Psychologie štěstí

Koupit na e‑shopu

Verše o „mušce jenom zlaté, která za večera kol tvé hlavy chvátá“, proslavené Jaroslavem Marvanem ve filmu Škola základ život jsou možná tím nejslavnějším z tvorby básníka Adolfa Heyduka. Není náhodou, že jde o poezii: štěstí často vnímáme jako cosi nanejvýš subjektivního, něco, co ani nelze vědecky uchopit a popsat, a nejpovolanějšími, či možná dokonce jedinými povolanými, kdo se popisu prchavého a neuchopitelného pocitu štěstí mohou ujmout, se zdají být právě básnici či spisovatelé. A skutečně, psychologie štěstí i podobné pocity jako radost, veselost, duševní pohodu dlouho opomíjela.

Rozsáhlejší bádání na toto téma začalo až v 60. letech 20. století a především po roce 2000. Kniha švýcarského teologa a pedagoga Antona A. Buchera Psychologie štěstí vyšla poprvé v roce 2009, ve druhém, aktualizovaném vydání, které vám přinášíme my, v roce 2018. Jde o velice obsáhlou a obsažnou publikaci, která shrnuje poznatky mnoha a mnoha vědeckých studií a systematicky se věnuje mnoha aspektům lidského štěstí. 

Kniha má čtyři části: první popisuje, co je štěstí, a to nejen filozoficky, ale i z pohledu běžných lidí. Druhá část popisuje štěstí jako závislou proměnnou a ptá se, co dělá lidi šťastné, na čem jejich štěstí závisí: na výhra v loterii, nebo spíš práci? Na jakých genetických, biologických, sociodemografických faktorech štěstí závisí a jak souvisí s blízkými sociálními vztahy a prací a také se spiritualitou. Třetí část zkoumá štěstí jako nezávislou proměnnou a zkoumá, co štěstí s lidmi dělá a jak působí na jejich kognitivní schopnosti, morální jednání či usuzování. Poslední část knihy se pak zabývá tím, jak lze štěstí zvětšit, seznamuje čtenáře s ověřenými strategiemi, jak zvyšovat štěstí v každodenním životě, i s terapiemi explicitně zaměřenými na zvyšování štěstí.

I přesto, že jde o velice odbornou knihu, jež cituje neuvěřitelné množství autorů, knih, studií - seznam použité literatury zabírá 100 stran! - je Psychologie štěstí velice čtivá a přístupná.

Prof. Anton A. Bucher je švýcarský teolog, pedagog a autor. Vyučuje praktickou teologii a náboženskou pedagogiku na Univerzitě v Salzburku, zabývá se psychologií spirituality a religiozity a také psychologií štěstí.

Knihu přeložil Ivan Ryšavý.

Ukázka:

4.6 Opravdu peníze nepřinášejí štěstí?

Kdo by nebyl šťastný, kdyby v loterii vyhrál milion eur? Rakušané dali v roce 2013 za sázení 2,8 miliardy eur, na jednoho občana 350 eur. Jestli peníze opravdu přinášejí štěstí, je ve výzkumu štěstí jedna z nejintenzivněji zkoumaných otázek. A to jak v ekonomii (Hajek, 2013; Easterlin a Angelescu, 2009), tak v psychologii (Mogilner, 2011; Argyle, 2001). Aristotelés (1996) považoval „dobré vnější poměry“ za nutné, aby člověk mohl být šťastný. Seneca (1998), sám pěkně bohatý, naproti tomu tvrdil: „Nemůžeš být bohatý a šťastný!“ Peníze, poprvé ražené v 7. století v Lýdii jako stříbrné mince, jsou „elementární aspekt lidského života“ (Diener a Biswas-Diener, 2002, s. 120). Většina lidí stráví největší díl svého času tím, že vydělávají peníze. Utrácení už je snadnější – a rychlejší.

4.6.1 Zámožní a výherci v loteriích jenom nepatrně šťastnější?

Byli byste šťastnější, kdybyste vydělali deset milionů za rok? Většina lidí odpovídá, že ano (Baucells a Sarin, 2007). A byli byste nešťastnější, kdybyste byli po úrazu při sportu připoutaní na invalidní vozík, žádný cit od pasu dolů, už nikdy horská túra, salsa, orgasmus? I zde říká většina lidí, že ano. Tomu odporuje jedna z nejčastěji citovaných studií o psychologii štěstí: Brickman a kol. (1978) srovnávali, jak posuzovalo během delšího časového období svoje štěstí 22 výherců v loterii, 22 paraplegiků a kontrolní skupina. Po vylosování šestice čísel, kterou zakroužkovali, sršeli výherci štěstím. Lidé po úrazu si stěžovali na osud jako na to nejhorší, co je mohlo potkat. Nicméně když seděli na invalidním vozíku a měli posoudit, jak teď hodnotí své štěstí, na škále 0–5 udali v průměru vysokou hodnotu P = 2,96. Výherci měli průměr 4,0. Badatelé se jich zeptali, jak šťastní byli před tou událostí. Výherci udali nižší hodnotu P = 3,77. Zranění lidé udávali, že když ještě mohli chodit, byli šťastnější P = 4,41. Překvapivé byly odpovědi na otázku, jak šťastní se budou cítit za dva roky: výherci P = 4,20, paraplegici P = 4,32. Sebeklam? Sotva! Paraplegici totiž čerpali z každodenních prožitků jako snídaně, hovory s přáteli, čtení novin víc štěstí než výherci, jejichž nároky se zvětšily, a to zmenšuje štěstí (kap. 4.6.4).

Mohlo by vás také zajímat
Viktor Frankl: Léčba smyslem

Smith a Razzell (1975) sledovali, jak 191 britských výherců v Toto lotto zacházelo se svými librami. Většina z nich ujišťovala, že jsou šťastní. Víc než dvě třetiny z nich opustilo svoje zaměstnání. Ale mnozí se zamotali do problémů, někdo je ošidil, odcizili se svým rodinám, chyběli jim kolegové z dřívější práce, nepočítali s dodatečnými vysokými daňovými náklady. Nečekané peněžní požehnání může způsobit stres, dokazují Gardner a Oswald (2007) na longitudinálním výzkumu 137 britských výherců v loterii. Holandští výherci v loterii byli po šesti měsících zase stejně spokojení jako předtím (Kuhn a kol., 2010). Výzkum následně ukázal, že sousedi výherců utráceli víc peněz, když se dozvěděli o jejich štěstí, snad proto, aby jim ukázali, že si taky něco mohou dovolit.

Chudý a šťastný. Že peníze nepřinášejí takové štěstí, o jakém mnozí sní, dokazují výzkumy s méně zámožnými lidmi. Na sedmibodové škále štěstí dosáhlo 400 nejbohatších Američanů hodnoty 5,8. Masajští bojovníci, bez spořitelních knížek a aut, často rozesmátí, na slunci a na čerstvém vzduchu, 5,4. Také amišové, bez auta a ledničky, dosahují svým průměrem 5,1 výsledku výrazně nad aritmetickým průměrem (Biswas-Diener a kol., 2005). Dokonce lidé, kteří v Kalkatě žijí v chatrčích, které si sami sbili z prken, nebo nemají vůbec žádnou střechu nad hlavou, se prezentují jako překvapivě šťastní. A to ne kvůli svým skrovným příjmům, ale díky přátelům a rodině (Biswas-Diener a Diener, 2001). Jiné to je u bezdomovců v Kalifornii: Byli mnohem nešťastnější než jejich druhové v Indii. Důvodem je, že žijí v prostředí, které je prosyceno luxusem (Biswas-Diener a Diener, 2006).

4.6.2 Easterlinův paradox: víc peněz, ale ne víc štěstí

Víc peněz nepřináší větší štěstí, ale člověk je nešťastný, když nemá žádné nebo jich má příliš málo. Toto hledisko vnesl do výzkumu štěstí Easterlin (1974). Po něm pojmenovaný paradox říká, že od roku 1955 stále stejně 30 % Američanů udává, že se cítí velmi šťastní, a přitom se kupní síla zdvojnásobila. Během dospělosti kolísá křivka štěstí jenom nepatrně, ale příjmy se během kariéry zřetelně zvyšují (Easterlin, 2001). Easterlinův paradox byl prokázán i v Německu. Od roku 1984 jsou k dispozici data Socioekonomického panelu, podle nichž životní spokojenost Němců, měřená na škále 1–10, leží kolem hodnoty 7, ač hrubý domácí produkt na hlavu stoupl z 20 000 eur na 35 000 eur (Weimann a kol., 2012).

Čtěte také
Erich Fromm: Mít, nebo být?

Adaptace, resp. teorie dynamického ekvilibria, je první vysvětlení Easterlinova paradoxu (Graham, 2008). Další důvod je, že lidé jsou tím náročnější, čím víc vydělávají. Easterlin (2001) ukázal, že v USA lidé s vysokoškolským vzděláním i bez něj měli srovnatelné materiální nároky, když byli mladí. Studenti na vysoké škole očekávali z 52 %, že budou mít vlastní dům, nestudující z 53 %. Ale po 20 letech byly nároky na konzum u lépe vydělávajících vysokoškoláků vyšší než u dělníků.

Sociální srovnávání. Jiné vysvětlení malé souvislosti „více peněz, více štěstí“ prověřovali Paul a Guilbert (2012) v longitudinálním výzkumu v Austrálii (N = 8530). Mezi lety 2001 a 2005 stouply příjmy, ale životní spokojenost se nepatrně snížila. Vysvětlením je patrně jev zvaný sociální srovnávání. Když lidé zjišťují, že i ostatní hodně vydělávají, v nejhorším případě dokonce víc, ruší to efekt, jaký mají peníze na štěstí. Zaměstnanec, kterému šéf slíbil pětiprocentní zvýšení platu, by mohl vycházet z jeho pracovny s rozzářeným úsměvem. Co s ním ale udělá, když se ho kolega zeptá: „Taky jsi dostal přidáno 10 %?“ (Weimann a kol., 2012).

Další vysvětlení. Vyšších příjmů dosahuje většinou člověk za cenu, že tvrdě pracuje, je málo s rodinou a s přáteli a má sotva čas na to, co by mu přineslo štěstí, třeba pomazlit se se svými milými (Powdthavee, 2010). Jistě, práce může přinášet štěstí (kap. 5.3), ale pokud se do ní člověk vrhne s posedlostí majetkem, pak naopak štěstí zmenšuje (Mogilner, 2011; Aaker a kol., 2011) (kap. 4.6.4).

4.6.3 Přinášejí přece peníze štěstí?

Podle novějších výzkumů silněji, než se dosud předpokládalo. Diener považuje to, že peníze nekorelují se štěstím, za „mýtus“. Vyšší příjem zvyšuje štěstí v USA (všeobecný sociální průzkum, N = 48 000) stejně jako být ženatý/vdaná (Blanchfl ower a Oswald, 2011, s. 10). Je „babičkovský mýtus“, že štěstí se nedá koupit. Američané, kteří vydělávají víc než 150 000 dolarů ročně, se z 50 % považují za velmi šťastné. Ti, kdo mají méně než 20 000 dolarů, z 23 % (Taylor a kol., 2006). Také v 19 evrop ských zemích: Kdo vydělával více než 10 000 eur, byl se svým životem zřetelně spokojenější (Caporale a kol., 2009). Stejně v Německu: Jedinci s vysokým příjmem udávají signifi kantně vyšší hodnoty spokojenosti (Köcher a Raff elhüschen, 2011, s. 75). Lidé, kteří vydělávají měsíčně 1000 eur, označili v průměru na desetibodové škále hodnotu 6,6. Lidé s 2000 eury měsíčně 6,9. Ale zvýšení platu zvyšuje štěstí jenom mírně. Když má člověk plat 1500 eur a zvýší se mu o 250 eur, štěstí se zvýší průměrně o 0,05 bodu (tamtéž, s. 76). U ještě větších příjmů už jejich zvýšení nezlepší spokojenost vůbec; u mužů od 5000 eur, u žen od 3000 eur. To lze vysvětlit na základě Maslowovy hierarchie potřeb (2002): Když má člověk zabezpečené základní potřeby potravy, bydlení, nutných spotřebních věcí, probudí se s větší pravděpodobností postmateriální potřeby, třeba sebeuskutečnění (Biswas-Diener, 2008; Delhey, 2010). Také podle ankety štěstí ARD, která byla provedena v roce 2013 u 50 000 obyvatel Německa, jsou lidé v lépe prosperujících spolkových zemích spokojenější, speciálně v Bádensku -Württembersku, Hesensku a Bavorsku, nejméně pak v Durynsku a Sasku-Anhaltsku (Die Welt, 18. 11. 2013). Přesto je mnoho důvodů, proč nevidět více peněz jako příčinu více štěstí. Vždyť šťastní mohou díky svému životnímu pocitu být úspěšnější – také fi nančně –, takže kauzální souvislost je opačná (Comi, 2011).

Mohlo by vás zaujmout
Johann Caspar Rüegg: Mozek, duše a tělo, neurobiologie psychosomatiky a psychoterapie

Darování přináší štěstí. Většina lidí si myslí, že budou šťastnější, když jim někdo nečekaně daruje peníze (Kahneman a kol., 2006). Ve skutečnosti to ale platí i naopak: Lidé jsou šťastnější, když někoho obdarují. Dunn a kol. (2008) požádali 632 Američanů, aby ohodnotili svoje štěstí. A také se jich ptali, kolik peněz měsíčně vydávají za (1) složenky a platební příkazy, (2) věci pro svoji osobní potřebu, (3) dárky pro druhé a (4) dobročinné účely. Pro (1) a (2) vydali v průměru 1714 dolarů, za (3) a (4) celkem 306 dolarů, zřetelně méně. Ale kdo dával víc, byl šťastnější, takže se potvrdil biblický verš: „Blaze tomu, kdo dává, ne tomu, kdo bere“ (Sk 20,35). To potvrdili Dunn a kol. (2008) experimentálně. Dali 46 osobám do ruky 20 dolarů a polovinu z nich požádali, aby to použili pro sebe, druhou polovinu, aby to dali jiným lidem. Druhá skupina byla potom šťastnější. Větší štěstí přináší, když člověk dá peníze někomu ve své blízkosti, než když je pošle charitativní organizaci (Aknin a kol., 2011).

Chudoba. Naopak když je příliš málo peněz, cítí se lidé nešťastní. Lidé ohrožení chudobou jsou v USA velmi šťastní z 13 %, ti s nejvyššími výdělky z 50 % (Pew Research, 2006). V Německu převažují u 39 % těch, kdo špatně vydělávají, negativní emoce nad pozitivními. U těch, kdo vydělávají dobře, to bylo jenom u 4 %, desetkrát méně (Diener a Biswas-Diener, 2002). Hloubkové rozhovory s chudými ukázaly, že se cítí ohrožení do budoucna: „Udržím si bydlení?“ „Jak dlouho mi ještě vydrží pračka?“ (Anand a Lea, 2011). Už obava, že sklouznu do chudoby, třeba ztrátou místa, snižuje pocit štěstí (Caria a Falco, 2013). Kdo musí dvakrát obrátit každé euro, je šťastný, když dostane 50 eur. Tak je pochopitelné, že korelace mezi štěstím a penězi je mnohem větší, když je peněz málo, a že křivka přestává být tak strmá, když peněz přibývá (Borrero a kol., 2013). Ostatně, jak přibývá peněz, stoupají i materiální nároky – a to zmenšuje životní spokojenost.

Knihu Psychologie štěstí koupíte na našem e-shopu.