Online archiv

Molton, M. D., Sikes, L. A.: Matka, Hetéra, Amazonka, Médium. Čtyři ženské archetypy, Portál 2015

Film Dánská dívka (Danish Girl) byl natočen na základě skutečného příběhu dánského malíře Einara Wegenera a jeho ženy Gerdy – příběhu prvního historicky doloženého procesu přeměny pohlaví, a to přeměny z muže na ženu. Film nás zavede do Kodaně dvacátých let minulého století. Einar je významný krajinář, Gerda se snaží prorazit jako portrétistka a jejich vztah se nedá popsat jinak než jako láskyplný. Jednoho dne se Gerdě nedostaví figurantka k sérii baletních portrétů a ona požádá svého manžela, aby za ní zaskočil a seděl jí jako model. Nevědomky tak odstartuje proces Einarova sebepoznání a zároveň jeho cesty k sobě jako k Lily – k ženě. Mimochodem – pokud byste chtěli tomu, co prožívají lidé s transsexualitou (a v tomto ohledu je vcelku jedno, zda Lily byla transsexuální, nebo intersexuální, jak uvádějí některé zdroje), dobře porozumět – nečtěte odborné publikace a vypravte se do kina. Je tam úplně všechno. První zmatek v souvislosti s prvním převlečením se do ženského oděvu, potřeba vyjít jako žena ven a být okolím jako žena akceptován, dvojí život, který v této souvislosti mnoho transsexuálních lidí vede a především stále narůstající, neodvratitelná a nezastavitelná touha stát se sebou samým. Transsexualita je zásadní rozpor mezi tělesnou schránkou a s tím související rolí ve společnosti a mezi psychickou příslušností k rodu – mužskému nebo ženskému. Jde o velice závažnou vrozenou poruchu, která je záludná v tom, že o ní dotyčný člověk nemusí dlouho vědět a navenek není dlouho vidět. Skrývat skutečnou identitu před sebou samým lze totiž poměrně dlouho, pomáhá v tom celá řada psychických obranných mechanismů. Díky Dánské dívce ale pochopíte, že to nejde donekonečna. Když transsexuální člověk jednoho dne své opravdové identitě pootevře škvírku, nikdy už se šuplík nedá zavřít. Čím víc si transsexuální člověk dovolí být sám sebou, tím nemožnější je jeho návrat zpátky do původní role. Ve filmu je nádherný dialog, ve kterém Gerda prosí Lily, aby se jí její Einar, její muž, vrátil aspoň na chvíli zpět. Lily (byť si je plně vědoma toho, že pro ni Gerda dělá všechno, co jen lze) ovšem zdánlivě tvrdě odpovídá: „ Ne, to nejde, Einar se už nikdy nevrátí.“ Nějakou dobu se Einar/Lily spolu s manželkou snaží navštěvovat nejrůznější odborníky, protože nerozumí tomu, co se děje. Dostane od nich celou paletu diagnóz – sexuální perverzí počínaje a schizofrenií konče. Na omluvu lékařské vědy je nutné říci, že v té době měla s transsexualitou pramalé zkušenosti. Lily se nakonec spolehne na svůj zcela zdravý rozum. Přesvědčí sebe i Gerdu o tom, že nejde ani o sexuální úchylku, ani o schizofrenní blud, ale že skutečně ženou je. Za pomoci Gerdy začne postupně ve všech oblastech života jako žena žít. Zásadní pomoc pak najde v osobě dr. Warnerkrose, který Lily opakovaně na klinice v Drážďanech operuje. Jde v té době o unikátní zákroky, pomocí nichž jsou postupně odstraňovány mužské pohlavní orgány a vytvářeny pohlavní orgány ženy. V rámci série operací dochází i k pokusům o transplantaci vaječníků a dělohy. Lily nakonec umírá rok po posledním zákroku. Jak jsem již uvedla, pokud se chcete o transsexualitě něco dozvědět, běžte na film Dánská dívka. To ale není všechno. Jako bonus totiž dostanete jednu z nejdojemnějších love story, jakou jste kdy viděli. Láska, má-li býti pravá, musí obsahovat loajalitu a soucitnost v té nejkrásnější a nejlaskavější podobě – a přesně tak svého Einara / svou Lily miluje žena Gerda.

Jednou z méně příjemných povinností lékařů, a zejména psychiatrů, je posouzení zdravotního stavu pacienta s ohledem na to, jestli může, nebo nemůže řídit auto. V dnešní době, kdy si bez auta lze praktický život jen těžko představit, je tato otázka velmi naléhavá a je spojená s mnoha emocemi jak ze strany nemocného, tak lékaře.

Počítačové hry mohou u osob s autismem fungovat jako zajímavý podpůrný terapeutický prostředek při sociálním učení, zejména rozpoznávání emocí, ale i při odreagování napětí.