Online archiv

Sarah NewmanPraha, Portál 2004, 168 s.Integrace dětí s postižením do běžné mateřské školy dnes už není neznámý pojem. Učitelky, které mají integrované dítě na starost, občas potřebují pomocnou ruku. Tu jim podává i Sarah Newman, autorka knihy Hry a činnosti provývoj dítěte s postižením a matka dítěte s vývojovým opožděním a rysy autismu. Hry a činnosti, které jsou v knize shromážděny, nevyžadují žádné speciální pomůcky, rodiče si vystačí s běžnými hračkami a vybavením domácnosti.Přesto je nutná určitá úprava prostředí, děti s postižením jsou velmi citlivé na vyrušení a nadbytečné podněty odpoutávají jejich pozornost. Pokud se rodiče chtějí věnovat určité cílené činnosti nebo hře, měli by zajistit klid(třeba i vypnout telefon a zvonek) a nezahlcovat dítě zbytečnými stimuly. Hry a činnosti, které podporují vývoj dítěte s postižením, autorka rozdělila podle schopností, které jsou jimi rozvíjeny (rozumové, motorické, smyslové,řečové...). V každé kapitole je navíc stručný přehled normálního vývoje. Hry a činnosti jsou jednoduché a přitom rozhodně ne triviální. Každá hra vychází z toho, že vývoj dětí s postižením je třeba stále stimulovat. Velkoupředností publikace je fakt, že jeho autorka má osobní zkušenost s výchovou dítěte s postižením. I ona totiž prošla tím, co trápí všechny rodiče dětí s postižením. Snad i proto je první kapitola věnována pouze potřebám rodičů.Autorka v ní radí, jak obstát v náročné životní situaci, kterou je narození dítěte s postižením. Rodiče dětí s postižením se mohou trápit, obviňovat, trpět beznadějí nebo se naopak utíkat k falešným nadějím. Rodiče by se nemělizaměřit pouze na dítě, ale i na svůj vztah s partnerem. Často jsou konfrontováni s předsudky a hloupými reakcemi okolí, autorka jim nabízí strategie, které mohou uplatnit ve vztahu k okolí. Kniha Hry a činnosti pro vývoj dítětes postižením je určena především rodičům dětí s postižením, nabízí však inspiraci i odborníkům. Publikace jim připomene, jak náročná je výchova dětí s postižením a dovede je k pochopení údělu rodičů těchto dětí.

Edwige AntierPraha, Portál 2004, 104 s.Agresivita dětí je téma v současné době stále velmi diskutované nejen mezi odborníky, ale i mezi širokou veřejností. Autorka stejnojmenné knihy, odbornice v oboru dětské psychiatrie, představuje dítě jako bytost plnou energie,která není dobrá ani špatná. Agresivita souvisí s vnitřní energií dítěte, která je nutná pro jeho vývoj. Celá výchova by podle E. Antier měla být orientována tak, aby tato energie byla usměrňována k pozitivním aktivitám aodváděna od aktivit negativních. Základní myšlenkou tedy není snaha potlačit za každou cenu agresivitu dítěte, ale"využít její potenciál pro rozvoj energické, sociálně integrované osobnosti". Autorka rozebírá nejenpříčiny agresivity, ale především vede k zamyšlení nad tím, jak rodiče mohou svým chováním napomáhat a podporovat rozvinutí agresivity. Samozřejmě společně s dalšími zúčastněnými - s pracovnicemi v jeslích, s učitelkami vmateřské škole, učiteli ve škole. V publikaci je uvedena řada podnětů a rad, jak reagovat v různých situacích, jsou zde ukázány postupy, jak za daných okolností jednat s dítětem, vysvětlena vhodná a nevhodná řešení konfliktů.Kniha je rozdělena do jedenácti kapitol. Každá kapitola se věnuje jedné etapě života dítěte, zabývá se charakteristickými agresivními projevy dětí v uvedeném období - od narození do doby dospívání. Velký prostor v knize jevěnován roli otce. Zdůrazňuje se jeho nezbytná úloha při usměrňování agresivity dítěte i význam jeho chování vůči matce dítěte. V publikaci najdou rodiče a vychovatelé odpovědi na své časté dotazy. Jsou zde rozebrána např.témata: dítě a"militantní"hračky, dítě a televize, umění bránit se, bitky mezi sourozenci, agresivita a rozchod rodičů. Útlá knížka je velice čtivá a bude určitě zajímavá nejenom pro rodiče a prarodiče, ale i provychovatele a učitele.

Larry J. KoenigPraha, Portál 2004, 184 s.Kniha amerického terapeuta L. J. Koeniga přináší dobrou zprávu všem rodičům a vychovatelům, kteří jsou alespoň občas znepokojeni chováním svých dětí: Existuje ověřený systém pravidel tzv. chytré výchovy, který funguje a mnohýmvychovatelům už pomohl při každodenní výchově. První část knihy přináší vhled do problematiky a poskytuje čtenáři systém základních pravidel pro její úspěšné uplatnění při výchově v rodině. V této části se dozvíme především jakvybrat nejvhodnější pravidla pro svoje ratolesti a jak s nimi ostatní seznámit. Zároveň zjistíme, jak chytrou výchovu používat, aby se děti vhodně chovaly jak doma, tak ve škole. Autor srozumitelně upozorňuje na specifickýproblém dětí s poruchami pozornosti a s hyperaktivitou. V druhé části autor ukazuje význam identifikace nadání a vloh u dětí. Rodiče zde naleznou praktické rady a návody jak odhalit a rozpoznat nadání především u dětí, ale i usebe a co udělat pro to, aby samy děti se s nadáním ztotožnily a uvěřily ve své schopnosti. Autor zde konstatuje:"Děti, které si jsou vědomy svého nadání, jsou v podstatě šťastnější, přizpůsobivější a lépe se chovají, nežty, které si svých schopností vědomy nejsou. To je dostatečný důvod k tomu, aby rodiče vynaložili svůj čas i úsilí a pomohli svým dětem poznat jejich vrozené schopnosti a uvěřit v ně."Třetí část knihy podněcuje k celéřadě aktivit, jež vedou k předcházení problémů kolem domácích úkolů. Autor opět předkládá konkrétní pravidla jak řešit nejčastější problémy s domácími úkoly. Vzhledem k tomu, že v řadě rodin je problém s domácími úkoly součástíkaždodenního života, lze považovat tuto kapitolu za velmi aktuální a podnětnou. V poslední části knihy autor připouští existenci rodičovských chyb ve výchově, avšak především přináší jejich odhalení a zároveň i řadu odpovědíjak se chybám ve výchově cíleně vyhýbat. L. J. Koenig tvořivě rozebírá sedm nejčastějších chyb rodičů a prostřednictvím příkladů"ze života"ukazuje vhodná řešení. A čtenář zde opět nalezne všudypřítomná pravidla,která se snaží rodičům a vychovatelům dětí poradit a pomoci. Kniha je napsána živým, srozumitelným jazykem, velmi blízkým životní realitě mnoha rodičů. Text je proložen řadou příběhů, otázek či dotazníků, které vhodně a názornědoplňují informace. Publikace je vhodná pro rodiče dětí ve věku od 3 do 16 let.

Základní plán akcí mateřské školy v Dolní Datyni pro rok 2004 obohatily rozmanité besedy, z nichž první se uskutečnila koncem února. Pozvání do školy přijal předseda Českomoravské myslivecké jednoty Václav Přeček. Zajímavépovídání spojil pan Přeček s procházkou v lese, kde dětem ukázal druhy krmelců. Jak se děti na toto setkání připravily, se ukázalo, když každé z nich přineslo srnkám něco dobrého. Všechny velice potěšilo čekající hladové stádosrn na okraji lesa. Pan Přeček neopomněl dodat, jak se mají lidé v lese chovat, jaká zvířata zde žijí a proč je nezbytné jejich přikrmování v zimních měsících. Své poučné povídání završil pro děti malým dárkem - odznakemmladého myslivce a ochránsce přírody. Kromě tohoto zajímavého povídání čeká na děti beseda o psech (v níž se například dozví, jak se chovat při střetu s cizím psem) a dravých ptácích. Úzká spolupráce školy s klubem rodičů má napřípravě akcí velký význam. Vzájemné přátelství učitelů s rodiči vytváří pro děti domáckou atmosféru, ve které se cítí dobře.

Do oslav Dne Země se zapojila i naše MŠ společně se ZŠ v Bílém Potoce. Loňské pěkné jarní počasí přálo všem našim aktivitám. Ze všeho nejdříve zbavily učitelky společně s dětmi okolí školy, sportovní hřiště a zahradu všechodpadků a nečistot. Potom už jsme se vydali po připravené stezce. Přírodní terén nabízel nepřeberné množství pozorování, dokonce i lupou, spoustu her a soutěží. Naším cílem bylo, aby děti vnímaly přírodu všemi smysly, vytvářelysi k ní kladný vztah, poznávaly ji a zdravě využívaly. Cestou děti nalézaly přírodní materiály, které později využily při přípravě dárků pro své nejbližší. Ještě stihly sbírat odpadky po neukázněných turistech. Další aktivitoubyla očista studánky, která v sobě skrývá minerální vodu. Děti ji zbavily listí a vyčistily potůček, který do ní vtéká. Pomocí lakmusových papírků zjišťovaly PH vody ve studánce, v potoce a nakonec i v řece. Studáncezarecitovaly zaklínací říkanku, aby jí dodaly čarovnou moc a sílu. Ještě se osvěžily vodou ze studánky a vydaly se na další cestu s příjemným pocitem, že něco dobrého pro přírodu vykonaly.

Na čarodějnické rejdění 30. dubna se všichni těšíme a vždy se na ně důkladně připravíme. A přijít v loňském převleku? Kdepak. Téměř každý si vymyslí něco originálního. Úderem osmé hodiny ranní vyráží na školní zahradu tlupačarodějnic. Kluci, holčičky, paní učitelky, ostatní pracovnice školy i několik odvážných maminek. Děti s pomocí dospělých diváků v civilu vybírají tři dospělé čarodějnice na stupně vítězů. Vyhrává maminka, která si uvázala donatupírovaných vlasů vějířky ze slámy. Čest mateřské školy obhájila paní učitelka, která si vylepšila koště odrazkami a dozadu umístila ceduli: Stopaře neberu! Mezi dětmi vybrat tři nejlepší čarodějnice je opravdu těžké.Nakonec vyhrává holčička, které maminka spíchla oděv od oka, protože malá čarodějnice doma odmítla absolvovat kostýmovou zkoušku. Vítězové dostávají sáček s pamlsky a diplom, všichni zúčastnění bonbón. Pak nastává čas nasvačinu. Nabízím pavouky, žížaly, brouky, ale všechny čarodějnice sborem odmítají. Teprve když nabídnu pečené hady, shodnou se všichni, že na ně mají chuť. A tak čarodějnice kuchařka přináší mísu s těstem na buchty, odkrajujekousky těsta, vyválí jako hada a namotává čarodějnicím na připravené klacky. Za chvíli je dobrůtka nad ohněm upečená, stačí ji potřít rozpuštěným máslem, posypat skořicovým cukrem a dobrou chuť! Po svačině následuje průvodobcí. Navštívíme obecní úřad, dvě prodejny a pana starostu. Všichni nás podělí sladkostmi za předvedený taneček čarodějnic. Mezitím čarodějnice z kuchyně připravují čarodějnické menu, které přísně tají. Nad ohništěm bubláčarodějnická polévka, která se nápadně podobá pravé gulášové. Druhý chod je"Překvapení čarodějnice Marušky". Když děti rozbalí roličky alobalu, pochutnají si na špízu s brambory, cibulí a uzeninou. A jak jsme lonisoutěžili? Samozřejmě v letu na koštěti. Překvapením byla soutěž v pití kouzelného nápoje - čaje obarveného modrým bretonem. Kdo vypil pomocí brčka skleničku první, stal se nejchytřejší čarodějnicí a navíc získal bonbón. Taképrolézání čarodějnickým hradem či házení koštětem do dálky zvládli všichni. Pěkné dopoledne rychle uběhlo, ale zážitky budou mít malé i velké čarodějnice ve své paměti mnohem déle.

Tak jako každým rokem i loni se naše mateřská škola Čtyřlístek podporující zdraví zapojila do akcí pořádaných ke Dni Země. Na podzim jsme s dětmi uklízeli okolí naší školičky. Děti s velkou vervou hledaly v trávě i v okolíobytných domů plasty, láhve, železo, dřevo apod. a odnášely je do připravených igelitových pytlů. Každá třída nasbírala plný pytel odpadu a děti ho s velkou slávou vyhodily do připraveného kontejneru. Na jaře, kdy se přírodaprobouzí ze zimního spánku, jsme si všimli smetí a odpadků, které byly v zimě schovány pod sněhem. Tentokrát jsme si dali za úkol vyčistit okolí porubského rybníčku. Spolupracovali jsme s Domem mládeže, odkud jsme dostaliigelitové pytle a rukavice. Děti již byly nedočkavé a okolí rybníčku pro ně bylo velkou motivací. Při pohlesdu na pobíhající a uklízející děti jsme si uvědomili, že některé okamžiky jsou skutečně často klíčovými zážitky přihledání cesty k porozumění přírodě. V rámci Dne Země jsme se také zúčastnili výtvarné soutěže na téma Zdravá příroda. Čtyři děti získaly zvláštní cenu poroty za kolektivní práci. Také další aktivity k tomuto svátku obohatilynejen děti, ale i nás učitelky. Návštěva hvězdárny, stanice přírodovědců a zejména polodenní výlet do chráněné oblasti Turkov v Ostravě-Třebechovicích pod vedením ornitologa byl pro děti zážitkem. Seznámili jsme se s životem ahnízděním ptáků, dívali jsme se dalekohledem a pozorovali obrovské hnízdo krahujce, zkoušeli"medvědí česnek". Vytvořili jsme nová hnízda pro ptáky a děti si ohmataly směs, ve které se rodí malé žabičky. Na úspěšnostitéto akce se velkou měrou podílel pan Závalský, který měl tento výlet přizpůsoben věku předškolních dětí. Děkujeme touto cestou všem příznivcům a zastáncům zdravého životního prostředí, kteří nám umožňují podílet se také narozvoji a kráse naší planety Země.

Bydlíme v menším městě a naší snahou je prezentovat práci naší mateřské školy na veřejnosti. Vystavujeme výtvarné práce v místním kině, pořádáme s rodiči spoustu akcí, zúčastňujeme se soutěží a přehlídek. Snažíme se hledat stáleněco nového. A tak jsme přišli s nápadem využít prostory v bývalé prodejně. Ideálním místem bylo několik prázdných výloh. Obrátili jsme se na majitele a ten s naším nápadem souhlasil. Dříve smutné prázdné místo začaly zaplňovatpráce našich dětí. Paní učitelky vždy na celý rok rozpracovaly téma, které doplnily svými dekoracemi. Naše výloha se proměňovala v různých ročních obdobích a tématech (Krtečkův rok, Proměny stromů...). Veřejnost si brzy zvyklaa nás těšilo, s jakým zájmem si chodí naše práce prohlížet. Postupně se k našemu nápadu připojila i další školská zařízení a tak vznikaly celé výstavy k Velikonocům, ke Dni učitelů... Naše práce rozdávaly radost celé čtyřiroky. Mezitím majitel prodejnu opravil a dal do pronájmu. Místo našich prací se objevily regály plné zboží. A tak znovu hledáme...

V naší školní družině se máme pořád na co těšit! V únoru se těšíme na karneval. Všichni si obléknou nějakou masku, takže těžko poznáte, kdo je kdo. Místo Barušek, Honzíků a Janiček je všude plno princezen, vojáků, vil, pirátů.Družina je najednou malá a tak máme karneval ve velké tělocvičně, protože přijdou také maminky, tatínkové, dědečkové a babičky. Deváťáci pouštějí muziku. Děti soutěží společně s rodiči v tom, kdo dřív nafoukne balónek nebo kdodřív vypije malou láhev džusu. Společně si také zatancují. Náš soubor country tanců Sluníčko je naučí nějaký pěkný tanec. Předvede i tanec, za který jsme si přivezli pohár z celostátní soutěže. Společně s dětmi z družiny se nakarneval těší i všichni žáci školy. Může přijít, kdo chce. Třeba i pan školník, ale musí mít masku. Jinak si nebude moci koupit lístek do tomboly. Potřebujeme prodat všechny lístky. To proto, aby se mohl těšit náš čečenskýkamarád v utečeneckém táboře v Ingušsku. Naše družina si malého Šachmana adoptovala už vloni. My všichni jsme tak trochu jeho sourozenci. Sourozenci si mají pomáhat. My Šachmanovi pomáháme tak, že mu pošleme peníze, aby mohlchodit do školky, kde si může hrát a kde dostane najíst. Máme už pro něho 1500 Kč, které jsme vyměnili za desetníky a dvacetníky. V bance nám přidali, když jsme řekli, pro koho peníze jsou. Když nám přidali v bance, přidají námjistě i rodiče. Zvlášť, když nebudeme chtít zmrzlinu, čokoládu nebo kapesné. V družině se těšíme celý rok. Na vánoční besídku s vlastnoručně upečeným cukrovím, na návštěvu dětí z mateřských škol, kde máme kamarády. Na sobotnírodinné výlety, na zahradní slavnost, kdy soutěžíme na hřišti společně s rodiči, na divadlo, kam každý měsíc pravidelně chodíme. Taky se těšíme na středy. Vždycky ve středu někam s družinou jdeme. Třeba do muzea, do galerie napořad o obrazech, na výstavu o vodě. Byli jsme ve Staroměstské radnici, na Jindřišské věži, v dole, který je v Národním technickém muzeu... Zkrátka všude tam, kde je v Praze něco zajímavého.

Když jsme loni v lednu plánovali akce, které nabídneme rodičům a dětem do konce školního roku, napadlo nás, že bychom mohli v tomto roce oslavit Den rodiny, který by byl zároveň oslavou Dne matek, Dne otců a Dne dětí. Každá zučitelek měla měsíc na rozmyšlenou, jak by tuto akci zorganizovala, co by naplánovala a co vše pestrého by všem zúčastněným nabídla. Na další poradě jsme všechny nápady daly dohromady a vznikly z toho dva základní body. Akce byměla mít část tzv. umělecko-tvořivou a sportovní. Naše mateřská škola je dvoutřídní a tak jedno oddělení připravovalo část první a druhé část druhou. Uvědomovali jsme si, že tato akce bude náročná na organizaci, protože čistěteoreticky se na zahradě mělo sejít 150 lidí včetně dětí a z toho jsme měli trochu obavy. Jak to všechno dopadlo? Skvěle! Vše propuklo odpoledne v polovině května. Maminky přesně podle pokynů na pozvánce přinesly vlastnoručněupečené dobroty, které si samy porcovaly a udělaly jim svou vlastní propagaci. Tatínci dětem přinesli papírové krabice a společně s dětmi z nich vyráběli auta. Tvořivost tatínků byla vynikající a děti byly nadšené. Po shlédnutí"autosalónu"děti své vozy zaparkovaly a začala sportovní část. Každá rodina musela posbírat 6 razítek na kartičku. Razítko získali, když absolvovali některou sportovní či zábavnou disciplínu (skok přes švihadlo,slalom s kelímkem s vodou atd.). Na závěr bylo hodnocení všeho a všech, předávání diplomů Prima rodina a také kytiček maminkám. Hodnotíme skoro stoprocentní účast rodičů, ochotu, tvořivost a humor při této akci, která sezdařila. Děti byly nadšené vším, co se svými rodiči prožily, a také hned v úvodu krátkou návštěvou"Teletabísků". Ohlas rodičů a dětí nám napovídá, že to určitě nebylo naposledy.

V podvečer 30. dubna se děti začaly scházet v prostorách mateřské školy. Čekala nás kouzelná akce - noc v MŠ. Když před několika lety tato tradice vznikla, nazvali jsme ji nocí"aprílovou". Od té doby tato akcekaždoročně měnila svůj název i obsah. Loni jsme se rozdělili na dvě skupiny. Část dětí prožívala noc"pohádkovou", část"čarodějnickou". V pohádkové části přišly děti převlečené do kostýmů z pohádky O velikéřepě. Plnily úkoly ze školního časopisu, hrály si pohádky, hry, zatančily si podle hudby, udělaly si"černou hodinku". V čarodějnické části jsme přišli do školky převlečeni za čarodějnice a čaroděje. Vlastně přiletělijsme na koštěti, což byla podmínka účasti. K přistání nám byla vyhrazena plocha v prostorách školní zahrady. Po rozloučení dětí s rodiči jsme zasedli do kouzelného kruhu a procvičili si zaklínací formule a zaříkávadla. Na kuspapíru jsme si nakreslili své nejtajnější problémy a starosti - papíry jsme napíchli na kouzelnou hůlku. Před odletem na sabat jsme se ještě posilnili kouzelnými barevnými lektvary. Žlutý lektvar nám dal sílu, oranžovýschopnost dobře řídit koště, po zeleném bychom neměli spadnout do močálu a po požití červeného lektvaru nás čekal příjemný a hluboký spánek plný krásných snů. Po nasednutí na koště a odstartování jsme vlétli do místních hvozdů.Přelétali jsme nad dračí slují, kolem Bludných kamenů, nad močálem jsme pozorovali tančící bludičky. V Čarodějné rokli každý objal jeden strom - dodal nám potřebnou sílu a energii. Po zvládnutí klikaté cesty - bloudili jsme,protože jsme šlápli na bludný kořen - jsme byli v cíli. Košťata jsme zaparkovali poblíž a shromáždili jsme se v kruhu kolem vyhaslého ohniště. Za velkého zájmu místních dětí (pro nás to byli duchové) jsme absolvovali čarodějnétance i písně a spálili jsme v ohni všechna naše trápení, která jsme si v MŠ nakreslili na papír. U sošky čarodějnice Kadimůry jsme ještě mysleli na svá nejtajnější přání a letěli jsme zpět do MŠ - sídla čarodějnic (děti si jenazvaly"Čarodějná jeskyně"). Po návratu se děti posilnily večeří od maminky, zazpívali a zahráli jsme si pár her o čarodějnicích, vyhodnotili jsme nejkrásnější"rozcuch", děti si spočítaly bradavice(všichni dosáhli plného počtu bodů). Protože se mezitím setmělo, vzali jsme si baterky a šli navštívit kamarády v prostorách"Kouzelné jeskyně". Po návratu se děti umyly, vyčistily si zoubky, převlékly se do"spacího"a po shlédnutí pohádky na dobrou noc zalehly do svých pelíšků. Ještě chvíli bylo slyšet šepot, jak si děti sdělovaly své dojmy a prožitky, ale do půl hodiny všechny usnuly hlubokým spánkem a spaly až dorána. Byla to opravdu kouzelná noc. Děti byly nadšené, rodiče spokojeni a my jsme měli dobrý pocit, že jsme pro ty naše špunty zase něco pěkného vykonali.