Esej o daru Marcela Mausse rozšiřuje řadu Klasiků

Koupit na e‑shopu

Celý titul knihy z roku 1925 zní Esej o daru, podobě a důvodech směny v archaických společnostech a Mauss se v ní zaměřuje na podoby a důvody vzájemného obdarovávání a směny v civilizacích především Melanésie, Polynésie a severozápadní části Ameriky. 

Podle Mausse v těchto společnostech platí trojí povinnost účastnit se výměny darů, dary přijímat a dary oplácet. Dar odmítnout nebo ihned oplatit se rovná vyhlášení nepřátelství. Důvodem samotné směny darů je pak vytváření a utvrzování vzájemných závazků - nikoliv materiální obohacení či obchod. Dar, který člověk obdrží, jej zavazuje k tomu, jej „dobrovolně povinně“ oplatit, protože dar vlastně nikdy tak docela neopustil svého dárce.

Tyto a podobné principy se týkají výměny mezi jednotlivci i jednotlivými společenstvy (rodinami, kmeny, frátriemi atd.), ale podobné představy platí o výměně darů (obětí) mezi lidmi a bohy, přírodou či duchy zemřelých apod. V konkrétních případech pak tyto principy nabývají rozmanitých a často z našeho pohledu až bizarních forem - ať už jde o mírumilovnou kulu v Melanésii, kdy se mezi zapojenými ostrovy jedním směrem předávají náramky, druhým směrem pak náhrdelníky, nebo soutěživý až bojovný severoamerický potlač.

Maussova Esej je tedy jak zajímavou sondou do vzdálených kultur, tak i velmi důležitou knihou na poli antropologie a sociologie, ale i jiných příbuzných oborů. Jde o první systematickou srovnávací práci o výměně darů a prvním dlem pojednávajícím o vztazích mezi vzorci směny a sociální strukturou. Mauss v ní vnímá společnost jako soubor vzájemně souvisejících systémů, v němž se dar stává reprezentací procesů, které se ve společnosti odehrávají. Empirická data z různých koutů světa tak na svou dobu objevně zobecňuje do dynamického popisu společnosti, kde dar vystupuje jako součást právního, ekonomického, náboženského i etického systému.

Marcel Mauss (1872–1950) byl francouzský sociolog a etnolog, žák a synovec Emila Durkheima. Je pokládán za zakladatele ekonomické antropologie a jeho teorie ekonomického chování v archaických společnostech je dodnes vlivná. Je autorem řady studií z obecné sociologické metodologie, o vztazích sociologie, etnologie a psychologie aj.

Knihu přeložil Jiří Našinec.

Ukázka:

III. Americký Severozápad. Čest a úvěr

Z těchto úvah o několika melanéských a polynéských národech si již lze udělat o systému darů jasnou představu. Materiální i duchovní život a směna v něm fungují v nestranné a přitom závazné podobě. Závazek se navíc vyjadřuje mytickým, obrazným, či chcete-li symbolickým a kolektivním způsobem, neboť nabývá podoby zájmu o směňované věci, které nejsou nikdy zcela odloučeny od svých směnitelů; jednota a spojenectví, jež nastolují, jsou relativně nerozlučitelné. Ve skutečnosti tento symbol společenského života – trvalý vliv směňovaných věcí – pouze docela přímo vyjadřuje způsob, jakým jsou podskupiny těchto rozčleněných společností archaického typu na sobě navzájem závislé a jak cítí, čím vším jsou si povinovány.

Mohlo by vás také zajímat
Ruth Benedict: Kulturní vzorce

Indiánské společnosti z amerického Severozápadu vykazují tytéž instituce. V jejich případě však jsou ještě zřetelnější a důraznější. Nejprve dlužno říci, že směna je u nich neznámá. Ani po dlouhém styku s Evropany se nezdá, že by nějaký význačnější převod majetku, k němuž tam trvale dochází, probíhal jinak než ve slavnostní podobě potlače.221 Popíšeme tuto instituci z našeho hlediska.

* * *

Potlač sám, tak typický jako sociální fakt a zároveň tak příznačný pro tyto kmeny, není nic jiného než systém vyměňovaných darů. Liší se jenom prudkostí, přeháněním, nevraživostí, jež vyvolává na jedné i na druhé straně, určitým nedostatkem právních pojmů, jednodušší, primitivnější strukturou než v Melanésii, zvláště u obou severních národů, Tlingitů a Haidů. Kolektivní povaha smlouvy je zde zjevnější než v Melanésii a Polynésii. Tyto společnosti, i když to tak na první pohled nevypadá, jsou v zásadě blíže tomu, čemu říkáme totální prosté závazky. Stejně tak právní a ekonomické pojmy jsou zde méně výrazné a vědomě propracované. V praxi však jsou tyto principy kategorické a dostatečně jasné.

Dva pojmy jsou na americkém Severozápadě přesto mnohem patrnější než v melanéském potlači nebo v pokročilejších či rozrůzněnějších institucích v Polynésii: je to pojem úvěru, termínu a též pojem cti.

Čtěte také
Arnold van Gannep - Přechodové rituály

Jak už jsme viděli, dary v Melanésii a Polynésii kolují s jistotou, že budou vráceny, přičemž tato „jistota“ tkví v moci darované věci, jež je sama o sobě touto „jistotou“. Ale v kterékoli společnosti zavazuje dar k určitému termínu. Je už v povaze věci, že společné jídlo, rozdílení kávy, talisman, který si dotyčný odnáší, nemohou být opětovány okamžitě. Jakýkoli protidar vyžaduje „čas“. Logicky zde tedy vyvstává pojem termínu, jedná-li se o opětování návštěv, dojednání sňatku, spojenectví, nastolení míru, o pravidelnou účast na hrách a zápasech, o postupné slavení svátků, o poskytování rituálních či čestných služeb, o vzájemné „prokazování úcty“, o vše, co se mezi jednotlivci směňuje, podobně jako předměty, stále početnější a cennější, jak dané společnosti bohatnou.

Současná ekonomická a právní historie se v tomto bodě velice mýlí. Nasákla moderními myšlenkami, a tak si dělá apriorní představu o vývoji, přičemž se řídí takzvaně nutnou logikou; v zásadě se však drží starých tradic. Není nic nebezpečnějšího než tato „neuvědomělá sociologie“, jak ji nazval Simiand. Cuq například ještě praví: „V primitivních společnostech znají jen režim směny; v pokročilejších se praktikuje prodej za hotové. Prodej na úvěr je charakteristický pro nejvyšší stupeň civilizace; zprvu se objevuje v zastřené podobě jako kombinace prodeje za hotové a půjčky.“ Východisko je ve skutečnosti jinde. Bylo dáno v právní kategorii, již právníci a ekonomové, kteří se o daný problém nezajímají, ponechávají stranou. Je jí dar – komplexní jev, zvláště pak ve své nejstarší podobě, v podobě totálního závazku, jejž v této rozpravě nestudujeme – a k daru se nutně váže pojem úvěru. Vývoj nepřivodil přechod práva ekonomiky naturální směny k prodeji a přechod prodeje za hotové k prodeji na úvěr. Ze systému věnovaných a k jistému termínu vracených darů na jedné straně vznikla – zjednodušením, přiblížením dříve oddělených časových úseků – naturální směna, na straně druhé koupě a prodej na úvěr nebo za hotové a také půjčka. Nic totiž nedokazuje, že by některý z právních systémů, jež překonaly fázi, kterou zde popisujeme (babylónské právo především), nepoznal úvěr – znají jej všechny archaické společnosti přežívající kolem nás. To je jiný prostý a realistický způsob, jak rozřešit problém dvou „časových momentů“, jež sjednocuje smlouva a které studoval už Davy.

Nemenší úlohu v transakcích mezi indiány hraje pojem cti.

Mohlo by vás také zajímat
Člověk a jeho symboly.

Nikde jinde není osobní prestiž náčelníka a jeho kmene tak spjata s utrácením a s důsledností, s jakou musí i s úrokem vracet přijaté dary, a se způsobem, jak přeměnit v dlužníky ty, kteří jsou mu zavázáni. Spotřeba a ničení zde neznají mezí. Při některých potlačích musí člověk vydat všechno, co má, a nic si nenechat. Vítězí ten, kdo je nejbohatší a kdo též nejbezuzdněji plýtvá. Vše se zakládá na principu nevraživosti a soupeřivosti. Politický status jednotlivců v bratrstvech a ro - dech a postavení v hierarchii se získává „válkou majetku“, podobně jako válčením, dílem štěstěny, dědictvím, spojenectvím nebo sňatkem. Všechno je ale pojato tak, jako by šlo o „zápas bohatství“. Sňatku dětí, postavení v bratrstvech se dosahuje pouze při opětovaných potlačích, kdy se obě strany revanšují. Při potlači se prohrává, jako se prohrává ve válce, ve hře, v závodě, v zápase. V některých případech nejde ani o to, dávat a brát, ale ničit, aby vznikl dojem, že si ani nepřejete, aby vám něco vraceli. Pálí se celé bedny rybího (candle-fish, koruška) či velrybího tuku, spalují se domy a tisíce přikrývek; rozbíjí se nejdražší měděné předměty, házejí se do vody, abychom rozdrtili, „umlčeli“ svého soupeře. Tak postupuje na společenském žebříčku nejen jednotlivec sám, ale i jeho rodina. Máme tedy před sebou právní a ekonomický systém, ve kterém se ustavičně vydává a převádí značné bohatství. Chceme-li, můžeme tyto převody nazývat směnou, či dokonce obchodem, prodejem; ale je to obchod vznešený, prodchnutý velkorysostí, a probíhá-li v jiném duchu, s výhledem okamžitého zisku, stává se předmětem značného opovržení.

* * *

Knihu Esej o daru, podobě a důvodech směny v archaických společnostech koupíte na našem e-shopu.