Online archiv

říká logopedka Dana Kutálková, se kterou jsme si povídali o dětské mluvě.

Solidarita znamená umět se vcítit do pocitu druhého, projevit správnou míru empatie a zachovat se solidárně v krizové situaci. Každý z nás se může v životě ocitnout v těžké situaci, kdy potřebuje pomoc a podporu nejen svých nejbližších, ale i okolí. Je však „to okolí“ vždy připravené? Naučil je to někdo, ukázal tu správnou cestu? Vždyť člověk s postižením je více či méně odkázán na solidaritu ostatních. Učím ve věkově smíšené třídě dětí. Do třídního vzdělávacího programu jsem zařadila tři projekty solidarity, které stimulují zájem dětí pomáhat handicapovaným a nebýt lhostejný. Všechny projekty realizujeme s dětmi prostřednictvím pohádkových příběhů ve spojení s praktickou činností a v neposlední řadě v úzké spolupráci s rodiči, neboť se jedná i o finanční příspěvky. Všechny výše zmíněné akce jsou příležitostí k zamyšlení a rozhlédnutí se kolem sebe a možností projevit účast s postiženými lidmi. Srdíčkový den na pomoc nemocným dětem nám pomáhá pochopit příběh „Jak proměnit dětské slzy v úsměv“. Děti vědí, že svým příspěvkem pomohou k zakoupení zdravotnické a přístrojové technologie pro šetrnou léčbu dětí bez bolesti a strachu. Akci Bílá pastelka jsme si přiblížili prostřednictvím příběhu „Hledání pokladu ve tmě“ a následně hrou „Na slepou bábu“, kdy děti tápaly ve tmě se zavázanýma očima, orientovaly se hmatem v prostoru, zdolávaly překážky s udržením stability nebo kreslily bílou pastelkou, aby zažily černobílé vidění. Třetí projekt Květinový den děti pochopily díky příběhu „Vašík má jen tátu“. I do života malých dětí občas zasáhne závažné onemocnění v rodině, bohužel i smrt; proto je třeba děti připravovat na zátěžové situace, otužovat jejich psychiku, ale také je vést k naději a nevzdávat se bez boje. A protože jsou zmíněné projekty spojeny s prodejem drobných předmětů (výtěžek jde na dobročinné účely), děti pokaždé přinesly 20 Kč a koupily si bílou pastelku, kytičku nebo srdíčko. Dětský svět potřebuje hodně lásky a obětavosti a právě my můžeme být skutečnými přáteli nemocných a handicapovaných dětí.

Cesta mráčkového dráčka je dlouhodobý projekt výtvarné soutěže pro děti z mateřských škol a zařízení, která pečují o zdravotně a sociálně ohrožené děti. Cílem projektu je využít radostného, emotivního a přirozeného vztahu dětí k přírodě a světu, který je obklopuje, a posílit jejich poznání o sepjetí člověka s přírodou. Výstavami obrázků a vydáním pohlednic je nabídnut dospělým pohled na svět očima dětí. Finanční výtěžek z darů a prodeje je určen na konkrétní podporu zařízení pro znevýhodněné děti v České republice a ˝v zahraničí. Do projektu se zapojilo od roku 1998 do roku 2003 více než 12 tisíc dětí a dospělých. Výstavy probíhají celostátně v jednotlivých krajích České republiky. V zahraničí se výstavy konaly např. v Bruselu, Varšavě, Petrohradu, Moskvě, Rabatu a v Drážďanech. Projekt Cesta mráčkového dráčka jako každoročně i v roce 2005 vyhlásila Nadace Partnerství pod vedením ředitelky paní Jany Vrtílkové. Manželé Vrtílkovi jsou koordinátory tohoto projektu a ve formě „občanské společnosti“ chtějí v této činnosti působit i nadále. Myšlenka a pojetí celého projektu jsou velmi krásné – děti mají výtvarně vyjádřit svůj vztah ke světu a přírodě, která je obklopuje. Téma velmi náročné na zpracování. Již po několikáté se této celostátní soutěže zúčastnila i Mateřská škola Roženecké Paseky z okresu Žďár nad Sázavou pod vedením paní učitelky Jany Petrové. Velkým úspěchem nevelké školičky v našem kraji Vysočina bylo získání prvního místa. Slavnostní předání ceny se konalo dne 7. února 2006 v historických prostorách radnice města Telče. Tam byla zároveň vernisáží vítězných prací slavnostně otevřena prodejní výstava jednotlivých obrázků. Finanční výtěžek z výstavy bude věnován Dětskému domovu v Telči. V současné době vítězné práce dětí z Mateřské školy Roženecké Paseky zaujímají významné místo na výstavách v Moskvě a Maroku.

Na téma výuky cizích jazyků se v mateřinkách diskutuje stále častěji. Na některých již probíhá výuka formou hry, zpravidla ji však vedou lektoři „zvenku“. S nedostatkem učitelů kvalifikovaných pro výuku cizích jazyků stále bojují i základní školy, kde je výuka povinná, situace na mateřinkách je zpravidla ještě horší. Myšlenka seznamování dítěte se základy cizího jazyka formou hry, nenásilně, bezprostředně a postupně není zcela špatná, ale nutně se musíme zamyslet nad tím, zda mají mateřinky pro takové seznamování podmínky. Předpokladem je, dle názoru celého našeho kolektivu, správná výslovnost v rodném jazyce. Pro spontánní a plynulý průběh by bylo vhodné, aby děti s cizím jazykem seznamovala jejich učitelka, a to nejlépe denně, soustavně, v návaznosti na třídní vzdělávací program předškolního vzdělávání. Ve chvíli, kdy se děti seznamují s životem domácích zvířat, je optimální seznámit se s názvy zvířat v jazyce cizím, vyslechnout si o nich písničku či vyzkoušet jednoduché říkadlo. Některé učitelky na školkách cizí jazyk částečně ovládají, ale obávají se, že jejich výslovnost není zcela dokonalá a mohly by způsobit více škody než užitku. I v naší MŠ řešíme zájem rodičů o seznamování dětí s cizím jazykem. Placené agentury jsou však poměrně finančně náročné, navíc není úplně zaručeno, že lektor pedagogicky zvládne i předškoláky. Zde se opravdu nejedná o klasickou výuku, ale učitel musí děti především zaujmout, vhodně motivovat, střídat aktivní a pasivní formy. Věřím, že mateřským školám by pomohla především metodická pomoc – speciální kurzy pro pedagogy, které by je opravňovaly k tomu, že mohou v rámci své pedagogické činnosti seznamovat děti s cizím jazykem. Vzhledem k tomu, že učitelky MŠ jsou po pedagogické stránce zpravidla velmi dobře připraveny, byla by taková výuka pro děti určitým přínosem, zvláště kdyby se podařilo navázat další výukou v první třídě.

Český výbor organizace OMEP vás zve na přednášku doc. PhDr. Evy Šmelové, Ph. D., nazvanou Autoevaluace v podmínkách mateřské školy. Termín: 22. června 2007 od 9.30 hod.; místo konání: MŠ Korycanská 14, Praha 8. Přihlašujte se na e-mailu j.kotrbova@volny.cz nebo na tel. 233 553 134.

Na začátku každého školního roku vypracuji plán akcí podle ročních období, ale vždy během roku vymyslíme ještě další činnosti pro zpestření činnosti v ŠD. Snažíme se každý měsíc uspořádat jednu společnou akci, a každá vychovatelka si navíc organizuje aktivity pro své oddělení. Připravujeme sportovní soutěž na školním dvoře, pexesový turnaj, jezdíme plavat, bruslit, před posvícením pečeme hnětynky, před vánoční besídkou vánoční cukroví, na podzim jsme uspořádali sobotní výlet do pražské ZOO. Mezi větší družinové akce patří dopravní soutěž nejen pro celou školu, ale každý rok se účastní jedno družstvo okresního soutěžního kola ve Strakonicích. Dále pak maškarní ples, velikonoční výstava dětských prací (zde jsou k vidění krásné výtvory dětí z kroužku dovedných rukou) a vystoupení dětí z dramatického a pohybového kroužku na školní akademii. Já už deset let vedu kroužek mladých zdravotníků. V letošním roce ho navštěvuje 36 dětí (samozřejmě více děvčat než chlapců). Z nich sestavím pětičlenná družstva, která reprezentují naši školu (a vždy velice úspěšně) na okresní a často i krajské soutěži HMZ. Co však děti na našem kroužku velmi baví, je spaní ve škole, tzv. doktorské spaní, které čeká na všechny čtyři skupiny, do nichž jsou děti rozděleny. Nejvíce času věnujeme zdravotnické přípravě, ale čas nám vždy zbude i na hry a noční stezku odvahy. S večeří a snídaní si větší děti poradí samy a těm menším rády pomohou děvčata ze sedmé třídy. Druhý den se rozcházíme unaveni, ale spokojeni. V příštím roce bych chtěla začít s novým kroužkem vaření, doufám, že se nám také osvědčí.