Dějiny nás baví
Marie Jarkovská, 4/2010Každý rok je v naší školní družině věnován nějakému tématu. Nejinak je tomu letos, kdy většinou činností prolíná historie. Celoroční plán je nazván Toulky českou minulostí. V září jsme si vyrobili stroj času a každý měsíc posouváme ručičku, která nám ukazuje vývojovou etapu, jíž se zrovna zabýváme. Prošli jsme už dávný pravěk, kdy se naše území ukrývalo pod mořskou hladinou. Děti se o tom přesvědčily na vlastní kůži. V přírodě totiž našly opravdové fosilie. Zaujal je také život pravěkých lidí a doba Keltů, kdy si samy namlely mouku a upekly obilné placky, modelovaly venuše, vyráběly pravěké náhrdelníky, kreslily opáleným dřevem, volily nejhezčí pravěkou ženu a muže, pobavily se na pravěké slavnosti, kde tančily za zvuku bubnů, poslouchaly keltskou hudbu, vyhledávaly keltské horoskopy, stavěly oppida ze špejlí. V prosinci jsme se vydali až k samým kořenům Vánoc. Dostali jsme se až do doby Keltů, kteří si stejně jako my zdobili svá obydlí zelenými věnci a jmelím, prošli jsme pohanské oslavy zimního slunovratu, nevynechali jsme ani křesťanskou legendu o narození Ježíška, stavěli jsme Betlém, krájeli jablíčka a krásně si užívali voňavou předvánoční atmosféru. V lednu přišly na řadu pověsti. Četli jsme, dramatizovali, malovali, a dokonce děti vymýšlely pověst o možném vzniku naší obce. V únoru jsme se dostali do středověku, doby hradů, králů, princezen, rytířů a hostin. „Razili“ jsme „stříbrné“ ličenské groše, vyhledávali jsme informace o Karlu IV., o korunovačních klenotech, které jsme pak vyráběli. Děti si mezi sebou volily krále či královnu, připravovaly dobroty na hostinu. Za pomoc nebo dobrý nápad si vysloužily groš. Vše vyvrcholilo maškarním plesem. Tam si děti užily tanec, pochutnávaly si na vlastnoručně vyrobeném pohoštění, došlo i na korunovaci královny, která promluvila ke svým poddaným. K dispozici měly i minijarmark, kde mohly za drobnosti utratit své našetřené groše. Nyní máme v plánu prohlídku místního gotického kostela. Ten sice děti znají z vlastních vánočních koncertů, naše návštěva však bude tentokrát zaměřena na znaky gotického slohu. Pak nás čeká doba husitů… do konce školního roku snad šťastně dorazíme zpět do současnosti. Přesvědčila jsem se o tom, že historie je pro děti velmi poutavé téma. Přestože naši družinu navštěvují děti 1.–5. ročníku, každý si najde to, na co stačí, co ho baví a co mu vyhovuje. Děti si vzájemně pomáhají a jsou k sobě tolerantní. Do činností se zapojují rády a s chutí, zvlášť když se na jejich přípravách samy podílejí. Mám štěstí, že můžu dělat práci, kterou mám ráda, na lidi kolem sebe – na ředitelku, jež podpoří každý náš nápad, na učitelku, která je pro každou legraci, na školnici, jež se našich akcí často účastní a mnohdy má po našich „výletech do minulosti“ spoustu práce s úklidem, a samozřejmě na děti, protože jsou takové, jaké jsou. Zní to ideálně? Mám zkrátka štěstí…