Online archiv

Elitní sbor ze sborovny byl popsán v odborné literatuře již mnohokrát, nejprecizněji asi ve studii Študáci a kantoři od profesora Žáka. Jak však vypadá „kulometná rota“ v časech - slovy mládeže - wifiny, dotykáčů a emařů? Z obecné čeledi pedagogické se vymyká čerstvá absolventka. Plna elánu a ideálů vymýšlí složité projekty, přetahuje hodiny a myšlenkové mapy si chodí předkreslovat na tabuli už v neděli. Občas ve škole i přespává přikryta mapou Českomoravské vrchoviny. O víkendech navštěvuje semináře typu Dyslexie jako dar, s jejichž výstupy pak seznamuje vyděšené kolegy. Ochotně maluje dětem do památníků, podepisuje se jim na sádry a navazuje s nimi přátelství na Facebooku. Je citlivá k trablům mládí. Zachytí-li při hodině dopis s textem „Březinová je kvalitní řezivo“, ihned vyšetřuje, zda žákyně Březinová není stoupencem hnutí emo a neřeže se. Staří kozáci ze sborovny uzavírají sázky, jak dlouho elévce zápal vydrží - zda do prvního Scio- či Gravido-testu. Ve sborovnách se však najdou i celoživotní nadšenci. Aby zakryli, že školou doslova žijí, mluví ležérním učitelským slangem. „Ten specped z pepsi mi v káboši šeptal -řezáček do blbšule!“ (rozuměj: speciální pedagog z pedagogicko-psychologické poradny v kabinetě naznačoval, že žák, jenž se sebepoškozuje, patří do zvláštní školy). Do euforie tyto fanatiky přivádějí žákovské perličky, které sbírají a stále opakují. „Těleso je v pohybu, když se pohybuje! Chápete to, kolegové?“ Na dovolené v Řecku šplhají na horu Olymp a prosí bohy, aby jejich deváťáci udělali přijímačky. Na konci roku se třídou vypouštějí lampiony štěstí, které vítr obvykle zanese někam, kde zapálí stoh slámy či střechu ředitelovy chaty. Čas od času tito horlivci odjíždějí do „blázní“, jak se říká lázeňským pobytům na psychiatrii. Základní školu jako svého druhu základní vojenskou službu pojímají někteří kruťasové. „Umíš? Neumíš! Sedni. Za pět!“ nemazlí se s omladinou. „Pavelková se řeže? To by mohla jít na truhláře,“ dí cynicky. Žáky, co se zhoupli na židli, nechávají celou hodinu stát. Zabavené mobily vracejí až na konci 9. třídy. S oblibou komolí jména studentů. Stavinohovi říkají Staviruka, čemuž se pak sami hurónsky smějí. Při diskotéce na výletě si nechávají zahrát píseň Né, pětku né! Jejich jména s příslušným komentářem najdete na sociálních sítích, případně vyryta na zdech školy, někdy dokonce i na Eiffelovce či římském Koloseu. Zcela jiný přístup ke škole mají kantorští salámisté. Do školy vcházejí s větou „Jdu se rozdat!“, avšak jejich úkolem č. 1 je vytisknout si jídelníček na příslušný den. Další konání pak směřují k tomu „proučit se“ až do oběda, najíst se a co nejrychleji zmizet ze školy. Na rozdíl od melouchářů, kteří uplácejí školnici, ať posune zvonění na turbo režim, nespěchají do další práce, ale obvykle do hospody. Zde pak nad vychlazeným ležákem vtipkují o Mařce-emařce a nadávají na kantořinu. Práci ve školství jako svého druhu sebepoškozování chápou učitelé, kteří v jiném oboru neuspěli a mají pocit, že učitelováním na nich život spáchal křivdu. „Být kantorem znamená mít zabité dopoledne,“ říkají hořce. Žáci jsou podle nich hloupí lidé s chytrými telefony, případně pézetka (nepublikovatelná zkratka, kde první slova značí parchanta). „Že z dnešních dětí nic nebude?“ uštěpačně rozkládají ve sborovně. „Mohou z nich přece být docela obstojní lupiči, šejdíři, kuplíři, křivopřísežníci, penězokazci, traviči…“ Podobně pateticky prožívají svůj úděl i neúspěšní umělci, kteří skončili za katedrou. Dovede je vytočit k nepříčetnosti, když si žáci hrají na tabletu, místo aby se dívali na velkofilm Křižník Potěmkin a jiné avantgardní pochoutky. Dysgrafikovi, který pod lavicí píše osmý díl fantasy ságy, závistí roztrhají sešit s nápisem Moje bříběhy, neboť sami mají spisovatelský blok a nejsou schopni napsat kloudný verš. Svou sbírku Stradivárky v remorkéru nakonec publikují pod drásavým pseudonymem Kapitán Emo. Kuriózní kategorii tvoří zmatení pedagogové. „Nevíte, kam jdu?“ říkají na chodbě po zvonění nevědouce, kde se nachází třída, v níž mají konat osvětu. Při výtvarce se obvykle pořežou nožíkem na modelínu, takže na výchovné komisi pak není jisté, zda se víc sebepoškozuje Pavelková, nebo její třídní. A tak bychom mohli pokračovat v anatomii sborovny dál. Ale abychom nezapomněli, kromě výše zmíněných typů tam najdete také spoustu sympatických mužů a žen.

Vojtěch Spurný je přední český dirigent, klavírista a hudební pedagog. V současné době působí jako šéfdirigent zlínské Filharmonie Bohuslava Martinů, ale čas si udělá i na výchovné koncerty se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK.

Pro autora i nakladatele didaktických knih není nic lepšího, než když s nimi čtenáři sami dále pracují, rozvíjejí je a využívají v praktickém životě. To je i případ knihy Jany Šarounové Metody alternativní a augmentativní komunikace, o níž píše maminka a blogerka Martina Mičková. Dejme jí slovo. Ostatní děti už mluví a to moje pořád nic! Posteskli jste si někdy takto? Řekl vám praktický lékař, že máte ještě počkat? V lepším případě vás poslal s dítětem ke klinickému logopedovi? Změnu nevidíte téměř žádnou? Vaše dítě ale potřebuje komunikovat. Důvodů, proč nemluví, může být celá řada. Může jít o děti s poruchou autistického spektra, dysfázií, dysartrií či o kombinovaná postižení. Jaké metody mohou pomoci vyjádřit jejich potřeby, sdílet zážitky, zkrátka „mluvit“ s ostatními? Alternativní a augmentativní komunikační systémy. Jaký je mezi nimi rozdíl? Alternativní se používají jako náhrada mluvené řeči, augmentativní se užívají tam, kde komunikační schopnost existuje, ale pro běžné dorozumívání je nedostačující. Jde o kontroverzní téma. Nahradíte-li mluvené slovo, nedojde pak ke zpomalení, nebo dokonce zastavení vývoje mluvené řeči? Výzkumy mluví takto: „Obavy ze zpomalení nebo zastavení vývoje řeči nepodporují ani zkušenosti z praxe, ani výsledky výzkumů. Naopak, řada výzkumů konstatuje pozitivní vliv metod AAK i na rozvoj mluvené řeči.“ Zkuste se vžít do pocitů dítěte, které rozumí, má průměrný až nadprůměrný intelekt, ale nedokáže mluvit. Můžete mu pomoci nejrůznějšími pomůckami. Jednou z nich je používání fotografií. Ty mohou sloužit k zobrazování oblíbených předmětů (osob) nemluvícího dítěte. Starší děti mohou na snímcích dokonce ukazovat děj. Pro větší motivaci můžete fotografie uspořádat do leporela, pomocí něhož vám dítě „převypráví“ například rodinný výlet. Fotografie by měly dodržovat určitou posloupnost - odkud výlet začínal (kde jste zaparkovali auto), poslední fotografií by měl být závěr výletu (například maminka nastupuje do auta). Dítě pomocí takovéhoto leporela může názorně ukazovat, co na výletě dělalo, a vyjádřit i taková slova, která by gestikulací a neverbálně vyjádřit nedokázalo (například na výletě poslouchá průvodce, na houpačkách byla spousta dětí, houpal jsem se na „vosím hnízdě“ atd.). Má-li dítě v oblibě vláčky (autistické děti mají oblíbená určitá témata, často dopravní prostředky), můžete vyrobit leporelo v tomto tvaru. Výrobu mého leporela si můžete prohlédnout krok za krokem na uvedených fotografiích. Martina Mičková

Suroviny (na 12 muffi nů):

CO LETÍ U DĚTÍ

Onehdy jsem si zapomněl v autobuse pod sedačkou igelitku s knihami. Když jsem to po několika hodinách zjistil a zavolal na Dopravní podnik, taška se díkybohu našla. Dojatě jsem děkoval řidiči a radoval se, jací jsou lidé poctiví. „Ne, to je tím, že nečtou,“ usadil mě cynicky šofér. Doufám, že alespoň o učitelích to neplatí. A jak lze vůbec přilákat čtenáře ke čtení? V září se o to pokoušela kupř. akce Čtení ve vlaku doprovázená barnumskými billboardy s exhibicionistou v baloňáku. Ostatně, pokud vás ráno cestou do práce v příměstském vlaku přepadne jurodivý básník a začne vám předčítat verše ze své nové sbírky, nemá to k úchylkám příliš daleko. Podobně cirkusově vyhlížela i akce Šest nevinných, během níž šestice autorů psala za výlohou pražského knihkupectví Neoluxor na Národní třídě společný detektivní román. To bude asi dílo... Osobně dávám přednost akcím jiného druhu. Třeba literárním procházkám, které se konají v rámci projektu Praha město literatury. Během podzimu se můžete s průvodcem vydat např. po místech spjatých s Egonem Bondym. V říjnu se také koná Týden knihoven (5.-11. 10.), jehož součástí bude maraton čtení, udílení cen Knihovna roku či další doprovodné akce. Jemně nostalgický ozvuk má marketingová kampaň Velký knižní čtvrtek (15. 10.). A jaké že na nás čekají knižní novinky? Ironik Milan Kundera uvolnil k vydání svou dávnou divadelní hru ze školního prostředí. Začíná monologem tělocvikáře: „Bylo by velmi prospěšné, kdyby se učitelé mohli rozeznávat i v mimoškolním životě a byli i tu zavázáni k důstojnému chování. Mám návrh, abychom měli jednotnou čepici.“ Na její kšilt navrhuje nápis UČ, což lze chápat „jednak jako zkratku slova učitel, jednak však též jako imperativ: uč!“. Hra nese název Ptákovina. Román Američanky Shelly Kingové Okamžik všeho se odehrává převážně v antikvariátu, na jehož dveřích visí cedule: „Mobilní telefony jsou zlo a rozežerou vám mozek! Vypněte je a čtěte knihy!“ Nezdá se vám to inspirující?

Tragickým symbolem stávající uprchlické vlny se stal snímek utonulého dítěte. Existuje však ještě jedna ikonická fotka, kterou přinesla na titulu MF Dnes. Byl na ní malý uprchlík s plyšovým Bartem Simpsonem na klíně, drobný příslib začlenění se příchozích do západní kultury. Současná migrace však není problém jen pro politiky, ale i pedagogy, neboť děti se s nemalými obavami na toto téma často dotazují. Jak zaplašit jejich starosti? Zkuste citovat psychologa Junga: „Nestarám se o svět. Starám se o lidi, s nimiž žiji. Ten druhý svět je všechno to, co se nachází v novinách. Můj život představuje moje rodina a moji sousedé - jediný život, který mohu zakoušet. Co leží dál, je novinová mytologie.“ Zdá se vám to příliš příkré? Pak dodejte: „Světové problémy začínají u jedince. Řešte své soukromé a osobní konflikty a budete jednou miliontinou miliontiny snižovat světové napětí.“

Český jazyk pro 6-9. ročník ZŠ a odpovídající ročníky víceletých gymnázií Zdeňka Krausová, Martina Pašková, Jana Vaňková, Pavel Růžička, Helena Chýlová, Martin Prošek Nakladatelství Fraus, Plzeň 2015

Technika vrstvení voskovky a anilínové nebo vodové barvy MATERIÁL A POMŮCKY:

Technika rozfoukávané tuše s dokreslováním MATERIÁL A POMŮCKY: