Třídní projekty v mateřské škole

Publikace Zory Syslové a Lucie Štěpánkové Třídní projekty v mateřské škole je určena pedagogům mateřských škol, ale i studentům středních a vysokých škol v oboru předškolního vzdělávání. Směřuje k porozumění základních východisek a přístupů plánování a projektování předškolního vzdělávání. Vychází z teorie projektové výuky a integrované tematické výuky, které byly původně zpracovány pro výuku na základních školách. Ale s příchodem nároků na individualizaci předškolního vzdělávání se pedagogové MŠ proměňují z pouhých realizátorů striktně stanovených jednoznačných kroků na „projektanty“ kvalitního vzdělávání s důsledným respektováním individuálních potřeb, možností a zájmů dítěte a zároveň v souladu s požadavky RVP PV.

PhDr. Zora Syslová, Ph.D., působí na Katedře primární pedagogiky Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Zaměřuje se na předškolní pedagogiku, pedagogickou diagnostiku a pedagogickou praxi se studenty. Dříve pracovala jako učitelka, následně ředitelka MŠ. Jako spoluautorka se podílela na těchto publikacích z Portálu: Pedagogická diagnostika v MŠ, Individualizace v mateřské škole a Autoevaluace v mateřské škole. 
Mgr. Lucie Štěpánková je školní inspektorka České školní inspekce a externě spolupracuje s Katedrou primární pedagogiky Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Má dlouholetou praxi jako učitelka, později ředitelka MŠ. Podílela se na mnoha odborných publikacích v oboru předškolního vzdělávání.

Inspirujte se také Cestou do pohádky Jitky Míčkové.

V úvodu se nejprve seznámíte se základní terminologií a následně se dočtete o mnoha odlišnostech mezi plánováním a realizací vzdělávání v období totality a demokratickými přístupy v současném vzdělávání. Mnozí si jistě vzpomenou na Program výchovné práce pro jesle a mateřské školy a jeho rozdělení do jednotlivých složek (jako předměty ve škole) s konkrétními úkoly. Dříve se dětem předávaly izolované poznatky bez širších souvislostí, dnes se klade důraz naopak na propojení všech oblastí vzdělávání v přirozených souvislostech, vazbách a vztazích. Část první kapitoly je věnována teoretickým východiskům vzdělávací nabídky, která jsou doplněna řadou praktických příkladů. Nedílnou součástí je samozřejmě znalost cílových kategorií, očekávaných výstupů a klíčových kompetencí RVP PV.
Druhá kapitola popisuje přístupy k projektování vzdělávací práce ve třídě – projektovou výuku a integrovanou tematickou výuku. Autorky přibližují rozdíly mezi těmito dvěma přístupy, jejich pozitiva i rizika při projektování tematických částí TVP.

Než začnete projektovat, uvědomte si 5 základních kroků, které zmiňuje třetí kapitola:
ANALYZUJ - Kde jsme nyní?
NAVRHNI - Kam směřujeme?
VYPRACUJ - Jak se tam dostaneme?
USKUTEČNI - Jak zjistíme, že se tam dostaneme?
OVĚŘ - Jak poznáme, že jsme se tam dostali?

Základem každého projektu je myšlenka cíleného rozvoje dětí. Je potřeba propojit všechny jeho části tématem, které tvoří ústřední linii projektu, z níž vychází nabídka vzdělávacích aktivit ať už podle pěti oblastí RVP PV, nebo podle typů inteligence z Teorie rozmanitých inteligencí H. Gardnera. 
V závěrečné kapitole dojdeme k samotné Realizaci třídního vzdělávacího programu, jehož neodmyslitelnou součástí je jeho hodnocení - jak průběhu, tak výsledků vzdělávání a efektivity naplánované tematické části.

Akreditovaný seminář Formativní hodnocení dětí předškolního věku s PaedDr. Vladimírou Slavíkovou se bude konat 27. 11. 2019. Sledujte program na webu.

UKÁZKA (str. 108)
Hodnocení projektu
Jak jsme si v tomto textu již několikrát uváděli, součástí projektování je také krok „ověřuj“. Tento krok souvisí s hodnocením projektu. Jeho součástí je již při „vypracování“ myslet na to, jakým způsobem ověříme, že naplánovaná vzdělávací nabídka vedla k rozvoji cílů a přinesla efekty v podobě výsledků vzdělávání.
Nejde však pouze o tzv. sumativní hodnocení, které využívá učitel v závěru realizace naplánované tematické části, jak jsme si právě uvedli. Jde především o formativní hodnocení, které učitel využívá v průběhu realizace projektu a které mu otevírá prostor pro motivaci dětí k činnostem a dalšímu rozvoji.
Jaké metody a způsoby hodnocení využít v průběhu a na konci realizace tematické části, si uvedeme v následujících kapitolách. Podrobně se typům hodnocení věnuje celá řada autorů (Kalhous & Obst, 2002; Kratochvílová, 2011; Sedláčková, Syslová & Štěpánková, 2012; Slavík, 1999). Pro naše účely je však důležité uvědomit si, že hodnocení by mělo plnit několik funkcí:
Funkci poznávací (informativní) – hodnocení poskytuje dítěti dostatek konkrétních informací, aby se mohlo lépe orientovat ve svých dovednostech, se zaměřením na silné stránky jeho osobnosti. Učiteli by mělo poskytovat informace o tom, zda se dítě vyvíjí vzhledem ke stanoveným cílům v souladu s jeho potřebami a dispozicemi. Vytváří tedy základ diagnostické činnosti učitele (viz kapitola 3.1.1).
Funkci korektivní (konativní) – tato funkce je bezprostředně spjata se získáváním informací, které dítěti (ale i učiteli) ukazují, jak samostatně nebo s dopomocí zlepšit svoje výkony, dosáhnout cíle či žádoucího stavu.
Funkci motivační – hodnocení pobízí dítě k lepším výkonům, neodrazuje je od učení. Nemělo by být negativní, dítě by je mělo přijímat jako pomoc v rozvoji. Učitel využívá ve svých výrocích konkrétní pozitiva výkonu dítěte. Může také využívat ocenění dítěte neverbálními prostředky.
Funkci rozvíjející – hodnocení působí celkově na rozvoj osobnosti dítěte, utváří se tím jeho sebepojetí, hodnocení sebe samého. Jde o silný nástroj, který může nejen podporovat rozvoj dítěte, ale také jej naopak demotivovat a brzdit.
Současně je důležité zodpovědět si zejména tři otázky spojené s hodnocením:
CO    • plán (projekt) • průběh projektu • výsledky vzdělávání
KDY  • průběžně (formativně) • na závěr (sumativně)
JAK   • podle kritérií a indikátorů • různými typy hodnocení • různými metodami

Třídní projekty v mateřské škole koupíte v našem e-shopu.