Pro autora i nakladatele didaktických knih není nic lepšího, než když s nimi čtenáři sami dále pracují, rozvíjejí je a využívají v praktickém životě. To je i případ knihy Jany Šarounové Metody alternativní a augmentativní komunikace, o níž píše maminka a blogerka Martina Mičková. Dejme jí slovo. Ostatní děti už mluví a to moje pořád nic! Posteskli jste si někdy takto? Řekl vám praktický lékař, že máte ještě počkat? V lepším případě vás poslal s dítětem ke klinickému logopedovi? Změnu nevidíte téměř žádnou? Vaše dítě ale potřebuje komunikovat. Důvodů, proč nemluví, může být celá řada. Může jít o děti s poruchou autistického spektra, dysfázií, dysartrií či o kombinovaná postižení. Jaké metody mohou pomoci vyjádřit jejich potřeby, sdílet zážitky, zkrátka „mluvit“ s ostatními? Alternativní a augmentativní komunikační systémy. Jaký je mezi nimi rozdíl? Alternativní se používají jako náhrada mluvené řeči, augmentativní se užívají tam, kde komunikační schopnost existuje, ale pro běžné dorozumívání je nedostačující. Jde o kontroverzní téma. Nahradíte-li mluvené slovo, nedojde pak ke zpomalení, nebo dokonce zastavení vývoje mluvené řeči? Výzkumy mluví takto: „Obavy ze zpomalení nebo zastavení vývoje řeči nepodporují ani zkušenosti z praxe, ani výsledky výzkumů. Naopak, řada výzkumů konstatuje pozitivní vliv metod AAK i na rozvoj mluvené řeči.“ Zkuste se vžít do pocitů dítěte, které rozumí, má průměrný až nadprůměrný intelekt, ale nedokáže mluvit. Můžete mu pomoci nejrůznějšími pomůckami. Jednou z nich je používání fotografií. Ty mohou sloužit k zobrazování oblíbených předmětů (osob) nemluvícího dítěte. Starší děti mohou na snímcích dokonce ukazovat děj. Pro větší motivaci můžete fotografie uspořádat do leporela, pomocí něhož vám dítě „převypráví“ například rodinný výlet. Fotografie by měly dodržovat určitou posloupnost - odkud výlet začínal (kde jste zaparkovali auto), poslední fotografií by měl být závěr výletu (například maminka nastupuje do auta). Dítě pomocí takovéhoto leporela může názorně ukazovat, co na výletě dělalo, a vyjádřit i taková slova, která by gestikulací a neverbálně vyjádřit nedokázalo (například na výletě poslouchá průvodce, na houpačkách byla spousta dětí, houpal jsem se na „vosím hnízdě“ atd.). Má-li dítě v oblibě vláčky (autistické děti mají oblíbená určitá témata, často dopravní prostředky), můžete vyrobit leporelo v tomto tvaru. Výrobu mého leporela si můžete prohlédnout krok za krokem na uvedených fotografiích. Martina Mičková

Placená zóna