Online archiv

Jedinečné album lidských povah, povolání, životních rolí nebo postavení sestavil francouzský umělec, který žije v Německu a svá díla podepisuje jako Blexbolex. Obrázková knížka zaujme učitelky mateřských škol a především logopedky a logopedické asistentky. Poskytuje totiž praktický a zároveň vkusný a vtipný „zásobník“ obrázků k rozvoji slovní zásoby. Knihu vydalo nakladatelství Baobab.

Informace o výši mzdy

Děti z naší školky netrpělivě čekaly na sníh, a když napadl, tak to vše začalo. Na školní zahradu za nimi přišel sněžný muž Yetti. Děti ho nejprve pozdravily a seznámily se s ním. Yetti je poté vyzval k plnění úkolů, které pro ně připravil. Děti s radostí vyrazily na různá stanoviště, kde plnily nelehké, ale velmi zábavné úkoly. Na jednom stanovišti krmily ledního medvěda, jinde přenášely tučňáčí vejce nebo chodily po stopách k Yettimu, aby mu připnuly kolíčky na kožich, a nakonec byla správná honička. Všem se moc líbilo chodit po sněžnicích nebo jezdit psím spřežením (jízda na bobech). Všichni si vyzkoušeli nelehké disciplíny a na závěr si došli do ledové jeskyně pro odměny. Přestože byla zima a mráz zalézal do rukavic, veselé skotačení s Yettim děti zahřálo a pobavilo.

Předškolní vzdělávání v současné době vychází především z potřeb a zájmů dětí. Nejinak tomu bylo při realizaci projektu „Dino“, který vznikl právě na základě zájmů dětí o dinosaury. S kolegyní jsme koncem loňského školního roku zaznamenaly, že si děti houfně hrají právě na dinosaury. Jejich hra však spočívala převážně ve vzájemném chytání a následném bojování. Tyto aktivity děti doplňovaly náležitými zvuky, výstižněji řečeno „skřeky“. Proto jsme se rozhodly, že dětem dinosaury spolu s prehistorickým světem nabídneme z jiného pohledu, zkrátka, že je seznámíme s jednotlivými druhy dinosaurů, s prostředím, ve kterém žili, s potravou, jíž se živili, i s péčí o svá mláďata. Promyšlení a příprava projektu proběhly během prázdnin a na děti na uvítanou v novém školním roce čekalo překvapení v podobě dinosaurů. Ti je vítali hned v šatně. Na zdi byla připravena dekorace dinosaurů hlídajících své hnízdo s 28 vajíčky – právě s tolika, kolik je dětí ve třídě. Každé vajíčko obsahovalo jmenovku dítěte, jeho značku a později i fotografi i. Ve třídě překvapení pokračovalo v podobě látkových dinosaurů, které děti dostaly jako dárek na přivítanou. Aby byl každý dinosaurus jedinečný, děti si ho samy pokreslily fixy na textil. Pomocí těchto nových kamarádů se děti vítaly po prázdninách a hrály hry na opakování jmen. Aktivity obsahující téma dinosaurů pokračovaly i nadále – děti stavěly „dinopark“, vybarvovaly obrázky dinosaurů, seznámily se s prací paleontologů pomocí obrázků a samy si odlily ze sádry kostru Tyrannosaura rexe, hrály „dinopexeso“, skládaly puzzle, a protože se jednalo o třídu dětí ve věku těsně před nástupem do základního vzdělávání, vypracovávaly pracovní listy s grafickými cviky i zaměřené na logické myšlení. Třída se během krátké doby opravdu proměnila v prehistorický svět. Děti vytvořily výstavku dinosaurů všeho druhu, výstavku knih a časopisů s dinosaury a ze všech koutů třídy „vykukovali“ dinosauři vytvoření různými výtvarnými technikami. Celý projekt vyvrcholil „dinosauriádou“ připravenou pro děti a jejich rodiny. Jednalo se o zábavné odpoledne, ve kterém děti se svými blízkými plnily úkoly motivované (jak jinak než) dinosaury. Tak například triceratopsovi pomáhali přenášet vajíčka, stegosaurovi pomáhali navlékat zásnubní korále a plesiosaurus je žádal o výlov potravy. Po náročných úkolech se mohli všichni zúčastnění občerstvit stylovým občerstvením – „dinokoláčem“ upečeným podle starodávné receptury, křupavými tyčinkami s příchutí přesličky, nápojem z divokých pomerančů a ti odvážnější mohli zkusit „dinovajíčka“, která děti vlastnoručně připravily. Dinosauriáda se stala ještě působivější tím, že všechny děti měly oblečeny „dinotrička“, která si v průběhu projektu samy malovaly. Po měsíčním „dinosaurování“ se děti s pravěkem rozloučili. Domů si odnášely nejen „dinoknihu“ plnou svých „dinovýrobků“, ale hlavně i povědomí o tom, že dinosauři nejsou jen obrazem bojů a agrese!

Loni se u nás konal tradiční karneval, který školka pořádá i pro děti ze základní školy v místním kulturním domě. Počasí přálo našemu tématu. Žlutice byly zasněžené a sál vyzdobený sněhovými vločkami, působil velmi jemně a svátečně. Paní učitelky se v bílém oblečení, s barevnými hrnci a špičatými nosy proměnily ve sněhuláky. Masky našich dětí byly také úžasné, vedle malých sněhových princezen, královen zimy a mrazíků se proháněly ježibaby, zvířátka, kouzelníci, čarodějové… Sněhulák Vašek, šikovný tatínek, nám k našemu rejdění a soutěžení pouštěl skvělou hudbu, při které nikdo nezůstal sedět. Soutěžilo se například v koulení velké sněhové koule – gymnastické míče, v chůzi po ledových krách a ledových cestičkách – kroužky, v házení sněhových koulí do velkého hrnce a ve sběru sněhových vloček – vločky nakreslené na papírových kolečkách. Ovšem nejveselejší soutěž byla jízda na sněhovém polštáři, kdy se dítě posadilo na polštář navlečený do starého povlaku a rodič ho táhl a svištěli jako o závod. I samotní rodičové se pobavili při soutěži mačkání papírové sněhové koule z novin či vystřihování nejkrásnější vločky – v této soutěži se předvedli šikovní tatínkové. Společně jsme tak prožili radostné odpoledne a díky rodičům našich dětí a sponzorům jsme rozdali 111 cen v tombole.

Únor již od dob našich prababiček patří masopustu. Veselé oslavy konce zimy se líbí i dětem. Karneval naší MŠ se stal událostí, která oslovila nejen malé děti, ale i rodiče a prarodiče, kteří přišli přihlížet reji masek v tělocvičně ZŠ Helsinská. Úvodní průvod masek zahajovaly malé berušky, příbuzné paní učitelky, následovaly skupiny princezen, okřídlených víl, vodníků, kuchařů, rytířů. Ojedinělou a nejoriginálnější maskou se stal potápěč, který nesl na zádech kyslíkovou bombu vyrobenou z plastových lahví a jeho chůzi po suché zemi doprovázelo pleskání opravdových ploutví. Princezna Lenička oblečená v bílém rouchu si asi spletla barvy. Kdyby totiž měla černý závoj, všichni by hned poznali, že je opravdu „šíleně smutná princezna“. Prostě nezvyklý ruch a prostředí způsobily, že Lenička zděšená z veselého povyku neustále plakala a hledala spřízněnou duši. Zatím co malá batolata, která ještě maminky vozí v kočárku, radostně pobíhala v prostoru v podobě miniprincezen a minibatmanů, ty větší děti se s nadšením zapojily do připravených soutěží. Závěrečná koblihová hostina byla zaslouženou odměnou pro pohádkové bytosti, které unaveny z tanečního reje pomalu odcházely domů. V ruce si nesly omalovánky, papírové masky, obtisky a vystřihovánky z pohádkového obchodu. Naši prarodiče vždycky říkávali: „Nejdříve práce a potom zábava.“ Vlastně to tak bylo i dnes. Oceňujeme rodiče za jejich snahu vyrobit dětem masky na karneval, děkujeme za spolupráci ZŠ Helsinská při organizaci soutěží. A co ještě? Snad jen doufat, že z našich dětí budou jednou také báječní rodiče.

S šikovnějšími nebo většími dětmi si místo hry zatančíme Písmeny. Patří do rodiny tzv. šotyšek, které najdeme v celé Evropě, v několika variantách také v našich zemích. Budeme učit řadovou úpravu.

Všude je plno sněhu. Až bolí oči od té bílé krásy kolem. Sněhové vločky padaly tak vytrvale, až zasypaly úplně všechno, kam se jen dalo dohlédnout. Při tom dívání jsem zahlédl na zemi ležet růžový kapesníček.

Když se děti učí cizí jazyk, musí vědět, jaký smysl jejich snažení má. Děti, které si o prázdninách u moře nebo na výletě k našim sousedům dokážou samy říci o zmrzlinu, limonádu nebo lízátko, budou mít ze své nově nabyté dovednosti možná větší radost než ze sladké pochoutky.