U nás čteme Foglara
Danuše Andrlová, 8/2010„Četba je mou největší zálibou.“ Tato slova od dnešních dětí již asi neuslyšíme. Současná etapa s nástupem počítačů a internetu, s propojováním jednotlivých médií za použití digitalizace, vede k úbytku čtenářů. Pokud se jako vychovatelka zamýšlím nad tímto trendem, mohu za své oddělení konstatovat, že děti z naší ŠD nepropadají počítačovým hrám. Samozřejmě si rády některé oblíbené zahrají, ale pokud uslyší větu: „Ukliďte si hračky, vypněte počítače“, vědí, že nastává chvilka, kdy si budeme číst. A co čteme? Přece knihy Jaroslava Foglara! Pracuji jako vychovatelka ve školní družině více než dvacet pět let. Ze své praxe vím, jak to s četbou knih v rodinách vypadá. Již dávno není zvykem číst dětem večer pohádku. To jsem byla zvyklá dělat já, pokud byly moje děti malé, a připadalo mi to jako pěkné zakončení dne. V současnosti čtou starší sourozenci mladším, ale jen občas, ne pravidelně. Proto jsem zavedla ve svém oddělení četbu na pokračování. Změna je viditelná. Všichni se zatajeným dechem poslouchají. Je pravda, že musím číst s přednesem, snažit se o to, aby text měl dostatečnou váhu. A co se pak s dětmi děje dál? Sami prosí o četbu další kapitoly, někteří vesele říkají, že asi zítra nepůjdou do kroužku, aby si mohli vyslechnout, jak děj dále pokračuje. Já je ale nechávám v napětí a těšení se na další den, kdy opět usedneme ke knize a budeme prostě jen číst. Druhý den raději předešlou kapitolu v krátkosti za pomoci dětí zopakuji. Rozšiřuji tím nenásilně i rozvoj jejich slovní zásoby. Vím, že dnešní vyjadřovací schopnosti dětí pokulhávají. Zkusila jsem jim dát za úkol říci jen deset vět o tom, jak prožily víkend. Ani jsem si neuvědomila, jak těžký úkol jim zadávám. Mnoho dětí s tím mělo opravdu velký problém. Ale vraťme se k panu Foglarovi. Tím, že jeho knihy čtu vlastně po celý rok, vytvářím kladný vztah ke knize. Spousta dětí mi udělala radost tím, že si „foglarovky“ začala objednávat přes internet. I rodiče nebyli proti a v tomto trendu děti podporovali. Sami totiž viděli, že děti odpoledne prostě sedí u knihy a čtou si! To samé následovalo, když jsem přinesla do družiny kreslený seriál Rychlé šípy. Dodnes ho ve své knihovně opatruji a jak je vidět, líbí se i dnešní mladé generaci. A co nám může tento prvorepublikový autor v postmoderní počítačové době říci ještě dnes? Může nás nenásilně učit zásadám slušnosti a správnému chování. Ukazovat nám ty správné charakterové vlastnosti. Vždyť se nemusíme stydět za větu: „Já jsem na Foglarovi vyrostl.“ Je dobré, že četba jeho knih má své zvláštní kouzlo a líbí se nám všem.
