Online archiv

Výskyt vší ve škole

Co patří k jaru? Jak žijí včely a čím jsou užitečné? Umíme poznat i jiný létající a lezoucí hmyz? Otázky, na které jsme společně s dětmi hledali odpověď, nás provázely v měsíčním projektu „Včelička a medové tajemství“.

Pracuji v trojtřídní mateřské škole pro děti s vadami sluchu a řeči. Jeden z našich projektových dnů jsme zaměřili na ochranu přírody. Naše známá loutka „Kapička“ připomněla dětem koloběh vody, svou cestu z hor tenkým potůčkem, řekou až do rybníka, který byl ale velmi znečištěný, plný odpadků. Žabka poprosila děti, aby jí pomohly odstranit vše, co do rybníka nepatří. Děti se daly do práce a vylovily hromadu věcí. Když daly vše do pořádku, přiběhl zajíček s prosbou, zda by mu naše šikovné děti nepomohly uklidit také les. Na určené místo opět přibyla spousta nepořádku a les byl najednou pěkný a čistý. Všechny odpadky děti ještě roztřídily do barevně označených pytlů – improvizovaných popelnic. Děti se naučily rozlišovat, co je z papíru, co z plastu, kam dáváme sklo a kam kov. Krtek děti poučil o nebezpečném odpadu, ukázal, co děti samy v přírodě sbírat nesmí – třeba injekční stříkačky, baterie, chemikálie, léky, střepy… Abychom se po pilné práci protáhli, čekalo na nás cvičení – děti prolézaly s myškou tunel, se zajíčkem přeskakovaly tyče, chodily po kamenech jako žabky a podlézaly s krtkem nízké překážky. Od rybníka zavolal na děti čáp, že se tam vrátil život – ukázal dětem obrázky zvířat, která žijí ve vodě nebo blízko ní. Také zajíček pozval děti na procházku do čistého lesa a vyzkoušel je, zda znají zvířata, která v něm žijí. Ukázal jim hnízdo s vajíčky, ze kterých se brzy vylíhnou malí ptáčci. Náš den jsme zakončili krátkou výtvarnou dílnou. Děti namalovaly barvami rybník a les, kam potom vlepily plno veselých rybek a zajíčků.

Téma knih se v naší MŠ objevuje každý rok v březnu. A proč v březnu? To je jednoduché – březen je měsíc knihy. Teď to ale vypadá, že jen v měsíci březnu se zajímáme o knihy. Není to pravda. Knihám se věnujeme celý rok. A jak? Čteme pohádky, povídky a říkadla před spaním, při ranních a odpoledních činnostech si prohlížíme knihy z naší třídní knihovničky, při řízených činnostech používáme knihy jako názorné ukázky k tématu (encyklopedie, knihy o přírodě a zvířatech…). Během celého roku navštěvujeme s předškolními dětmi místní městskou knihovnu. Zde má pro nás knihovnice vždy připraven zajímavý program (povídáme si spolu, vyrábíme a hrajeme si). Názvy programů souvisejí například s ročním obdobím a se svátky a navazují na školní vzdělávací program. Všemi těmito akcemi se snažíme v dětech rozvíjet kladný vztah ke knihám a čtení, učíme je, jak zacházet s knihou, jak kniha vzniká. Ostatně jak řekl John Ruskin, „knihy jsou pro lidi tím, čím jsou pro ptáky křídla“. A jak vlastně slavíme měsíc knihy u nás? Jeden týden v březnu má celá MŠ (máme zde 5 oddělení) společné téma „Můj kamarád kniha“. Každé dítě si přinese svoji nejoblíbenější knihu, kterou má doma. Nejvíce převažují knihy pohádkové, ale není nouze ani o jiné, jako jsou třeba knihy básniček a říkadel, knihy o zvířátkách ale také různé encyklopedie. Z každé knihy si při poledním odpočinku přečteme krátký text. Ke konci týdne si ze všech přinesených knih udělá každé oddělení svoji výstavu, kterou navštěvují ostatní oddělení. V tomto týdnu a také po celý rok mají rodiče možnost vypůjčit si v naší MŠ odbornou literaturu, která je zajímá a v níž rodiče najdou rady. Týden se zakončuje divadelním představením. Každé oddělení si nacvičí pohádku, kterou pak zahraje ostatním. Do těchto představení se snažíme zapojit všechny děti.

Motiv taneční honičky můžeme nalézt ve folkloru celé Evropy. Pro malé děti jsme vybrali kruhovou variantu z Lašska, která se tančí stejným krokem jako taneček Pásla ovečky.

Rodinka skřítků bydlela v malinkém domečku s maličkými okénky, kterými každý večer nahlížel měsíc a kroutil nevěřícně hlavou. Zase vidí maminku, jak se ohýbá pro poházené hračky a rovná je do polic.

Malé děti mají rády tradiční svátky, mezi něž patří i Velikonoce, které se ale v anglicky a německy mluvících zemích slaví trochu jinak než u nás. Proto se tentokrát seznámíme nejen s novou slovní zásobou, ale i se zvyky, které se k Velikonocům vážou v Anglii a v Německu.

Na Velikonoce se nepochybně nejvíce těší děti. Abychom jim čekání na zajíčka zpříjemnili, vytvořili jsme přáníčka jim šitá na míru. Roztomilý zajíček s přáním bohaté nadílky se může v poštovní schránce objevit jako předzvěst očekávaných svátků.

„Přijde jaro, přijde, zase bude máj, usmívá se slunce, usmívá se háj.“ Březen je tady a brzy vyneseme zimu oknem ven a jaro bude tady. Abychom přivábili jarní sluníčko, vykouzlíme pěknou jarní výzdobu – květinové ruličky.