Naši čápi
Miroslava Vykoupilováfoto MŠ, 3/2006Máme to štěstí, že se čáp bílý vrací již téměř třicet let na starý komín domu sousedícího s mateřskou školou. Zpravidla první týden v dubnu prožíváme společně velkou radost, že se nám čápi z jižních krajů v pořádku vrátili.Nejprve přiletí"pan čáp"a jakmile opraví hnízdo (často březovými proutky, které jsme s dětmi nanosili na hromádku na školní zahradě), přilétá"paní čápová".Přímo z oken mateřské školy a ze školní zahrady můžeme po celé dny pozorovat ladnost a krásu letu čápa, opravy hnízda, čapí námluvy, čapí tance a veselý klapot zobáků, který se rozléhá do všech světových stran. Zanedlouhonastává doba, kdy se čapí pár trpělivě, mnohdy v dešti, větru a sněhových plískanicích, střídá v sezení a zahřívání vajíček. Odpočítáváme dny, kdy se malá čápata vylíhnou. Protože je hnízdo hluboké, zpočátku nejsou mláďatavidět, a proto netrpělivě čekáme, až povyrostou a začnou vystrkovat hlavičky. A protože"pan čáp"a"paní čápová"jsou pilní rodiče a neúnavně shánějí potravu, mláďata rostou jako z vody.Několik dnů se dohadujeme, kolik jich tam vlastně je. Brzy je to jasné, v hnízdě bývají většinou tři čápata. S velkým zaujetím pozorujeme první pokusy o létání. Nejprve stačí dovednosti a síly mláďat jen na nejbližšístřechy, ale zanedlouho létají a krouží nad celou vesnicí. Je krásné je pozorovat, jak létají kolem našich oken nebo nad našimi hlavami.Po celou dobu hnízdění jsou nám čápi velkou inspirací, a to nejen při tvořivých činnostech. Kreslíme je, malujeme, modelujeme, vytváříme z krabiček a jiných materiálů. Děti velmi rády poslouchají povídky, bajky a pohádky očápech, každoročně se o nich naučíme spoustu básniček a písniček. Nejoblíbenější hra v tomto období je pohybová hra"Na čápa a žáby". Zkrátka - čáp je náš každodenní pozorovatel a kamarád, který nám pomáhá přiměřenouformou seznamovat děti s nutností ochrany přírody a životního prostředí.Když se začínáme těšit na prázdniny, pomalu se s čápy loučíme, neboť odletí většinou dříve, než se po prázdninách do školky vrátíme. Vzpomínáme na ně celou zimu:"Jaký osud je na jejich dlouhé cestě nebo v jižníchkrajích čeká?","Vrátí se k nám zase příští rok?","Nezabloudí?"Jsme rádi, že se to každý rok opakuje a už se zase těšíme na další jaro a na naše čápy.