88 věcí, které byste měli stihnout se svým dítětem, než vyletí z hnízda (a přitom se náramně pobavit)

Na chvilku zkuste opustit mysl dospělého a vraťte se zpátky do vlastního dětství. Vzpomínáte si třeba na první vlastnoručně vyrobenou loďku z kůry? Nebo na tajnou řeč, kterou jste vymysleli se sourozencem, a bavili se tím, jak vám nikdo nerozumí? Dětství by mělo být dobou objevování neznámého, a i když nám dospělým přijdou některé věci fádní a běžné, pro děti jsou to kolikrát neobyčejná dobrodružství. A tato kniha vám pomůže být vašemu potomkovi průvodcem po dosud nepoznaném, neochutnaném a nevyzkoušeném. Průvodcem velmi aktivním, neboť do 88 věcí, které byste měli stihnout se svým dítětem, než vyletí z hnízda musíte vložit část svých zkušeností, ale zároveň se možná budete stávat znovu dítětem i vy a budete všechno prožívat, jako by to bylo poprvé i pro vás.

Některé aktivity jsou spíše hrami, již zmiňovaná loďka z kůry (a nebo cokoli, co plave. Dnes už to může být klidně i přistávací plošina pro jiný navrhovaný projekt – zkonstruování „něčeho co lítá“), nebo stavba toho největšího hradu z písku. Ale napadlo by vás někdy věnovat volnou sobotu třeba trénování občanské neposlušnosti? Nebo nácviku jedení rukama? Rádi byste ho vybavili na život v současném světě a proto si dneska, Mařenko či Jeníčku, vyzkoušíme lhaní? Ale žádný strach, není to o přeměně dosud andělských dítek v rebely a asociály. Z každé takové činnosti si oba odnesete nejen společný zážitek, na který budete ještě po letech vzpomínat, ale hlavně skutečné poučení do potomkova budoucího, dospělého života. Že ne všechno, co jako loď vypadá, je skutečně plavidlem a ne ponorkou. Že občanská neposlušnost je mocná zbraň a některé principy jsou důležitější než zákony, které by je chtěly svázat. A že lhaní je sice ve světě téměř všudypřítomné, ale že to není nic dobrého a úmyslně se v něm zdokonalovat má smysl snad jen pro veřejně volitelné osoby.

Autoři Hans Rath a Edgar Rai žijí a publikují v Německu, kromě 88 věcí, které byste měli stihnout se svým dítětem, než vyletí z hnízda společně napsali i detektivní román Bullenbrüder (Býčí bratři, česky dosud nevyšlo) a pod pseudonymem Moritz Matthies i velmi úspěšnou sérii zábavných detektivek o soukromém detektivovi Philovi, kterému ve vyšetřování pomáhají bratři Ray a Rufus – surikaty z berlínské ZOO.

V knize najdete 88 aktivit pro vaše děti a osmadevadesátou, bonusovou, pro vaše rodiče. Od prakticky zaměřených až po téměř filozofické rozjímání nad záchranou světa (a úlohou vašeho dítěte v tomto nelehkém úkolu). Pokud nad svým rodičovstvím přemýšlíte, jistě už jste jich pár vyzkoušeli i bez návodu. Ale s ním je to, alespoň v případě autorů Ratha a Raie, větší legrace.  

Ukázka:

61. Poslouchat náročnou hudbu

Byli byste rádi, kdyby vaše dítě poslouchalo náročnou hudbu? Alespoň na zkoušku? No dobrá, tady je obchod: budete jeden večer trpělivě poslouchat nejoblíbenější hudbu svého dítěte a necháte si vysvětlit, co se mu na ní líbí. Jako protitah dostanete šanci nadchnout dítě pro svou hudbu. To zní přece fér, ne?

Myslete na to, že dnes je pro děti a mladistvé spíš neobvyklé, když se soustředí hodinu a půl nebo dokonce dvě hodiny. Musíte tedy své akci udělat reklamu. Vyprávějte svému dítěti o skladatelích nebo hudebnících, vysvětlete mu, proč toho nebo onoho muzikanta už tak dlouho a tak vášnivě posloucháte, i když máte málo volného času. Veďte ho k hudbě, vyprávějte krátce něco z pozadí, aby si vaše dítě mohlo udělat alespoň vágní představu o tom, co ho čeká. Neudělejte však, prosím, tu chybu, abyste začali s encyklopedickými orgiemi, tím byste neposloužili ani sobě, ani svému dorostu. Kromě toho se může stát, že své dítě přetížíte, a ono vezme na poslední chvíli zpátečku. Omezte se tedy na to, aby byl váš koncertní partner zvědavý na to, co přijde. Nejlepší bude, když mu přehrajete CD se svou nejoblíbenější hudbou. Klidně se přitom chovejte požitkářsky, koneckonců vaše dítě má pocítit, že tato hudba pro vás opravdu něco znamená!

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Lehce nekorektní tipy pro výchovu aneb Připoutej se, nebo umře jednorožec

Protože vaše dítě v případě pochyb nebude mít ani nejmenší ponětí, jaké s ním máte hudební úmysly, neměli byste klást laťku příliš vysoko. Předpokládejme, že nadšeně posloucháte operu. Neberte však pokud možno své dítě na operu od Wagnera. Arnold Schönberg by ho mohl teprve přetížit. Proč nezačít s Mozartovou Kouzelnou flétnou, ve které se tak úžasně kleje a s jejímž příběhem si vaše dítě určitě bude vědět rady? Kdyby vás to víc táhlo k jazzu, pak své dítě prosím ušetřete free jazzu, protože to by byl konec, aniž by se kdy odehrál začátek. Proč nezačít s Branfordem Marsalisem nebo s Chickem Coreou? Kdyby to měl být naproti tomu klasický koncert, nevyžadujte po něm hned dodekafonii, najděte mu radši nějakou krásnou Mozartovu symfonii nebo raný klavírní koncert od Beethovena. Schubert by mohl být také vhodný, a jestliže oceňujete Mahlera, nezačínejte pokud možno s Písněmi o mrtvých dětech, i když je jejich krása nepopiratelná.

Ale o to tu nejde. Daleko spíš jde o uvedení do světa, který pro vás velmi mnoho znamená a vy ho chcete svému dítěti pokud možno snadno přiblížit. Snad bude hudba, která vám tak dlouho obohacovala a zpříjemňovala život, pro vaše dítě jednou také hodně znamenat. Nebuďte zklamaní, když potom, co dítě dokonale uvedete do své nejoblíbenější hudby, uslyšíte z jeho pokoje tentýž ubohý mainstream jako předtím. Vy jste koneckonců také nezačínali hned jako znalci.

68. Vylézt na horu

Abychom si jedno vyjasnili předem: hora je něco, co je vidět z dálky, má značnou výšku, má vrchol, který je za dobré viditelnosti rozeznatelný zdola. Když člověk vyleze nahoru, je vzduch chladnější, světlo světlejší a pohled naprosto jiný. A – na horu se leze. To nutně neznamená, že je na to zapotřebí pomůcek jako lano, karabiny a mačky, když se ale na ni dá vyběhnout nebo vyjít, není to žádná hora. Hora Killesberg ve Stuttgartu tedy není žádná hora, stejně tak jako svah v městském parku, ze kterého se svými dětmi v zimě sáňkujete. Hora si od nás žádá námahu, v případě pochyb dokonce značnou. Někdy jsou tak velké, že budete později mluvit o tom, že jste horu pokořili.

Pro naše účely stačí unavené nohy, bolavá ramena, protože řemeny batohu se zařezávaly, a aspoň jedno pořádně vyčerpané dítě. Krátce předtím než dokončíte výstup, mělo by být vaším největším přáním následující: poslední chata na vrcholu, domácí limonáda pro vaše dítě, pro vás nejdřív voda, pak pivo, k tomu řízek nebo i jen chleba se sýrem a s okurkou, sundat si boty a bosé nohy koupat v podvečerním slunci. Naše dítě se možná už nějakou dobu nedá udržet v dobré náladě ani povzbuzujícím voláním a vyleze s námi až nahoru jen proto, že obrátit se by znamenalo větší námahu, než vyšplhat zbývající metry. Možná, že má dokonce pocit, že jsme ho podvedli, a už nám několikrát vypovědělo celoživotní přátelství.

Jestliže tomu tak je, měli bychom se pokusit cvičit se v chladnokrevnosti. Už několik dní po sestupu s vámi dítě bude zase mluvit, a nejpozději za týden bude svým přátelům s nadmutou hrudí vykládat, jak horu pokořilo. „Pak tam byl chleba se sýrem, a ten byl táák dobrý, a nohy mě tak hrozně bolely, a byly tam horské kozy, a ten výhled, do všech stran, tak daleko, kam člověk jinak nedohlédne, a všechno shora! Kdybychom mohli vyjet na vrchol autem, určitě by ten výhled nebyl stejný.“ Na závěr jeden tip: Jestliže chcete zážitek prohloubit, naplánujte si přenocování v chatě a vyberte si noc, kdy je vidět hodně padajících hvězd. Protože tak blízko k hvězdám jako na vrcholu hory se v životě často nedostanete, a jestli má fungovat to s tím přáním, pak pravděpodobně nejlépe tam.    

Knihu 88 věcí, které byste měli stihnout, než vaše děti vyletí z hnízda koupíte na našem e-shopu