Online archiv

Petr Kukal Praha, Portál 2005, 136 s.Mohou nám lidová přísloví přinést něco nového? Dá se z nich v dnešní době čerpat nějaká moudrost? Autor knihy Petr Kukal našel v příslovích skutečná poučení, která mi vždycky unikala. Nedívá se na přísloví jako na morality,kterými se častujeme, když se nám něco nepovede, ale spíše se v nich snaží najít doporučení pro budoucí jednání.Autor v úvodu vysvětluje, proč se zaměřil právě na lidová rčení. Přísloví byla pro naše předky zobecněním zkušeností předchozích generací. Dnes se často setkáváme s užíváním bonmotů nebo tzv. hlášek (více či méněvtipných). Autor se domnívá, že návrat k příslovím a seznámení s jejich významem rozhodně není žádným krokem zpět. Přísloví mohou obohatit dětský slovník a hlavně děti dovést k přemýšlení nad svými činy.Autor shromáždil 60 známých přísloví. Každé z nich se pro něj stalo inspirací k vytvoření jednoduchého výkladu. Učitelům a rodičům je pak určen námět pro rozhovor s dětmi. Například u přísloví"hlad je nejlepšíkuchař"si můžeme s dětmi popovídat o tom, co každému z nás nejvíc chutná, jak se cítíme, když máme hlad, o tom, že bychom jídlem neměli plýtvat.Každé přísloví je také doplněno krátkou básničkou (dlužno podotknout, že některé se mi zdály dost náročné na artikulaci) a výstižnou ilustrací, která pomůže dětem pochopit smysl rčení. Velkou předností knihy je jejípřehlednost a systematičnost. U každého přísloví autor uvádí podobná rčení. V závěru knihy najdeme závěrečný abecední přehled s říkankami.Knížka určitě není určena k přímému čtení pro děti, inspiraci v ní najdou především učitelé a vychovatelé a pochopitelně také rodiče, kteří jsou zvyklí s dětmi diskutovat o tom, jak se chovat k druhým lidem. Učitelé jimohou využít jako zpestření při literární výchově, některá rčení se mohou stát inspirací pro výtvarnou činnost. Řadu rčení bychom mohli i dramatizovat. Kniha tak bude mít všestranné využití jak v mateřské škole, tak v nižšíchročnících základní školy.Publikace Petra Kukala by možná nepotěšila známou tetu Kateřinu z knihy Saturnin. Přísloví, kterými se tato dáma ohání, zde totiž neslouží jako mravní bič, ale spíš jako inspirace k zamyšlení nad vlastním chováním. Zkusmetedy zprostředkovat podobnou sebereflexi nad lidovými úslovími i dnešním dětem

Maureen Carlson Brno, Computer Press 2004, 64 s.Kniha na první pohled zaujme krásným provedením s množstvím barevných fotografií. Celá publikace je krásně zpracovaná, velkého formátu na pevném papíře. Nabízí dětem kouzla s modelínou, moduritem či hlínou. Jakoukoliv barevnoumodelovací hmotu můžeme podle svých představ přeměnit v barevný svět.Za úvodní kapitolou se základními pravidly pro práci s modelovací hmotou najdeme podrobné návody na zhotovení deseti základní tvarů (všechny základní tvary začínají vytvořením koule), z nichž vycházejí všechny projekty vknize uvedené. Návody jsou velmi podrobné, doprovázené fotografiemi a čtenář získá dojem, že modelování je vlastně hračka.Celkem lze podle návodů v knize do detailu vytvarovat třicet barevných postaviček, např. draků, skřítků a rusalek, žabáků, prasátek a králíků, ptáků a koní, duchů, hadů, medvídků nebo psů a koček. Kniha je plná nápadů,které využijeme i při modelování jiných věcí než postaviček. V poslední kapitole najdeme pohádkový příběh Vildy Chmýříčka a postupně si můžeme zhotovit všechny postavičky, které v této pohádce vystupují.Autorka knihu doporučuje pro děti od šesti let, ale bezpochyby v ní najdou mnoho inspirace i dospívající, dospělí, rodiče malých dětí nebo učitelé v mateřských školách. Kniha se výborně uplatní ve školní družině, dětipodle ní mohou pracovat i samostatně nebo ve skupince. Díky krásnému provedení může být kniha i pěkným dárkem nebo třeba cenou v soutěži.

Jana Hanšpachová, Zuzana Řandová Praha, Portál 2005, 176 s.Stále více rodičů má zájem o to, aby jejich ratolesti přišly do kontaktu s cizím jazykem již v předškolním či mladším školním věku. V této době je totiž rozvoj jazykových schopností dítěte v plném proudu, dítě je zvyklé sjazykem experimentovat, není frustrované tím, že nezná přesný význam slov. Děti jsou schopné si se slovy hrát, vymýšlet si legrační slovní spojení. Pro toto období (především od 5 do 8 let) je i podle názoru některých odborníkůtypická mimořádná citlivost na běžné i specifické jazykové podněty, jež s věkem postupně mizí.Autorky knihy Angličtina plná her tvořivě využívají poznatků o jazykovém vývoji dětí a nabízejí více než 160 her, které zábavným způsobem podporují aktivní používání anglického jazyka, učení se novým výrazům i procvičovánígramatiky. Cílem publikace je zpřístupnit tuto netradiční metodu výuky angličtiny pomocí her všem, kdo se zabývají výchovou dětí ve věku 5-10 let, od rodičů a učitelek v mateřských školách přes vedoucí jazykových kroužků až poučitele či vychovatele na základních školách. Získané dovednosti pomohou při výuce a procvičování jazykových dovedností s dětmi a umožní dětem, aby se učily s chutí a aby si při učení užívaly legrace. Autorky výmluvným způsobemukazují, že učení se cizímu jazyku nemusí být dřina a nekonečný boj.Publikace je rozdělena do 13 kapitol podle toho, na jaké aspekty se hry zaměřují. Najdeme zde pohybové hry, dramatizaci, hudební či výtvarné činnosti. Jiné kapitoly se zabývají hrovými činnostmi se slovíčky. Děti si mohoupomocí her procvičovat čtení, psaní i výslovnost. Hry jsou vytvořeny tak, aby děti využívaly svou přirozenou zvídavost a zapojovaly při hraní všechny smysly. Hry jsou popsány jasnou a výstižnou formou. Ikony v záhlaví každé hryoznačují, pro koho je hra určena a jak je náročná na přípravu. To nám pomůže k rychlejší orientaci při výběru vhodné hry. V popisu hry se dozvíme, co je cílem hry, jaký aspekt cizího jazyka procvičuje a v čem dalším je dětemprospěšná. Mnoho popisů her obsahuje také poznámky o tom, jak se dá hra využít v domácím prostředí.Publikace nabízí skutečně široký výběr nejrůznějších činností a tak si jistě každý najde to, co je šité na míru právě jeho malým svěřencům, z čeho budou mít největší radost a užitek. Oblíbené hry pak děti dokážou opakovatdonekonečna a vyžadují je, dokud se jim úplně neomrzí. Pak můžeme zapojit vlastní kreativitu a hry různě přetvářet a modifikovat. Myslím, že kniha je výbornou inspirací pro ty, kdo mají s výukou jazyka u malých dětí zkušenostia průvodcem pro všechny, kdo chtějí dětem pomoci s objevováním tajů cizího jazyka bez stresu a dřiny. Po stopách Jana Amose Komenského nás jemně přivádí k poznání, že učení při hře je radostným učením.

* Může být učitelce MŠ, která pravidelně vede zájmový kroužek mimo přímou výchovnou práci s dětmi, tato činnost proplácena na dohodu o provedení práce?

* Podle jakých pravidel mohou být přidělovány prostředky z FKSP jednotlivým zaměstnancům?

Naše mateřská škola v Libáni pracuje podle školního programu, který máme rozpracovaný na celý rok, jednotlivé měsíce a týdny. Každý týden je zaměřen na určité téma. Například v lednu je to Péče o zvířátka a ptáčky v zimě,Hrajeme si na sněhu, Než půjdeme k zápisu, Týden o zdraví. V únoru My jsme malí muzikanti, Předměty a jejich vlastnosti, Hrajeme si s geometrickými tvary. Posledním únorovým tématem byl Týden o práci. Vyprávěli jsme si ovýznamu práce, jak pomáháme doma, čím by děti chtěly být a s jakou prací se můžeme setkat v naší MŠ. Hovořili jsme o práci rodičů.Na to zareagoval tatínek Lukáška, který je profesionálním hasičem v Mladé Boleslavi a pracuje v dobrovolném hasičském sboru v Libáni. Nabídl nám besedu na toto téma. Navodili jsme atmosféru příběhem"Požár"(Coby se stalo, kdyby), ale proti přímému vyprávění neměl žádný ohlas. Děti při poslechu ani nedutaly, ale potom se zapojily do kladení otázek:"Byl jste již ve velikém ohni, byly tam někdy i děti?"Pan Dvořák klidně a súsměvem odpovídal na jejich dotazy.Vyvrcholením byla výstroj pro hasiče, kterou si děti mohly vyzkoušet a osahat. Již jsme se chystali panu Dvořákovi poděkovat, ale předběhl nás Lukášek:"Můj táta je skvělej, že jo, paní učitelko!"Vyslovil to zanás všechny. Pan Dvořák nás pozval na prohlídku hasičské zbrojnice, kde byla hasičská auta s vybavením. Krátce jsme slyšeli i sirénu, ze které se nám tajil dech. Děti byly velice ukázněné a zvídavé, bez ostychu se vyptávaly.Poděkování patří panu Dvořákovi za pěkně prožité dopoledne. Pro nás je spolupráce s rodiči velmi důležitá, svědčí o tom, že rodiče sledují dění v naší MŠ a snaží se nám pomoci při náplni jednotlivých témat.

Při přípravě loňské oslavy Dne dětí, kterou pořádalo vedení a pedagogický sbor MŠ ve spolupráci s klubem rodičů MŠ, se podařilo oslovit i některé z rodičů z řad Policie ČR a hasičů. A tak mohly děti dopoledne vidět ukázkyhasičské a policejní techniky, mohly si samy tzv."osahat"a vyzkoušet pro ně zajímavé a tajuplné věci, které policisté a hasiči používají při své profesi. Děti stříkaly s hasiči vodu z proudnice hasičského vozu,vyzkoušely si hasičskou přilbu a další náčiní, policejní reflexní i neprůstřelnou vestu, plnily také úkoly, např. ze znalosti dopravních předpisů. K těmto zážitkům dětí rovněž přispěla poutavě provedená ukázka nasazení aposlušnosti služebního psa, jehož si děti mohly také pohladit.V odpoledním sportovním programu si děti a rodiče mohli změřit síly v různých disciplínách, jako je např. hod míčkem do medvědí tlamy, zručnost v jízdě na koloběžkách či prolézt hrad s tunelem apod. Za svoji odvahu avytrvalost byly všechny děti odměněny diplomem a sladkostí. Hasiči, policisté a psovodi věnovali svůj čas dětem, přičemž největší odměnou jim dle jejich slov bylo nadšení a rozzářené dětské oči.

Pracovitost přináší člověku prospěch. To jsme se snažili dětem přiblížit mimo jiné i návštěvou v pekárně a cukrářské výrobně v Carrefouru. Velmi milé přijetí pracovnice této společnosti a uvedení do místnosti, v níž pro každédítě a také pro učitelky bylo připraveno ranní občerstvení, v nás vyvolalo ještě větší zvědavost, co vše ještě uvidíme.Děti byly oblečeny do roztomilých bílých zástěrek a rozděleny do dvou skupin. Jedna skupinka navštívila provozovnu pekárny, kde shlédla výrobu housek, míchání těsta, rozdělování těsta strojem, velké pece, baličku pečiva ašikovné ruce pekařů. Jaké bylo nadšení dětí, když si přímo mohly vyzkoušet pokládat těsto na pás a z druhé strany jim vycházely housky, které samy pokládaly na velký plech. Také vkládání upečených rohlíků do baličky si chtělkaždý z nich vyzkoušet. Personál pekárny se jim s úsměvem na tváři snažil ihned vyhovět a trpělivě odpovídal na různé všetečné otázky"malých pekařů".Druhá skupinka navštívila výrobnu cukrářských pamlsků. Ani poměrně chladné prostředí děti neodradilo od velké touhy být na chvíli cukrářem. A také si tak připadaly, když si mohly vyzkoušet svůj um a šikovnost při plněnívěnečku krémem a namáčení koblihy do čokolády. Koblihu ještě obalily v kokosu. Za svoji zručnost bylo každé z dětí odměněno těmito výrobky. Také tady se pracovnice snažily dětem vše vysvětlovat a odpovídaly na to, co děti zajímalo.Skupinky se pak vystřídaly. Spokojené a plné dojmů se děti vracely zpět do přijímací místnosti, kde již pro ně byly připraveny pastelky a výkresy, na které hned mohly kreslit svá poznání, to, co je zaujalo, co pro ně bylo překvapující.Průběh návštěvy, dokonalá příprava, velmi milý přístup k dětem všech, které jsme potkali, a hlavně doprovázejícího personálu, nadchl nejen"malé pekaře a cukráře", ale i doprovázející učitelky.

Naše mateřská škola pravidelně navštěvuje zoologickou zahradu. Každý rok se těšíme, čím nás zahrada zase překvapí. Vždy objevíme něco nového, co jsme minule neviděli. Společná práce dětí vznikla právě na základě velkých zážitků,které na nás v ZOO čekaly. Děti se hned následující den po výletě pustily do malby temperovými barvami. Každý si vybral zvířátko, které se mu nejvíce líbilo nebo ho něčím zaujalo. Výběhy a plot okolo zahrady jsme vytvořilispolečně tak, aby každé zvířátko mělo svůj prostor. Nezapomněli jsme ani na pana ředitele Petra Fejka, jehož vystřižený portrét jsme umístili ve vstupu do zahrady. Tato práce dětí zdobí vestibul naší mateřské školy a je zároveňmilou připomínkou jednoho podařeného výletu.

"Haló, haló, tady je opice Žofka", to byl název výstavy malíře a ilustrátora Adolfa Borna, kterou jsme shlédli v malebném prostředí hradu Špilberku. Autobus nás zavezl až na hrad a jakmile jsme prošli branou, naskytlse nám nádherný výhled na město Brno z pěkné výšky. Když jsme se dost vynadívali, vydali jsme se do hradu. Na nádvoří jsme se zaposlouchali do zvuků zvonů a zvonků. Poté se nás ujala paní průvodkyně a provedla nás jednotlivýmimístnostmi hradu, kde byla umístěna výstava.Děti si mohly vzít do ruky velké sluchátko, do něhož Mach a Šebestová říkali svá neobvyklá přání. Na stěnách a ve skleněných vitrínách jsme potom poznávali postavy z mnoha pohádek a filmů, které pan Born ilustroval. Asinejznámější pro nás byli již zmínění Mach a Šebestová, ale i opice Žofka a její kamarádi nebo Robinson Crusoe. Dozvěděli jsme se, co je to technický scénář, jak vlastně takový film vzniká. V"kouzelném bubnu"náspobavil tučňák, který se pohyboval, jakmile se buben roztočil. Nakonec jsme shlédli několik pohádek o Machovi a Šebestové a opici Žofce. Děti byly plné dojmů ještě dlouho potom, co jsme dorazili do školky.

V lednu jsme v naší mateřské škole očekávali návštěvu dětí ze ZŠ Kamenická. Ty si pro nás připravily"Krabičkovou pohádku". Pod vedením paní učitelky Hospůdkové nacvičily představení, vyrobily rekvizity, kulisy ikostýmy. O hudební doprovod se postarala malá Ivanka Hospůdková na flétnu, ta získala základy hry právě v naší školce. Vystoupení tohoto kroužku si v ničem nezadalo s vystoupením profesionálních souborů. Děti nám slíbily, že ažse s předškoláky přijdeme podívat do"velké školy", překvapí nás další pohádkou.

V naší školní družině se stalo zvykem, že jednou v měsíci vyrazí děti na sobotní výlet. Z počátku se výletů zúčastňovaly děti ze ŠD, pak přibyli jejich sourozenci (starší nebo i ti školou nepovinní), pak se připojili rodiče abývalí žáci.Výlety jsou přizpůsobeny ročnímu období. Na jaře a na podzim organizuji velký celodenní výlet vlastním autobusem do okruhu 200 km, ostatní výlety jsou po blízkém či vzdálenějším okolí. Využíváme vlaku a vlastních nohou.Jednou jsme také byli na kolech. V méně příznivých měsících navštěvujeme muzea, výstavy, divadelní představení, prohlídku města. Když je hezky a teplo, chodíme do přírody, opékáme buřty, koupeme se, sbíráme houby. Před Vánocemipečeme betlémy a svícny, které pak zdobíme. Před Velikonocemi pečeme jidáše a velikonoční slepičku či beránka. Na tyto dvě akce si děti přivedou maminku, tatínka nebo staršího sourozence. To, co se jim podaří vyrobit, si každýodnáší domů.Organizování a vymýšlení témat výletů, aby byly pro děti zajímavé a pokaždé jiné, je poměrně náročné. Ale ten fakt, že děti se na výlety těší, v hojné míře se jich zúčastňují a zapojily i své rodiče, mě moc těší. Pohodováatmosféra při sobotních akcích mě nutí dále pokračovat. Velké plus vidím ve vytváření pěkných vztahů nejen mezi dětmi, ale i mnou a rodiči - tedy školou a rodinou. Je to náročné, ale dětmi a rodiči velmi oceněné!