Životní hodnoty v terapii a jak s nimi pracovat

Nejdříve trocha teorie a pak praktické ukázky ze sezení, jak téma životních hodnot do terapie vnést a jak s nimi spolu s klientem pracovat. Tak koncipuje klinická psycholožka Jenna LeJeune knihu Životní hodnoty v terapii. Vychází z terapie přijetí a odhodlání (acceptance and commitment therapy, zkr. ACT) a kontextuální behaviorální vědy (CBS). Zdůrazňuje, že zakotvení je v ACT, ale použití všeobecné, napříč všemi psychoterapeutickými směry. Pojednává v knize o tom, jak vést silné a efektivní rozhovory, které mohou klienty nasměrovat k tomu, co je pro ně nejdůležitější.

Nesmírně cennou součástí knihy jsou i pasáže věnované hodnotám terapeuta. Autorka říká: „Většina z nás si tuto práci nevybrala proto, že by to byla ta nejpohodlnější, bezbolestná či finančně lukrativní cesta. Pro většinu z nás se za naším rozhodnutím zasvětit svůj život trpícím lidem skrývá nějaká větší hodnota. Avšak při každodenním pracovním náporu je snadné tento širší obraz ztratit. Začneme se na klienty dívat jako na problémy k vyřešení a zapomínáme na to, co je pro nás na této práci nejdůležitější.“ Sebehodnotící dotazník nebo soubory otázek pro terapeuty jsou obohaceny kapitolami, věnovanými kulturním rozdílům a situacím, kdy se hodnoty klienta a terapeuta rozcházejí.

Knihu přeložil Ivo Müller.

Ukázka:

Než se pustíte do něčeho obtížného

Všímavost a soucit se sebou v psychoterapii 

Klienti v nás vkládají důvěru. Důvěřují nám, když je vedeme do značně bolestivých a temných míst. Děláme to, jak doufám, s pokorou, jakou si tato neuvěřitelná pocta zaslouží, a s vědomím, že to nakonec bude stát za to. Nicméně nemůžeme vědět, co pro naše klienty bude „stát za to“, pokud nevíme, čeho si cení. Právě jejich hodnoty totiž určují, co bude stát za to. Když se s klientem ve společné práci blížíme k něčemu obtížnému – k náročnému úkolu, k emočnímu riziku, k velké životní změně, k rozhodnutí pro jednání ve službě hodnot, které mu pravděpodobně přinese bolest –, nepotřebuji vždy znát ideální cestu skrz temnotu a bolest. Spíše je mým nejdůležitějším úkolem zajistit, abychom neztratili z dohledu maják hodnot, k němuž směřujeme. Zmizí-li mi světlo majáku z očí, jsme oba ztraceni. Nemohu očekávat, že klient vždy dokáže udržet maják v dohledu, když zrovna zvládá něco velmi náročného. Spíše je to moje práce, abych poukazovala na záchranné světlo klientových hodnot.

Nutkání příliš rychle hodnoty pojmenovat je úskalí této práce

Zmínka o hodnotách před nějakým náročným úkolem nebo během něj může jak vám, tak vašemu klientovi připomenout, k čemu ta těžká práce slouží. Dodává na vážnosti oné obtížné cestě, na níž se oba nacházíte. Tato připomínka vám oběma může pomoci nalézt cestu v temnotách.

Na co si dát pozor, když klienty směrujete k hodnotám

Začínáte-li klienta orientovat na hodnoty, je třeba si dát pozor na několik úskalí. Dvě z nejběžnějších jsou: zaprvé, příliš rychlý přechod k pojmenování či identifikaci hodnot, a zadruhé, obtíže kolem poddajnosti nebo představ o tom, „co by se mělo“.

Snaha hodnoty příliš rychle pojmenovat

Jedním z nejběžnějších úskalí v těchto raných fázích práce s hodnotami je nutkání příliš rychle je pojmenovat. Klienti často chtějí „přijít věci na kloub“ a pro nás terapeuty může být lákavé vydat se touto cestou. Uděláme-li to však příliš brzy, může to mít často za následek nepružné chování, které nastává, upneme-li se ke konkrétním pojmům či slovům, to jest, když se dostaneme do fúze.

Žít životem opřeným o hodnoty znamená vědomě se rozhodnout pro naplněný život, ať už to pro vás osobně znamená cokoli. 

Klienti mohou rychle přikročit k pojmenovávání svých hodnot, protože se domnívají, že právě to po nich chcete nebo že právě to by měli umět. Nevěřili byste, kolikrát mi klient s pocity zahanbení řekl něco ve smyslu: „Není to trapné, že nevím, jaké jsou moje hodnoty?“ Ve skutečnosti by nemohlo být nic dále od pravdy. Mnozí z nás se docela dobře naučili stanovovat cíle (i když někteří ani tohle moc neumějí), ale mají jen malé či žádné zkušenosti se stanovováním hodnot. Je tedy zřejmé, že většina lidí nemá jasné ponětí o tom, co by pro ně dobře prožitý život znamenal!

Viktor E. Frankl věděl, že nemocí doby je ochromující pocit prázdnoty a vyprázdněnosti smyslu existence

Celkem vzato, jsem mnohem radši za klienty, kteří odcházejí z rozhovoru o hodnotách s pocitem možností a zvídavosti, než když hned dokážou formulovat nějaké konkrétní slovní obraty, výroky či vlastnosti. Vlastně často bývám trochu nedůvěřivá, když klient z prvních rozhovorů o hodnotách odchází s příliš velkou jistotou, jaké jeho hodnoty jsou. Nemusí to znamenat, že má v hodnotách jasno, spíše to může nasvědčovat, že přistupuje k procesu změny stejně strnule a nepružně jako ke svému životu.

Poddajnost a představy o tom, co by se mělo

Někteří klienti mají za sebou minulost, v níž se kladl velký důraz na „mělo by se“ a „nemělo by se“, což potom vedlo k chování, které má tendenci reagovat na podobná vnější pravidla. V důsledku toho mohou striktně dodržovat pravidla, nebo se naopak vymezují proti tomu, co si myslí, že od nich očekávají druzí. Při práci s hodnotami budou tito lidé často nabízet slova či fráze, které zní jako hodnoty, ale ve skutečnosti se jedná spíše o poddajnost nebo o to, co si myslí, že by měli udělat. Poddajnost (pliance) a její protiklad protipoddajnost (counter-pliance) jsou odborné výrazy z behaviorální analýzy, které v podstatě znamenají, že člověk reaguje podle toho, co se naučil, že se bude nebo nebude líbit někomu druhému.

Jenna LeJeune, Ph.D., je spoluzakladatelka a prezidentka Psychiatrické kliniky, výzkumného a vzdělávacího centra v Portlandu. Jako klinická psycholožka se zaměřuje na to, jak lidem pomoci hledat smysl svého života.
Jason B. Luoma, Ph.D., je spoluzakladatel a výkonný ředitel Psychiatrické kliniky, výzkumného a vzdělávacího centra v Portlandu. Jako vědec se zabývá studiem stydlivosti, sebekritičnosti a emocí.

Toto chování může být obtížné zachytit, zejména pokud se klient chová podle toho, co by se mohlo zalíbit vám. Ačkoli někteří klienti budou skutečně používat výrazy jako „mělo by se“, díky nimž je snadné poddajnost zaznamenat, toto pravidly řízené chování často bývá nenápadnější a dá se vypozorovat pouze čtením mezi řádky. Například mě mnohdy zaujme, když moje klientky, které zápasí s vnímáním vlastního těla (body image) a s příjmem potravy, tvrdí, že velmi důležitou hodnotou je pro ně „zdraví“, protože často zjišťuji, že to většinou souvisí s vnějšími narážkami na témata, jako jsou krása a atraktivita, zejména jelikož mnohým z nich se „zdraví“ jeví jako synonymum pro zhubnutí a štíhlou postavu. Podobně byste mohli zapátrat trochu hlouběji, když si klienti údajně cení něčeho, co jste označili za ze svého pohledu hodnotné, neboť tímto vaším odhalením se může u klienta spustit jednání na základě přání se vám zalíbit. O práci s poddajností a protipoddajností se můžete dozvědět více v sedmé kapitole.

Knihu Životní hodnoty v terapii koupíte na našem e-shopu