Online archiv

Díky spolupráci s katedrou primárního a alternativního vzdělávání Ostravské univerzity máme možnost setkávat se s pedagogy z různých zemí Evropy a podívat se tak „pod pokličku“ jejich vzdělávacích systémů.

Nezřízeností u jídelního stolu, ale i „jenom“ občasným mlsáním si můžeme snadno „zadělat“ na zdravotní problémy. Obezita či nadváha trápí také malé děti – vysoká zátěž pro klouby nebo srdce a cévy může vést k závažným zdravotním problémům.

K nejvýznačnějším, a přesto dnes již k nepříliš známým osobnostem 19. století, významně se podílejícím nejen na vzdělávání, ale i na šíření a popularizaci nejnovějších vědeckých poznatků, patřil Filip Stanislav Kodym.

Děti jsou důvěřivé, nemají dostatek zkušeností ani schopnost domyslet všechny důsledky svého jednání – proto by neměli zůstávat delší dobu bez dozoru a měli bychom je vést k ostražitosti a bezpečnému chování. Jak při tom ale nesklouznout k nadměrně ochranitelskému přístupu? základní

Školní zralost je složitý komplex dovedností a schopností, které dítě potřebuje k tomu, aby ve škole obstálo a zúročilo tam svůj potenciál. Zní to možná jednoduše, ale skutečnost je složitější. Každé dítě se totiž vyvíjí „po svém“ a najít tu správnou hranici, kdy už je zralé pro školu, nebývá úplně hračka.

Nabídka jazykových škol nebo e-learningových kurzů doslova vyráží dech. Skoro v každém městě najdeme školu nebo agenturu, která slibuje, že se tam naučíme nějakou cizí řeč. O tom, jak se zorientovat v nabídkách vzdělávacích institucí, i o tom, proč bychom měli umět nějaký cizí jazyk, jsme si povídali s Andreou Křížkovou z Asociace jazykových škol ČR.

Letos v říjnu proběhlo další kolo soutěže Správná hračka. Každý přihlášený předmět byl dán k dispozici dětem z domovské mateřské školy a zpráva o jeho užití byla součástí podkladů pro rozhodování komise. Hodnotila se kvalita (vhodnost použitého materiálu, preciznost provedení…), uživatelský komfort (vhodná konstrukce se zřetelem k předpokládanému užití, snadnost údržby a hygienického ošetření, skladnost, využití obalu…), design (estetická úroveň, vzhled, barevnost, příjemnost na dotyk…), originalita výrobku (novinka v kolekci, patent, chráněný vzor…), pedagogicko-psychologické hodnocení (výchovný účel, didaktické využití, funkčnost z hlediska určení: děti předškolního věku, mladší školní věk, handicapované děti, hračky určené pro domov, hračky pro dětská zařízení…). Oprávnění užívat značku získalo 11 předmětů od 10 přihlašovatelů (autoři, výrobci nebo dovozci).

V lounské knihovně se pořád něco děje a nezapomíná se ani na ty naše nejmenší. Spolek paní, dam a dívek nachystal krásnou adventní akci nazvanou Vánoční dílny. Šli jsme tam se zvědavostí a očekáváním, co zajímavého uvidíme. Nezbylo než konstatovat, že vše bylo pečlivě zorganizované a bezvadně připravené. Místnost, v níž se akce konala, slouží jako sálek pro přednášky a různá setkání. Už jen nad výstavou výtvarných patchworkových prací na stěnách nám dospělým přecházel zrak! Přivítaly nás usměvavé tváře „kouzelných babiček“. Každá seděla za svým stolečkem, na němž měla překvapení. Tu se zdobily perníčky, jinde vystřihovaly ozdoby z papíru, vedle zase skládaly stromečky, vázalo se aranžmá z mašlí a větviček, zkrátka v sálku úžasně vyzdobeném nás čekaly dokonce i různé druhy vánočního cukroví, o jejichž uměleckém dojmu mohli návštěvníci hlasovat. Nadšené děti si okamžitě sedaly ke stolečkům, dychtivé si vše vyzkoušet, a domů si odnášely své výrobky, aby se mohly pochlubit rodičům. Papírový vánoční stromeček, složený ze čtyř dvoubarevných čtverečků, perníček s mašlí na papírovém podkladu od cukrářských košíčků, jehelníček z kousku čtvrtky a látky ve tvaru kloboučku, ozdoby z filcu, japonské skládačky, ozdoby ze šišek, praktické ukázky česání vlny…. Kam dámy, paní a dívky chodí na tak bezvadné nápady? Vánoční cukroví bylo skutečnou třešničkou na dortu: Vosí hnízda jako tučňáčci, perníkový koláč, čerti a Mikuláši z marcipánu a oříšků, perníková chaloupka, a ostatní druhy? Ty by mohly směle putovat na výstavu do renomované cukrárny na hlavní třídu velkoměsta a konkurovat těm nejlepším cukrářským mistrům! Milé kouzelné babičky, děkujeme za nevšední zážitek, za pohlazeníčko po učitelské i dětské duši v tomto hektickém předvánočním čase. Obdivujeme se výrobkům, které jsme zde viděli, vaší šikovnosti a skláníme se před obětavostí, s níž jste věnovaly svůj čas a síly pro dětičky ze školek, škol a dospělé návštěvníky! Předvedly jste nám něco, co se nedá koupit v žádném obchodě. Dovoluji si citovat jednu z přítomných žen, jíž jsem se zeptala: „A jak vás vůbec napadlo uspořádat zrovna takovouhle bezvadnou akci?“ „Ale to víte, je před Vánocemi, doma nemáme co dělat, tak jsme si řekly, že půjdeme do knihovny…!“ Tato nevšední akce může být dobrou inspirací pro ostatní, kdo mají šikovné ruce a pár nadšenců kolem sebe, stejně jako u nás…

Ten podzimní večer potemnělo spoustu obrazovek i počítačů. Zato u MŠ Hastrmánek blikalo desítky baterek. Za nimi zvědavě vykukovaly hlavičky dětí z MŠ i školáčků ze ZŠ Helsinská, chtivých nového večerního dobrodružství při cestě za pokladem. Letošní putování sídlištěm jsme v podtextu nazvali „Na vlastní pohon“. Vždyť proč si nevyzkoušet, co všechno naše nohy dokážou i bez dopravních prostředků, které znečišťují životní prostředí. Na startu rozdělovaly paní učitelky dětem plánek s vyznačenými stanovišti hry. Tři trasy cesty za pokladem rozlišené červenou, žlutou a modrou barvou zaručovaly rychlý průběh hry a na stanovištích se tak střídaly děti označené barevnými koloběžkami a tříkolkami podle trasy průběžně. Samozřejmě závodili i rodiče. Maminka Míši ze třídy Kapříků druhý den nadšeně sdělovala paní učitelce, že ještě umí jezdit na koloběžce. Nutno podotknout, že její syn byl na ni velmi pyšný. Mysleli jsme opravdu na všechno. Na stanovišti, kde rodiče i děti zdolávali trasu nazuti v kyblíkách, jsme dokonce mohli nabídnout různé velikosti nádob, aby se mohli zúčastnit i tatínci. Kyblíkování se tak stalo veselou zastávkou při hledání pokladu. Na letišti startovaly ve svém koridoru větroně. Plachtily mezi překážkami velmi opatrně, a protože na křídlech nesly kelímky s míčky, snažily se hladce přistát. Cesta za pokladem pokračovala až k ZŠ Helsinská. S balonkem, který si děti nafoukly, doběhly mezi překážkami až ke stanovišti, kde si tak trošku zahrály na Kryštofa Kolumba a objevovaly svět v papírové lodičce vlastní výroby. Další kus cesty se vezly na trakaři a po vlastních nožičkách došly až k interaktivní tabuli. Tam na koloběžce dojely labyrintem do přírody a v trávě, tedy vlastně v lavici, škrtaly na pracovním listě, které dopravní prostředky škodí přírodě. A byl tu cíl. Poslední úkol, najít dva stejné obrázky s ekologickými dopravními prostředky byl klíčem k otevření truhly s pokladem. Stromy osvětlené lampiony podbarvovaly napínavé okamžiky. Truhla ukrývala sladkou odměnu. A protože čokoláda byla opravdu veliká, rozdělily se děti spravedlivě i s rodiči. Veselé okamžiky večera pobavily nás všechny. To třeba když se jeden trakař úplně rozbil a skončil i s doprovodem na žíněnce nebo když malá Ája začala hru přímo u pokladu s čokoládou. O tom všem si vyprávěli rodiče s dětmi večer v postýlce. Třeba si svítili i baterkou a vůbec, ale vůbec k tomu nepotřebovali televizi ani internet. I o to nám šlo.