Pozor, rodiče ve školce!

S novým školním rokem máme pro vás - pedagogy velmi praktickou knihu o profesionální komunikaci s rodiči. Název knihy Pozor, rodiče ve školce! zní možná trochu výstražně. Ale slovo POZOR je myšleno spíše ve smyslu Připrav se!, a to důkladně na rozhovor s rodiči vám svěřených dětí, tedy s partnery ve vzdělávání.
Protože rodiče jsou odborníci na své dítě a vy - pedagogové jste odborníci na předškolní vzdělávání, obě strany chtějí vlastně totéž: To nejlepší pro dítě. Aby tento společný cíl neohrožovalo mnoho nedorozumění a problémů, je potřeba spolupracovat, navzájem se respektovat a komunikovat spolu jako rovný s rovným, přestože je to mnohdy velmi náročné. Autorka knihy Ulrike Lindner rozebírá komunikaci z perspektivy rodičů, věnuje se jejich potřebám, rozlišuje „typy“ rodičů podle způsobu, jakým komunikují, i jejich obranné reakce na nepříjemná sdělení. Všechny kapitoly jsou proložené praktickými a dobře využitelnými poznámkami, návody a strategiemi ke zvládnutí nejčastějších úskalí při rozhovoru s rodiči. Jsou zde popsány konkrétní příklady typických konfliktů a jak s nimi zacházet a jako bonus 8 strategií pro „případ nouze“.

Komunikace s dítětem v problémových situacích - nápady a tipy 

V jedné z nejobsáhlejších kapitol jsou ukázky několika typů rozhovorů podle projednávaného tématu od příprav přes realizaci po reflexi. Např. pohovor při přihlašování dítěte, rozhovor o vývoji dítěte, poradenský rozhovor, řešení konfliktu, či každodenní rozhovor „mezi dveřmi“. Nechybí ani náměty k cvičení pro vedení rozhovoru, jak naplánovat průběh rozhovoru, jak se správně ptát (uzavřené a otevřené otázky), jak aktivně naslouchat, ale zároveň dokázat říci NE.

Ukázky:
Obavy a úskalí: Proč učitelky někdy bývají při komunikaci nejisté

„Když se mě paní Majerová zeptá, proč má Alenka zase špinavé kalhoty, hned se začnu omlouvat. Přitom dobře ví, že s dětmi chodíme ven i za špatného počasí. Pak jsem pokaždé na sebe naštvaná.“

„Zvlášť problematičtí mi připadají rodiče, kteří chtějí všechno vědět do posledního puntíku. Začnu koktat, zrudnu a připadám si jako kdysi ve škole, když jsem neměla ani potuchu o probírané látce.“ 

"Mít pochopení pro rodiče neznamená, že se vším souhlasíte."

Čím sebejistěji si ve své roli připadáme, tím snáz se v klidu vypořádáme s kritikou, konflikty a obtížnými situacemi. Bohužel, zdaleka ne všechny učitelky si jsou natolik jisté. To se rozhodně netýká pouze mladých učitelek a začátečnic. I mnoha kolegyním, které už léta odvádějí ve školce vynikající práci, vychovaly vlastní děti, vedou praktikantky, postavily domy a zlezly hory – i těmto ženám se zpotí ruce, když se při služebním jednání chtějí postavit za svůj názor, nebo mlčky stojí, když je rodiče kritizují. Většina z nich to považuje za svůj soukromý problém – ale neprávem! Samozřejmě, důvody, proč někdo reaguje tak, a ne jinak, bývají částečně vždy individuální. Ale existuje i řada důvodů, které právě učitelkám sebevědomé vystupování znesnadňují. Kdo tato úskalí zná a rozpozná, může se jim snáze vyhnout.

TIP:
Před každým rozhovorem s rodiči si na chvilku zavolejte příslušné dítě a zamyslete se nad tím, jaké pozitivní vlastnosti s ním spojujete. Tím v sobě vyvoláte správný postoj, který vám pomůže dobře zahájit rozhovor.

Jako příprava na úspěšný rozhovor s rodiči se doporučuje:

• Uvědomte si, že jste vedoucí rozhovoru.  Pocit, že máte odpovědnost za průběh rozhovoru, může značně přispět k vaší sebedůvěře.
• Před rozhovorem si vyhraďte několik minut volného času, abyste se na rozhovor koncentrovala, zklidnila ať už pomocí relaxačních nebo dechových cviků, meditace nebo chvilkou u kávy, čaje atd.
• Připravte se dobře i obsahově. Shromážděte veškeré podklady a další materiály. Vyměňujte si je i s kolegyněmi. Formulujte své cíle a argumenty, nejlépe písemně.
• Předem se seznamte nejen s fakty, zvažte i svoje pocity vůči rodičům a dítěti, o které se jedná. Často půjde o pozitivní pocity. Pokud se však v místnosti vznášejí konflikty nebo obavy, vaše pocity mohou být i značně negativní. Právě pak je důležité, abyste si tyto emoce uvědomovala.
• Snažte se o pozitivní přístup k rozhovoru a partnerům. Pomůže, když si předem sepíšete pozitivní vlastnosti rodičů a/nebo dítěte. Tím si je lépe vtisknete do podvědomí a později, „v zápalu boje“ na ně nezapomenete.

Rozhovory mezi dveřmi

„Plakal Ondrášek ještě dlouho?“
„Bohužel, večer s rodiči nestihneme, manžel má znovu odpolední.“
„Máme spoustu okrasných dýní, nehodí se vám na nějaké třídní aktivity?“

I když jsou plánované a dobře připravené rozhovory ve školce důležité, skutečný život většinou probíhá mezi dveřmi. Základy vztahů mezi školkou a rodiči se většinou budují při příchodu dětí do školky a při jejich vyzvedání.

Autorka knihy Ulrike Lindner vystudovala sociální a ekonomickou komunikaci v Berlíně, je trenérkou paměti a komunikace. Vede vzdělávací semináře zejména pro pedagogy, ale i pro rodiče, kde se snaží vysvětlit, jak správná komunikace posiluje vzdělávací partnerství učitel-rodič a pomáhá tak všem zúčastněným.

Právě tady se často rozhoduje o tom, zda k vám budou rodiče přistupovat otevřeně a s důvěrou, nebo zda vám budou připadat rezervovaní, nebo dokonce odmítaví. Právě kvůli vytvoření dobrého, důvěrného vztahu jsou tyto rozhovory tak důležité.
Rozhovory mezi dveřmi mívají zpravidla pozitivní, popř. organizační pozadí. Stížnosti, problémy a konflikty je lepší řešit při klidných, plánovaných rozhovorech, stejně jako pravidelné rozhovory o vývoji dítěte. Mezi dveřmi probíhá vzájemná výměna informací, která často zahrnuje i osobní prvky. Někdy se jedná o soukromou situaci rodiny nebo o vyprávění učitelky o dovolené. Pokud vám to příliš nevadí nebo nemáte problémy se zachováním nezbytného odstupu, pak se proti tomu nedá vůbec nic namítat. Naopak – při těchto rozhovorech vzniká důvěra, která v případě konfliktu umožňuje konstruktivní výměnu informací.

Aby se rozhovory mezi dveřmi mohly uskutečňovat:

• neměly by se v době příchodu a odchodu dětí plánovat žádné jiné schůzky nebo aktivity, aby zbyl čas na informační rozhovory;
• učitelky se podle možností nevítají a neloučí pouze s dětmi, ale i s jejich rodiči;
• ke všem rodičům je nutné chovat se stejně otevřeně a uznale, aby se nevyskytovali osobní favoriti a nevznikaly partičky;
• čas od času učitelky samy osloví rodiče, kteří nevyhledávají kontakt.

Knihu Pozor, rodiče ve školce koupíte v našem e-shopu.

TIP 1: Buďte na sebe hodní!
TIP 2: Dodržujte dané hranice!
TIP 3: V klidu je síla!
TIP 4: Žijte zdravě!
TIP 5: Hledejte stále něco nového!
ALE: Buďte trpěliví! Ke změnám nedochází přes noc. Dopřejte čas sobě i rodičům.