! To je normálně harassment! Kup si brejle, strejdo. Tady nejsi v Praze, chlape! Ty vypatlaný divadlo, táhni na krajnici! Bodaj by sa ti ko*ot na opačnú stranu postavil!

Jsem to, co řídím

Daniela Kramulová, 5/2014
Auto si oblékáme jako kabát. Když nám „padne“, je z nás sehraný tým. Jen těžko se pak dá odhadnout, jestli se ta fabia či BMW na silnici takhle chová proto, že ji řídí pan Novák, nebo jestli pan Novák řídí podle toho, zda sedí ve fabii, či v BMW. Zrovna jsem uklízela nákupní vozík do stojanu, když se za mnou ozvalo: „Jé, ahoj! Co tady děláš?“ Můj bývalý spolužák hned pokračoval: „Jak dlouho jsme se vlastně neviděli?“ Začali jsme počítat roky od posledního třídního srazu. „Bylo tenkrát hrozný horko a dcera se na zahradě učila k maturitě - tak to musí být šest let,“ povídám. „Já měl jsem v té době starou audinu, hned po srazu jsem ji dal do bazaru a koupil jsem novou v trojkový řadě. S tou jsem jezdil pět let a loni jsem pořídil tohle,“ ukázal hrdě na černou limuzínu za sebou. „Máš pravdu, fakt je to už šest let.“ „Ženy si vybavují události podle osob, které kolem sebe v té době měly, muži podle aut, která tenkrát řídili,“ tvrdí Gina Barrecaová, profesorka angličtiny z Univerzity v Connectitu. „Nechci snad říct, že by muži nebyli schopni hlubokých emocí, ale pokud si mají pamatovat rok nějaké významné životní události, mají ho spojený s autem, které v té době měli. Ptala jsem se například svého přítele Joa, jak dlouho bydlí v Madisonu. ,Počkej, tou dobu jsem řídil VW autobus, je to 18 let‘, povídá. Nebo jsem se ptala kamaráda ze střední, jak dlouho už žije sám. Zamračil se, soustředil se na chronologickou správnost a pak řekl: ,Fakt nevím. Začalo to jít do háje, když jsem měl mustanga, ale neodešla dřív, než jsem si koupil seville‘,“ líčí své zkušenosti Barracaová a moje setkání před nákupním centrem jí dává za pravdu.

Mozek pod vlivem milostné chemie

5/2014
Zamilovanost nás doslova zahltí pocitem štěstí. V přítomnosti milované osoby nám rudnou tváře, potí se nám dlaně, srdce bije jako o závod -a chováme se podobně jako člověk s obsedantně-kompulzivní poruchou, zjistili neurovědci z Chicaga.

Romantický snílek

Jitka Douchová, 5/2014
Seriál o typických povahových rysech a o tom, jak s dotyčnými vyjít 5. díl

Bojím se, že mě partner opustí

5/2014
Eva je krásná, chytrá mladá žena. Muži se za ní otáčejí, lichotí jí, zvou ji na rande. Jí ale dlouho trvá, než k někomu najde důvěru -a nakonec stejně skončí opuštěná. Scénář se opakuje a Eva netuší, kde stále dělá chybu…

Když v tom jedou ženy...

Daniela Kramulová, 5/2014
Jak žijí hrdinky seriálu Theodory Remundové rok poté

/ Anketa /

5/2014
Máme mít obavy z mocenských

„Chytrá“ protéza s citem

5/2014

Zpátky na stromy!

5/2014