Zápis poznámek z vyslechnutého

Ukázka je z knihy Aktivní naslouchání při vyučování, kterou můžete koupit na našem e-shopu.

Další ukázky z knihy:
Úvod
Psycholingvistická charakteristika řeči dětí mladšího školního věku
K dialogu ve výuce mateřského jazyka
Zápis poznámek z vyslechnutého

F. E. Abel ze Standfordské univerzity (podle Mikuláštíka, 2003, s. 102) provedl následující pokus – rozdělil studenty do dvou skupin podle toho, zda si dělají, nebo nedělají poznámky. Skupina, která si poznámky dělala, zachytila z informací, jež vyslechla, 26 %, druhá skupina 21 %. Skupina, která si poznámky dělala, udělala při jejich reprodukci o třetinu víc chyb než skupina, která si je nedělala. Z toho vyplývá, že dělat si poznámky ještě není zárukou objektivního zachycení přijímaných informací. Záleží na tom, jak si poznámky děláme, a především na tom, jak aktivně nasloucháme.

Aktivní naslouchání má vždy výhodu před „otrockým“ záznamem všeho, co posloucháme. Aktivní posluchač se soustředí na obsah vyslechnutého a je těžší ho z poslouchání vyrušit, není roztržitý, jeho myšlení je totiž rychlejší než sluchové vnímání mluveného projevu (podle Mikuláštíka, ibid., je rozdíl asi 400 slov za minutu). Aktivnímu posluchači tak vzniká časový prostor na přemýšlení o tom, co slyší. Ten, kdo píše a nedokáže efektivně zaznamenat vyslechnuté, rozptyluje svou pozornost, aby stihl zapsat co nejvíc. Při záznamu vyslechnutého je zásadní dokázat zapsat nejdůležitější body, abstrahovat okrajové informace, přemýšlet o návaznosti a smysluplnosti přijímaných informací.

Klíčovou aktivitou, kterou by si měli žáci v souvislosti s nasloucháním ve škole osvojit, je záznam základních faktů z vyslechnutého, tj. psaní poznámek. Není to jednoduché, dokonce ani na střední či vysoké škole studenti záznam vyslechnutého slova nezvládají s jistotou. Fakta mohou být zaznamenávána z vyslechnutého výkladu učitele, z hovoru spolužáků, později z nejrůznějších referátů, seminárních prací či přednášek (i mimo školu), z rozhlasových a televizních pořadů. Naším cílem je naučit žáky nejen zaznamenat si informace, ale také je strukturovat a uspořádat, pokud je to možné, souběžně s nasloucháním, v každém případě však bezprostředně po vyslechnutí projevu. Psaní poznámek, záznamu vyslechnutého, ulehčuje několik skutečností.

a) Mít důvod – žáci musí vědět, že to, co si zapíšou, nezískají nikde jinde, a pokud ano, pak s vynaložením větší námahy. Konkrétní motivací může být i úloha, kterou mohou žáci splnit pouze na základě vyslechnutých informací, například odpovědět na zadané otázky, dopsat text k obrázkům, umět vysvětlit určitá slova či slovní spojení. Těžším úkolem tohoto typu je referování o vyslechnutém, vypracování schématu, plánku anebo mapy na základě vyslechnutého, příprava interview apod. Všeobecně lze říci, že důvodem je možnost využít poznámky v další práci.

Při záznamu vyslechnutého projevu je užitečné dát žákům možnost v párech či ve větších skupinkách porovnat a zhodnotit své poznámky a při praktické činnosti ocenit jejich kvalitu nebo naopak nižší úroveň. Výrazné zhodnocení a využití získávají poznámky tehdy, když mají žáci možnost pracovat s nimi dále, například také při zkoušení.

b) Dostatek času – žáci většinou potřebují více času než dospělí, aby vyslechnuté informace zpracovali a zaznamenali z nich to podstatné. Potřebují též víc času na vlastní psaní.

c) Doplnění a uspořádání – je velmi vhodné poskytnout žákům prostor pro zhodnocení zachycených faktů, jejich doplnění a strukturování. Při doplňování je důležité, aby si žáci zvykli klást mluvčímu otázky a z jeho odpovědí chybějící údaje získat.

d) Ulehčení záznamu vyslechnutého:

– Je užitečné žáky předem připravit na zaznamenávání faktů tak, že s nimi probereme předpokládanou slovní zásobu. Jako oporu můžeme zároveň na tabuli napsat klíčová slova, data či hesla, jež vystihují hlavní body předpokládaného projevu.

– Dobrou pomůckou bývá též předběžná diskuse o problému, o němž budeme hovořit (žáci tak získají alespoň přibližnou představu o tematické oblasti, k níž se jednotlivé body vztahují). Tento dialog by se měl zároveň dotknout i toho, co žáci od předpokládaného projevu očekávají. Je užitečné zachytit tato očekávání formou otázek. Ty pak mají několik různých funkcí, především motivují k pozornému naslouchání a zároveň pomáhají v přípravě na jasnější organizaci a hierarchizaci vyslechnutého textu.

– Pomůcky pro psaní poznámek z vyslechnutého lze rozdělit na tři typy podle náročnosti:

Soupis zjišťovacích otázek, které se vztahují k plánovanému projevu. Žáci pak mají k těmto otázkám napsat na základě vyslechnutého odpovědi. Tento typ záznamu má elementární povahu a slouží zároveň k ověření toho, zda žáci poslouchali pozorně a zda textu rozuměli. Otázek by mělo být víc a měly by žáky „nutit“ zaznamenávat odpovědi souběžně při naslouchání.

Náročnější formou je soupis vět s vynechanými údaji, soupis doplňovacích otázek nebo dotazník s prázdnými rubrikami. Tato forma pomoci psaní poznámek vyžaduje doplnění konkrétních partikulárních údajů a faktů, proto je náročnější.

Dalším typem pomůcky je osnova projevu v heslech, kterou mají žáci k dispozici a souběžně s posloucháním do ní mají samostatně doplňovat údaje, které pokládají za důležité. Je to velmi náročný úkol, který předpokládá nejen zvládnutí techniky písma a jeho automatizaci, ale žáci musí při poslouchání obsahu projevu souběžně také vyhodnocovat a zaznamenávat pouze relevantní informace.