Poznejte grónskou zimu v románu dánského polárníka: o dívce Ivalu a národu Inuit

Psal se začátek 20. století, když Peter Freuchen spolu s polárním badatelem Knudem Rasmussenem založil obchodní osadu na severozápadě Grónska. Téměř dvoumetrový obr lovil medvědy, tuleně i mrože spolu s domorodými Inuity, což znamená Lidé. Román Ivalu (dostupný i jako e-kniha) je svědectvím o způsobu jejich života, který se teprve začíná vyrovnávat s příchodem „bílých“ mužů. Nejen titulní postava Ivalu, ale i další Inuité se musejí potýkat nejen s divokostí tamní přírody, hladověním, přísnou hierarchií a leckdy pro nás nepochopitelnými zvyky, ale i výzvou, jak se promění jejich životy setkáním s odlišnou civilizací. Jak píše v úvodu překladatelka Viola Somogyi, rozdílnost kultur nebyla jen otázkou jazyka či oblékání, např.: „…Projevování silných emocí na veřejnosti bylo považováno za nedospělé, protože emoce podle Inuit patří jen těm, kdo je vyvolali. Volnější bylo chování v malých, důvěrných skupinkách. Inuit emoce vyjadřovali velmi subtilně, tónem hlasu nebo nadzdvižením obočí, a dokázali vnímat u druhých i ty nejjemnější náznaky. Mluvit o emočním stavu někoho jiného bylo nepřijatelné.“ Dívka Ivalu je netypickou ženou, která od svého mládí narušuje očekávání spojená s jejím postavením. Může se splnit její sen, že se stane manželkou bílého muže? A je vůbec možné, že z tohoto spojení vznikne hluboké pouto lásky a porozumění?

Jak Christian prožila rok v Antarktidě? Dozvíte se v románu Žena v polární noci

Pokud máte rádi vyprávění o dalekých kulturách a nezvyklých místech a jejich lidech, ponořte se do románu Ivalu, jako kdysi do Batličkových povídek či příběhů Rudyarda Kiplinga. Spojuje je kromě autentického svědectví také hluboké pochopení pro jedinečnost národa tolik odlišného od naší kultury.

Román vychází poprvé v češtině, obohacený o unikátní dobové fotografie v překladu Violy Somogyi.

Ukázka:

Bosi se zničehonic probudil. Zvedl hlavu a vytrhl tím ze spánku i Ivalu.

„Slyšíš to?“

„Ano, to je vichřice, pořád se zrychluje. Před jeskyní je metelice a tady před vysokým útesem vanou prudké vichry z jihozápadu!“

Ivalu Bosimu vyprávěla, že tady už byla s dědečkem, že byli v jeskyni uvěznění po mnoho dní a že nakonec přešli přes hory do Netsiliku, aby se zachránili, protože led popraskal.

„Půjdu se podívat na psy, leží na ledu, a kdyby se uvolnil, mohli bychom o ně přijít!“

„Na takovém místě se psi vždycky musí přivazovat k ledu u břehu. Tady u něj na tenkém ledu je větší zima, nedávno napadl sníh!“

Příběh vážky je vyprávění o kanadských původních obyvatelích, překonání démona alkoholu a návratu ke kořenům

Bosi nemohl než v duchu uznat, že Ivalu má pravdu, ale přece jen nechtěl, aby ho poučovala žena. A tak neodpověděl.

„Podáš mi oblečení?“ požádal ji. A Ivalu mu ho našla.

„Muž by si měl ukládat oblečení pod kožešinu na spaní,“ řekla, „aby ho pokaždé rychle našel. Když si ho natáhne, je zahřáté, a to je příjemné!“

Znovu měla pravdu, ale Bosi jí zase neodpověděl. Vyšel ven, všude vířila metelice. Psi vstali, určitě už na něj čekali, a ochotně ho následovali ke břehu. Bosi se však rozběhl zpátky do jeskyně.

„Nůž, kde mám nůž? Musím vysekat do ledu díru a psy k ní přivázat. Venku sněží a strhla se vichřice! Jen aby nepopraskal led!“

Ivalu se posadila a prohlásila, že by psy raději přivazovat neměl. „Ve sněhové bouři nikam neutečou, a když nejsou přivázaní, snáze se někam schovají. Jen jim nech postroje!“

„Ach, já jsem jen ubohý bílý muž, který se v ničem nevyzná!“ prohlásil Bosi a psy neuvázal. Za chvíli byl zase zpátky pod kožešinou. Nejdřív si však s velkou námahou oprášil z oblečení sníh. Oba leželi jako předtím a poslouchali kvílení vichřice na útesu.

„Možná se na mě trochu zlobíš, že jsem ti radila,“ promluvila Ivalu, „ale říkala jsem ti to, protože k tobě cítím soucit. Slyšela jsem, jak se mnozí smějí tomu, co jsi dělal, když jsi s nimi byl na lovu, a ty neznáš zvyklost Lidí všechno zlehčovat!“

Peter Freuchen (1886–1957), polárník, novinář, spisovatel a dobrodruh, původem z Dánska, prožil část svého života v USA, kam uprchl poté, co byl za své silně protinacistické názory odsouzen k smrti a na poslední chvíli na přímluvu vlivného známého nečekaně propuštěn. Při pobytu v Grónsku si zcela osvojil životní filozofii i způsob života místních obyvatel, s inuitskou ženou Mequ (předloha románové Ivalu) zplodil dvě děti. Po její předčasné smrti v roce 1921 se vrátil do Dánska a v průběhu života se stihl oženit ještě dvakrát. Jeho nesmírně pestrý život skončil na Aljašce a na jeho přání byl jeho popel rozptýlen v Grónsku nedaleko Thule, kde kdysi zakládal obchodní stanici.

Bosi odpověděl, že to rád slyší. „Ale jestli se mnou chceš zůstat už napořád a pomáhat mi, tak se všechno naučím, abys už nemusela poslouchat, jak se někdo směje tomu, co dělám!“

„Ach, jen neříkej jiná slova, než jsou ta skutečná. Jestli mám poslouchat, že mě chceš mít u sebe, nesmí být ani tvoje slova lživá!“ Venku zuřila vichřice, ale v jeskyni leželi dva lidé, kteří si neřekli jediné lživé slovo.

* * *

A pak šlo všechno ráz na ráz. Když Bosi znovu vyšel z jeskyně, led byl pryč. Před ním se rozkládala černá hladina moře a vlny narážely na nahromaděný led, za nímž leželi psi. Bosi se vrátil, řekl Ivalu, co viděl, a ona na něj tázavě pohlédla.

„Bude ti to šití trvat dlouho?“ zeptal se Bosi. „Nechtěla by ses radši vydat na cestu v mém oblečení? Na to, aby ti za jízdy bylo teplo, stačí!“

Pak znovu vyšel ven a zadíval se na vlnící se moře. Uklidňovalo ho vidět něco jiného než led. Všechno, co se dělo, bylo neobvyklé a jemu se v hlavě vynořily úplně nové myšlenky. Nechtěl se dál trápit nenávistí ke komukoli. Chtěl v sobě zemi bílých mužů uzavřít a stát se Člověkem, co bude tady na severu spokojeně žít s Ivalu, která se stane jeho manželkou, nikdy ho neopustí a bude mu pomáhat, aby cítil v duši lehkost.

Ivalu usilovně šila a prsty měla ztuhlé chladem. Vždycky je na chvíli zastrčila pod kožešinu nebo si je položila na břicho a pak šila dál. Trpělivě scelovala kousky liščí kožešiny, kterou Minik ve svém šílenství rozřezal, pak jednotlivé díly podložila sobí kůží z přikrývky, a když se přiblížil večer, byly z toho zase kalhoty.

Knihu IVALU zakoupíte na našem e-shopu, také jako e-knihu.