Zůstaň OK – praktické využití transakční analýzy

Koupit na e‑shopu

Nicméně kdo Já jsem OK, ty jsi OK zatím nečetl, nebude vhozen do neznámých vod. Hned první kapitola knihy ZŮSTAŇ OK obsahuje shrnutí základních myšlenek transakční analýzy (TA), a to opět velmi přístupnou formou, vhodnou i pro laického čtenáře.

V dalších kapitolách se pak autoři pouští do dalšího rozpracování témat TA a zejména její praktické aplikace. S pomocí výkladů, příkladů a diagramů se čtenáři dozvědí další informace o Rodiči, Dospělém a Dítěti, kteří představují různé složky našeho já a které se projevují jak v našem vnitřním životě, tak v kontaktu s druhými lidmi, například v našem vztahu k vlastním dětem.

Jak s lehkou nadsázkou říká sama hlavní autorka - kniha si klade za cíl pomocí nástrojů TA čtenáře naučit zvládat špatné pocity, tvořit si ty dobré a žít život naplno. Je vhodná pro každého, kdo chce ve svém životě omezit různé neblahé hry a scénáře typu „ano, ale“ nebo „až se stane to a to, udělám to a to“. S její pomoci se naučí nastavovat si hranice, být odolní, přijmout zodpovědnost za vlastní život, řešit konflikty a předcházet všem příčinám starostí, strachu, deprese či pocitů neadekvátnosti.

Kniha vyšla v edici Spektrum a z anglického originálu Staying OK ji přeložila Alžběta Jamieson.

Ukázka:

Hodní lidé a Miláčci

Mezi nejzmučenější nepřítomné patří Hodní lidé a Miláčci.¹⁶ Jejich chování je jedním z nejlepších příkladů, jak vnitřní dialog funguje. Hodný člověk či Miláček je osoba s Dítětem uvrženým do deprese, ovládaná Rodičem. Dítě je depresivní, protože trpí nedostatkem hlazení, a tím trpí kvůli časté nevšímavosti či nevnímavosti vůči externím podnětům. Tato osoba je nevědomá, protože funkce Dospělého je soustavně odkládána vnitřním dialogem Dítěte a Rodiče.

Přestože se pojmenování daná těmto v podstatě laskavým lidem zdají úsměvná, jejich život je k usoužení. Často trpí depresí, protože si lidí nejsou vědomi. Protože se jejich pozornost neustále obrací dovnitř a přehrává staré záznamy měl/a bych, neměl/a bych, musím a nebo si mě nepřej, jejich oči nevidí úsměvy jiných lidí, jejich uši neslyší chválu a jejich duch skomírá z nedostatku hlazení.

Cílem TA je posilnit a emancipovat Dospělého jasnou identifikací, „která má součást se teď dere na povrch“, a vyhodnocením, zda je tato informace pravdivá, rozumná a zda se hodí pro realitu dneška. Cílem není zbavit se Rodiče či Dítěte, ale volně prozkoumat jejich informační databáze.

I tak se Hodný člověk snaží a vytváří tolik transakcí, kolik může, aby získal od jiných uznání, které málokdy pociťuje. Devadesát devět lidí na něj může pět ódy, ale on stráví všechnu energii snahou vydobýt si kompliment nebo jen drobek uznání od té jedné jediné odtažité osoby, která vypadá, že se na něj mračí. Jako by takoví lidé na sobě měli pomyslné tričko s nápisem Jak si vedu? vpředu a Snaž se víc na zádech. Netuší, co znamená dost. Sto procent je dobrých jen tak pro začátek.

Transakční analýzu vytvořil americký psycholog Eric Berne (1910–1970), v šedesátých letech 20. století na základě Freudova psychodynamického přístupu, poznatků Erika Eriksona a humanistické psychologie Carla Rogerse, původně jako techniku skupinové psychoterapie. Na rozdíl od psychoanalýzy se však zabýval především interakcí mezi lidmi a tím, jak pomoci jejich pozitivnímu růstu.

Soustavné Jak si vedu? Hodnému člověku zabraňuje udržet si autentický zájem o „Jak se vede tobě?“. Může se na to jiné osoby podobně jako Petr zeptat (je přece dobře vychovaný), ale ve chvíli, kdy začne druhý se svou odpovědí, odřízne se, aby si řešil svou vnitřní agendu. Proto soustavně věnuje ostatním menší pozornost, než si zaslouží, a ti si o něm na oplátku časem přestanou myslet, že je Hodný člověk, čímž všechny jeho propracované strategie na získání uznání přichází nazmar.

Hodný člověk není s osobou, s níž je. Uspokojení cítí pouze za přihlížení důležité třetí strany: mámy, táty nebo nějaké jiné významné autority, ať už přítomné, nebo vybavované. To, co je říkáno jinému, bývá odrazovou transakcí postavenou tak, aby udělala dojem na jinou osobu v místnosti. Pokud jste Hodný člověk, můžete být frustrovaný/á, když třetí strana pochvalně či obdivně nepřihlíží v situaci, když se procházíte po Park Avenue v New Yorku a potkáváte se se skutečnou slavnou osobností, která vás shodou okolností zná a oslovuje jménem. A nikdo jiný tam není. Jak hrozné, že tomu nikdo nebyl svědkem. Promarněná příležitost! Bylo by skoro lepší, kdyby se to vůbec nepřihodilo. Komu byste taky vyprávěli tak nepravděpodobný příběh, jako když rybář vypráví o „obřím úlovku, který hodil zpátky do řeky“?

Mohlo by vás také zajímat: Transakční analýza životních scénářů - Eric Berne: Co řeknete, až pozdravíte

Thomas A. Harris byl americký psychiatr, transakční analytik, kolega a přítel Erica Berneho. V roce 1967 vydal svou proslulou knihu Já jsem OK, ty jsi OK, jejíž název se stal jedním z hesel americké kultury tehdejší doby. Jeho žena Amy Bjork Harris je bývalá novinářka a lektorka transakční analýzy.

Hodní lidé si neužívají květiny a stromy na rodinném pikniku a místo toho udržují hovor poznámkami typu „Kdyby tu jen byli Jindra s Jindřiškou“. Hodní lidé si neumí užívat západ slunce, protože jsou příliš zaměstnáni jeho fotografováním, aby ho poslali rodině domů. (Hodní lidé mívají na krku dva Nikony s několika různými objektivy, Miláčci instax.) „Tady a teď“ je přebito Rodičovskými porovnáváními „tehdy a tam“ nebo Dětskou touhou po „kéž by“ a „pokud“.

Hodní lidé spí s mnoha lidmi, aby získali uznání za svůj sexuální výkon, a uznání chtějí i jinak od všech: od spoluhráčů v pokerovém klubu, od ostatních žen ve fitku, od místního kněze nebo od členů své terapeutické skupiny, někdy i od mámy, táty nebo tety Matyldy. Hodný člověk si své tričko s nápisem bere do postele.

Transakce je základní jednotkou chování: Něco mi řeknete nebo uděláte a na oplátku něco řeknu nebo udělám já. Transakční analýza je určování, kterou ze tří částí svého já jste inicioval/a transakci a která z mých tří částí odpověděla.

Způsobů, jak poznat Hodného člověka, je mnoho. Níže jsou užitečné nástroje pro sebezpyt.

Hodní lidé si nepamatují vtipy a jména

Jdete na večírek, kde se dobré dvě hodiny vypráví vtipy, a další den si nemůžete vzpomenout ani na jeden. To proto, že dokud byl vtip vyprávěn, snažili jste se si vzpomenout, co řeknete vy, než do toho vstoupí někdo jiný. Toto se děje v reakci na Rodičovskou připomínku: Buď srdcem večírku. Neustále přepínat je velmi nepříjemné: vylaďovat se střídavě na Dospělého, abychom slyšeli vtip, který je vyprávěn, v naději, že si ho zapamatujeme, a pak se vrátit ke svému rejstříku vtipů. Hodní lidé zapomínají pointy historek.

Hodným lidem taky dělá potíže představování. Představuje se vám Zuzka Horáková a vy říkáte: „Ahoj, Zuzko.“ Jména jsou důležitá, pamatuj si to její, ukaž jí, jak umíš odpovídat a naslouchat… a o zlomek vteřiny později vaše mysl zamrzne. Nebo se v moment, kdy se někdo představuje, rozburácí Rodič s „Nezapomeň její jméno!“, čímž je jméno vytěsněno.

Manipulovatelní

Zazvoní telefon. Pomůžeme úklidové komisi pro školní bazar? „Milerád/a,“ odvětíme vesele, i když už jsme několik týdnů pozadu s patnácti dalšími úkoly, které jsme si nabrali se stejným automatismem. Hodní lidé a Miláčci neumí říkat ne. Bojí se odmítnout pozvání na večírek, kam jít nechtějí, protože se bojí, že když odmítnou, už je nikdo nikdy nepozve na další večírek, kam se jim nechce.

Mohlo by vás také zajímat: Základy transakční analýzy v podání Erica Berneho - Jak si lidé hrají, k dostání také jako e-kniha a audiokniha na CD.

Matka patnáctileté těhotné dcery spráskne ruce v nevěřícném zoufalství: „Nedokážu pochopit, co se stalo. Maruška vždycky byla tak hodné děvče. Vždycky udělala přesně to, co jsme jí řekli. Vždycky byla tvárná. Nikdy se nám nevzpěčovala. Nikdy neřekla ne.“ Hodným lidem nikdy nebylo povoleno rozlišovat. Je proto důležité potěšit všechny. Nepřemýšlej. Nezpochybňuj. Takže ať chtějí, či ne, přizpůsobují se potřebám všech na světě stejně jako svému funícímu partnerovi na zadním sedadle auta na parkovišti.

Nemůžeš-li říct nic hezkého, pomlč

Hodný člověk nesmí říct nic špatného. Kdybychom nakreslili vodorovnou linku s nulou uprostřed a všechna kladná čísla napsali doprava a všechna záporná doleva, zjistili bychom, že slova ve slovníku Hodného člověka se musí vždy vejít na pravou stranu. Proto jsou verbální zdroje o polovinu ochuzeny. Jediný způsob rozlišování je používáním superlativ. Každý večírek, který navštíví, je fajn. Pokud byl večírek opravdu dobrý, jediný způsob, jak ho odlišit od ostatních dobrých večírků, je říct, že to byl fakt dobrý večírek nebo vážně skvělý večírek. Jiná slova Hodných lidí jsou: fakt, skvělý, bezva, nejlepší kamarád, úplně nejlepší kamarád, nejvíc, nej-nej. Hodní lidé mají problém ukončovat dopisy. Místo S láskou, což je přímé a jasné, píšou Z celého srdce, nebo Tvůj/á navždy milující. Když píšou svým rodičům, nestačí říct: Milá mami, milý tati. Je potřeba napsat: Nejdražší maminko a tatínku. Máma a táta se tak stávají jen jednou z mnoha skupin rodičů v životě Hodného člověka. Hodní lidé se totiž obklopují lidmi ovládanými vnitřním Rodičem.

¹⁶ Amy Harris, Good Guys and Sweethearts, Transactional Analysis Journal. 1972;2(1): 13-18

***

Knihu ZŮSTAŇ OK můžete zakoupit na našem e-shopu.