Deprese a blízcí

Knihu Deprese a jak ji zvládat můžete koupit na našem e-shopu.

Deprese vzniká v kontextu mezilidských vztahů. Hodně depresivních osob má obavy ve vztazích k jiným lidem. Tyto obavy mohou být vyjádřené různými způsoby. Někteří lidé jsou nešťastní nebo nespokojení v manželských vztazích anebo v jiném blízkém vztahu. Někteří se cítí napjatí a úzkostní, pokud jsou s cizími lidmi, hlavně když je jich více. Většina má těžkosti se sebeprosazením (např. říci „ne“ na neoprávněný požadavek) nebo otevřeností při vyjadřování negativních i pozitivních pocitů. Dalším problémem jsou pocity osamělosti a nedostatku lásky, paradoxně často u lidí, kteří se sami izolují.

Jedním z největších vztahových problémů je závislost na druhých. Řada depresivních lidí je velmi závislá na hodnocení druhými. S tím souvisí neschopnost odměnit sebe sama a očekávání, že odměna a ocenění přijde z okolí. K depresi patří nadměrná potřeba povzbuzování a oceňování a špatné snášení kritiky, chladu či odmítnutí. Dalším projevem závislosti je snížená schopnost zorganizovat si svůj program. Naopak časté je očekávání, že program bude určován blízkými lidmi.

Depresivní nálada a chování, které jsou většinou dobře patrné pro okolí, vyvolávají různé reakce. Nejčastější reakcí je soucit. Soucit je samozřejmě namístě, avšak přehnaný soucit nepomáhá, naopak škodí, prohlubuje úzkost i depresi, utvrzuje je. Vede u trpícího člověka k automatickým negativním myšlenkám typu:

• Všichni na mně vidí, jak je mi špatně.
• Když mě tak litují, je to se mnou asi opravdu hrozné.

Jiným typem reakce je agrese. Nadávání, nucení, aby se postižený vzchopil, a trestání pochopitelně příznaky zhoršuje. Chování, kterým okolí může pomoci, je jiné. Vyžaduje trpělivost, laskavost, ohledy a vcítění se do pacientova stavu. Pochopení mobilizuje aktivitu postiženého. Blízkým také umožňuje uvažovat o možnostech, jak pomoci. Přehnaný soucit naopak negativní prožitky posiluje. „Pseudopomocí“ je také falešné posilování typu: „Neboj se, zakrátko ti bude dobře“ nebo „Když se budeš snažit, dostaneš se z toho.“ Svědčí o nedostatku pochopení nebo o bezradnosti toho, kdo to říká. Podobně jako nadměrné litování, i falešné posilování může nakrátko postiženému ulevit, dlouhodobě však nepomáhá.

K tématu deprese by vás dále mohlo zajímat: Zítra je bohužel taky den.

Protože deprese způsobuje, že se cítíte vyčerpaní a bezmocní, budete potřebovat pomoc od ostatních. Ovšem lidé, kteří nikdy depresi nezažili, nemohou plně porozumět, co všechno deprese působí. Pro blízké depresivních osob je určeno několik následujících řádků:

• Deprese je nemoc, a nikoliv lenost, neochota nebo útěk od práce či nepříjemností. Ten, kdo jí trpí, si to nijak nezavinil. Léčba ho může deprese zbavit, ale potřebuje také vaši pomoc, přijetí, ohledy a trpělivost. Víme, že i pro rodinu je velmi těžké, když některý z jejích členů onemocní depresí. Často je hledán viník v nemocném nebo v některém jiném členu rodiny. To je však velký omyl. Za depresi nikdo z vás doopravdy nemůže. Podpora rodiny však může léčbu deprese usnadnit a zkrátit.
• Podpořte rozhodnutí depresivního člena rodiny navštívit psychiatra a zahájit léčbu. Neodkládejte to. Čím dříve bude léčba zahájena, tím bude úspěšnější a kratší. Léčba „zanedbané“ deprese obvykle trvá delší dobu. Někdy je potřebné doprovodit nemocného k lékaři, jindy nutné kontrolovat, zda si nezapomněl vzít léky.
• Během celé léčby depresivního podporujte, aby vytrval, dokud příznaky neustoupí, což může trvat několik týdnů i měsíců. Podporujte ho v léčbě a užívání léků i poté, co příznaky nemoci úplně ustoupily. Je totiž třeba zabránit návratu deprese.
• Nepodceňujte poznámky o sebevraždě. V případě, že se objeví, nenechávejte ho samotného a ihned to sdělte lékaři.
• Nezlehčujte stav nemocného, neobviňujte ho, že je líný, nebo že se málo snaží. Neobviňujte depresivního ze „schválnosti“ a neříkejte mu, že je „blázen“, apod. Není to pravda a zle mu křivdíte. Navíc takové odsudky zhoršují depresi. Je nutné vyhnout se kritizování, mentorování, napomínání, nucení k tomu, aby „se více snažil“, „projevil více vůle“, „nebyl tak líný“ apod. Takové naléhání mu vysloveně škodí, protože vede k sebevýčitkám, kterých už tak má nadmíru. Člověk v depresi líný není, jeho vůle je postižena nemocí. Sám to nedokáže překonat, i kdyby velmi chtěl. Za to, že prožívá depresi, se velmi stydí. Výčitky a mentorování jeho stav zhoršují. I bez nich si sám stále něco vyčítá a neustále se sám kritizuje. Je třeba mu spíše pomoci, aby depresi přijal jako nemoc, kterou je třeba léčit. Pro blízké je důležité, aby neznevažovali pocity nemocného, nepochybovali o tom, že prožívá to, co sděluje, nepřesvědčovali ho, že to tak není. Naopak, snažte se mu pomoci dělat věci, na které nestačí.
• Člověk v depresi potřebuje zvláště citovou podporu. Citová podpora znamená laskavost, trpělivost a porozumění. Depresivní potřebuje cítit, že ho přijímáme, i když je nemocen. Skýtáme mu zázemí, povzbuzujeme ho v trpělivosti a snažíme se o citlivé zacházení a bedlivé naslouchání. Při katastrofických scénářích je třeba poukázat na to, co je reálné. Důležité je posilovat naději na vyléčení, i když depresivní tomu často nevěří. Naštěstí je to pravda – deprese je dobře léčitelné onemocnění.
• Zkuste depresivního k činnostem nenutit, ale trpělivě zvát. Sami také zvažte, zda toho není na něj moc. Má příliš málo energie. Pozvěte ho na procházku, krátký výlet, do kina nebo na jiné aktivity, o kterých víte, že je má rád. Neurážejte se, pokud vás odmítne, a zkuste to znovu. Posilujte ho v účasti na těch aktivitách, které mu přinášely radost nebo alespoň úlevu. Mohou to být koníčky, sportovní aktivity, kulturní nebo církevní zážitky. Dbejte však na to, aby jich nebylo příliš mnoho. Depresivní lidé potřebují společnost a doprovod, ale přehnaná péče někdy může zhoršovat pocity viny a selhání. Pomoc musí být dávkována v rozumné míře. Pokud jde o běžné denní činnosti, jako je úklid, mytí nádobí, žehlení – zvažte, co je v jeho silách. Nenuťte ho násilím, aby tyto činnosti vykonával, spíše zkuste zpočátku dělat společně malé úkoly a postupně, jak se bude stav zlepšovat, nechávat více na něm.
• V depresi nemohou pomoci léčitelé, akupunktura, homeopatie ani jiné alternativní praktiky, a to zvláště tehdy, pokud takový léčitel požaduje ukončení řádné terapie nebo vysazení antidepresivní medikace. To může záhy vést k výraznému zhoršení stavu.

Cvičení:

Umění požádat o pomoc rodinu

Žádáte někdy své blízké o pomoc? Jakým způsobem to děláte? Napište si to. Jakým způsobem na to vaši blízcí reagují? Zamyslete se, zda žádáte věcně, nebo spíše manipulativně? Jak to může působit na druhé? Přeformulujte svoje požadavky co nejvěcněji. Zkuste se zamyslet nad tím, v čem ještě by vám mohla pomoci rodina. Zkuste zformulovat, jak ji o to požádat.

Přečtěte si i další ukázky z knihy Deprese a jak ji zvládat:
Měsíce prázdna
Poporodní deprese
Deprese v pozdním věku
Depresivní chování
Co dělat a co nedělat v průběhu deprese