Online archiv

Vydání: 4/2014

NEUROVĚDY A VZDĚLÁVÁNÍ

Jana Becková, 4/2014
Vzdělávání zatím nepatří mezi exaktní vědy, a v teorii se proto opírá o poznatky z psychologie, filozofie, sociologie a dalších autonomních disciplín. Mnozí lidé si kladou otázku, zda by mohla kognitivní neurověda nabídnout spolehlivý základ pro porozumění procesu učení a pro volbu správných metod výuky. Odpovědi, které neurověda nabízí, jsou mnohdy překvapující.

PROJDĚTE SE PRAHOU S KARLEM IV.

red, 4/2014
APLIKACE VHODNÁ DO DĚJEPISU I ANGLIČTINY

CO JE TO STRMÝ SRÁZ?

Daniela Kramulová, 4/2014
PŘIBÝVÁ SLOV, KTERÝM DNEŠNÍ ŽÁCI NEROZUMĚJÍ

JAK MYSLÍ DĚTI S VYSOKÝM POTENCIÁLEM

Monika Stehlíková, 4/2014
V naší terminologii je zvykem mluvit spíše o nadaných dětech či nadaných žácích a pod tímto pojmem se rozumějí děti s výjimečně superiorní inteligencí, případně mimořádným talentem. V poslední době se téma rozvoje nadání a talentu těchto dětí začalo objevovat i v médiích. V této souvislosti se hovoří hlavně o nutnosti podpořit nadané děti ve škole a o vhodných metodách výuky pro ně určených. Velmi nadané děti mají IQ převyšující 130. V případě dětí s vysokým potenciálem není ale takové IQ podmínkou nezbytnou (přestože nejčastěji mají vysoce nadprůměrnou inteligenci, tedy IQ vyšší než 120). To, co charakterizuje děti s vysokým potenciálem, je právě ona kvalitativní odlišnost myšlení a fungování mozku, která se projevuje rozdílným prožíváním a chováním. Nebo bychom mohli přímo říct, že specifikem dětí s vysokým potenciálem je neobvyklé emocionální fungování. Určitým způsobem by se také dalo říct, že tyto děti myslí nejprve srdcem, až pak hlavou. A právě v této jejich specifičnosti je zdroj nepochopení a problémů těchto dětí.