Slabikář vnitřní modlitby. Jak se modlit po způsobu sv. Terezie z Ávily

Kdo jiný má blízko ke karmelitánské světici než právě karmelitán. Karmelitán a misionář Pavel Vojtěch Kohut dokáže jít do hloubky, být čtivý a zároveň nerozmělňovat podstatu rozjímání.

Jak píše biskup Václav Malý v úvodu knihy Slabikář vnitřní modlitby: „Tato útlá kniha nabízí cestu k osvojení si vnitřní modlitby. Titul může navodit zvědavost, ale i úlek. Zbytečně! Autor má dar postupně odhalit jednoduchým a názorným způsobem tajemství vnitřní modlitby. Přiznává své celoživotní hledání a nacházení její podstaty. Tím je pro zvídavého čtenáře přesvědčivý. Lze mu uvěřit, že jeho pojednání není pouze výplodem logického uvažování, ale nabízenou zažitou zkušeností odvážného karmelitánského misionáře ve svízelné duchovní a společenské situaci panující ve Středoafrické republice.“

Ukázka z knihy:

Pro začátek bych si pomohl něčím, co s tématem zdánlivě nesouvisí. Občas se lidé ptají: „Proboha, co budeme v tom nebi celou věčnost dělat?“ Tato otázka je jistě upřímná, ale prozrazuje základní nepochopení. Věčnost není nekonečné plynutí času, nýbrž ustavičné nyní, a proto je daná obava bezpředmětná. Jak ale tato filozofická úvaha souvisí s nastoleným problémem „prázdnoty“ ve vnitřní modlitbě?

Jsem přesvědčen, že se na něj prostě nahlíží stejně mylně jako u obavy, co si počnete s věčností! Děsíte se toho, jak vyplnit čas vnitřní modlitby, pokud nejste s to ani rozjímat, ani nemáte Pánu co předložit, protože vaše srdce je momentálně prázdné. Není však modlitba jakožto rozhovor s Bohem tak trochu součástí věčnosti? Jistě, ani při ní nepřestáváte podléhat plynutí času, ale to je jakoby celé pro nás neznámým způsobem vtaženo do Božího tajemství, a tedy do věčnosti. Problém tedy nespočívá v tom, jak vyplnit dlouhou dobu modlitby, nýbrž jak být – jen v tuto chvíli – přítomen, tj. jak být–při–tom, co se s námi právě děje.

ČTĚTE TAKÉ: Objevte své dary. Kněz delikventů, Guy Gilbert, vám ukáže vaše nadání a schopnosti.

To je materiál, viď?

To první, čemu se potřebujete naučit, je pokorně přijmout tuto vlastní mez, tuto neschopnost. Je to pro vás jistě těžké, rádi byste podávali výkony, a to i ve vnitřní modlitbě! Ale řekněme si to na rovinu: Bůh je od vás nežádá ani neočekává! To možná lidé kolem a zejména vy sami. Ale on nic takového k tomu, aby se s vámi setkal, nepotřebuje: „Pokud my jako dobří zahradníci děláme to, čeho jsme schopni, Pán bez vody dál udržuje květy a dává vzrůst ctnostem.“ (Ž 11,9)

Proto máte nejen trpělivě snášet svou momentální neschopnost, ale také ji odevzdávat Bohu. „Nuže, co zde udělá ten, kdo vidí, že po mnoho dní tu není nic jiného než vyprahlost a nechutenství a tak malá chuť přicházet čerpat vodu? (…) Jak tedy říkám, co zde bude dělat zahradník? Radovat se, těšit a považovat za velikánskou milost, že může pracovat na zahradě tak velkého Panovníka. A jelikož ví, že se mu tím líbí – a jeho úmyslem není dělat radost sobě, nýbrž jemu –, a Boha velmi chválí, že k němu chová takovou důvěru. Člověk totiž vidí, že aniž by Pánu cokoli zaplatil, Bůh sám se tak velice stará o to, co člověku svěřil.“ (Ž 11,10)


Modlitba usebrání je kniha inspirovaná mnišskou tradicí i východem

Prostě dále prodlévejte před Bohem, i když zrovna podřimujete nebo se opakovaně přistihujete při tom, že jen tupě zíráte před sebe, apod. Jen to v každou chvíli, kdy si to uvědomíte, prostě odevzdejte Pánu. Kdysi jsem se při takových příležitostech vztekal, dnes se spíše pousměji a opakuji Ježíši: „To je materiál, viď? Přijmi mě, Pane, i s touto mou ubohostí.“

Vnášejte modlitbu do života aneb "Marie a Marta"

Klečeli jsme s rodnou sestrou ve farním kostele a modlili se za naše společenství mladých křesanů. Kvůli jisté záležitosti jsme se totiž dohodli, že vytvoříme modlitební řetězec a každý z nás se bude v určenou hodinu modlit za ostatní. A tak jsme se s Monikou do rozvrhu zapsali po sobě a dohodli se, že se vzájemně doprovodíme, takže spolu strávíme dvě hodiny modlitby.

Jenže, ouha! Netušili jsme, že zrovna toho dne se bude kostel uklízet. Paní uklízečky vytáhly své „nádobíčko“ a daly se do zametání. Tázavě jsme se na sebe podívali: Co teď? Máme jít jinam? Nebo jim máme pomoci, ale tím zároveň nedostát svému závazku?

Bezradně jsem klečel v kostelní lavici a přemýšlel, co dělat…

Tu k nám přistoupila jedna z uklízeček. A je to tady! pomyslel jsem si. Teď nás vyplísní buďto za to, že tu překážíme, nebo za to, že jim nepomáháme.

K mému překvapení nám ale ona paní uklízečka s naprosto vážnou tváří řekla: „Nepřehánějte to s tou modlitbou. Taky byste se z toho mohli zbláznit!“

Nevěděl jsem, zda vyprsknout smíchy, nebo se nad tím zděsit, protože ona paní chodila do kostela pravidelně a poměrně horlivě se zapojovala do života farnosti. Raději jsme se zvedli a šli pryč. Dodnes však kroutím hlavou nad tím, kde k tomu ta paní přišla…

Knihu koupíte na našem e-shopu

Portál byl založen v roce 1990 s cílem pomáhat při výchově dětí a mládeže. Od začátku se proto zaměřil především na publikace z oborů pedagogika, psychologie a sociální práce, a to na odborné i populární úrovni. Později přibyly knihy pro rodiče i děti jak z oblasti beletrie, tak rozvíjející tvořivost. Nedílnou součástí knižní produkce jsou rozhovory, spirituální tituly, beletrie a non-fiction.  

Přidejte se do newsletteru