Ad: Rozhovor se školními inspektorkami
7/2011Pracuji 26. rokem jako kvalifi kovaná učitelka dvoutřídní vesnické mateřské školy a svou práci mám ráda. Před nedávnem nás navštívili ohlášení pracovníci ČŠI a my, pyšní na své výsledky v různých aktivitách, jako jsou výtvarné soutěže, výzdoba, spolupráce s obecním úřadem, veřejností, zpracování ŠVP, jsme očekávali profesionální přístup vysoce vzdělaných úředníků a jejich kritiku vedoucí k dalšímu zdokonalení nás všech, radu, pomoc, doporučení. Bohužel, situace mě dost zaskočila již během příjezdu obou inspektorek. Do školky dorazily v době, kdy většina denních aktivit pomalu končila. Nic na tom, přijely zdaleka. Ovšem když jsme s dětmi čekali na svačinu a vesele si při tom prozpěvovali, „vlétly“ inspektorky do dveří s dotazem: „Kolik vás je a kolik je zapsaných?“ Přeběhl mi mráz po zádech a styděla jsem se za svoji trpělivost a pokoru, se kterou jsem s úsměvem a pozdravem odpověděla. Očekávala jsem milou tvář promlouvající k právě veselým dětem. Mýlila jsem se. Ve vedlejší třídě probíhala inspekce o poznání lépe. Tam se konala běžná hospitace s vlídným pozdravem. To bylo vše k výchovné práci. Nikdo už s námi nekomunikoval, pouze nám ředitelka zprostředkovala několik slov k práci učitelky ve vedlejší třídě. Na jednu situaci, která se udála během inspekční návštěvy, si ale ještě nerada vzpomínám. Když se vracíme s dětmi z procházky, společně se umyjeme. S dětmi, které to stihnou rychleji, pak čekám na lavičce před ředitelnou. Na všechny při tom vidím a s těmi, které jsou už hotové, vyplníme čas jednoduchým říkadlem, hrou se slovy či podobnou hříčkou a pak společně bezpečně odcházíme nahoru po schodech k obědu. Stejně to probíhalo, když u nás byla na návštěvě inspekce. Otevřely se dveře ředitelny a my očekávali pochvalu, kdože to tak hezky zpívá. No to by byl jen sen. Otázka „Co tady děláte, paní učitelko?“ mi vyrazila už i tak zatajený dech. Vysvětlila jsem paní inspektorce organizační krok a odebrali jsme se k obědu, kam za námi inspektorky vyrazily, aby „odhalily“ naše nedostatky. Dlužno podotknout, že jejich zášť a hlasité negativní vyjádření ke všemu, na co snad pohlédly, nás srážely na kolena ještě před koncem inspekce. Vyslechli jsme si výrazy typu: „Na tu organizaci si počkáme!“ (Týkalo se to oběda; v naší mateřské škole je pouze výdejna a setkávají se dvě třídy společně.) „No to snad není normální, koberec pod výdejním oknem!“ „Uklízečka kecá na zahradě!“ (Přinesla náhradní oblečení pro ušpiněné dítě!) či „Všude starý nábytek!“. Máme starý nábytek, ale na vše finance nejsou. To ale přece není na překážku mé výchovně -vzdělávací práci! Navíc, když ji dělám s potěšením a výsledky jsou viditelné, čitelné a doložitelné. Obrázky dětí v naší galerii na schodech, desítky „zarámovaných“ ocenění z výtvarných soutěží, besídky pro veřejnost, práce s přírodninami, odpadovým materiálem, výchova k ekologii, vzájemným kamarádským vztahům, předcházení šikaně… Nevím, jak bych nazvala tuto hloubkovou inspekci, a jsem zklamaná. Druhým dnem pokračující inspekce zhodnotila náš ŠVP jako hezky zpracovaný a podotkla, že zápis pošlou v běžném termínu. Neočekávám nic. Starou budovu neovlivním, koberec nekoupím, obecní peníze neseženu, ale slibuji, že budu pracovat podle svého svědomí a nenechám si otrávit svou práci někým, kdo je negativně naladěn a nedokáže se, byť jen po ránu, usmát. My, kdo „hrajeme“ divadlo pro děti, si také své rodinné starosti nenosíme s sebou, třeba nám není někdy nejlépe, ale snažíme se a sklízíme pocity radosti a vděku od okolí. To všechno jsme chtěli vzácné a na vysoké úrovni vzdělané návštěvě ukázat. Dokázali jsme jen sami sobě, že se za svou práci rozhodně nestydíme, přestože je velmi znehodnocena právě podobnými úředníky, kteří vidí samotnou podstatu v něčem docela jiném. Pořád mi však nejde do hlavy, co že na tak vysokých postech vlastně dělají? Nedovoluji si házet všechny do „jednoho pytle“, ale právě v tom vidím jádro problému. Zamysleme se všichni nad sebou a podívejme se na problém i z pohledu druhé strany. Pak snad bude i kritika a posléze pochvala motivující, a ne naopak.
