Jak budovat sebevědomí a vztahy, když jsi teenager s PAS?

Kniha Aktivity pro starší děti s PAS (s poruchou autistického spektra) je soubor cvičení, která jsou založená na technikách mindfulness (všímavosti) a která přispívají k tomu, aby si dospívající dokázali postupně vybudovat důležité dovednosti.
První část knihy se zaměřuje na zklidnění těla a mysli. Další se věnuje tomu, jak využít své myšlenky a pocity k vlastnímu osamostatnění. Poslední kapitola s názvem Navazujte vztahy s druhými a režírujte svůj život se věnuje vztahům s druhými lidmi a kontrole nad vlastním životem.

„Obsah a styl této vynikající knihy má potenciál výrazně zlepšit celkovou duševní pohodu a kvalitu života autistických teenagerů a jejich rodin. S tímto teoretickým modelem souhlasím a uvedené aktivity budu s nadšením používat a doporučovat dospívajícím i svým kolegům.“
Tony Attwood, autor knihy Aspergerův syndrom

Ženám s Aspergerovým syndromem bude jistě posilou a podporou kniha Aspergerka.

Ukázka z předmluvy

Milí dospívající čtenáři, milé dospívající čtenářky,
tuto knihu jsme pojaly tak, abyste ji mohli využívat sami, není k tomu nutné být součástí nějaké skupiny nebo třídy. Má vás naučit užívat všímavost prostřednictvím cvičení k rozvíjení představivosti. Většinu z našich cvičení můžete provádět doma, v soukromí, nebo tam, kde se cítíte bezpečně, například ve svém pokoji. Klidně si je přizpůsobte tak, aby vám to vyhovovalo. Můžete cvičit a přitom si hrát, abyste mohli prozkoumat rozličné pocity a způsoby jednání v různých situacích. Pokud chcete, můžete některé či všechny cviky provádět třeba s kamarádem či kamarádkou, s někým z rodiny nebo s někým, kdo mindfulness zná.
Většinou budete muset vyzkoušet něco, co jste ještě nikdy nedělali, a to může být náročné. Prostě se zhluboka nadechněte, uvědomte si, že je to něco nového, a zkuste to. Díky provádění jednotlivých cviků postupně získáte sebevědomí, budete pružněji reagovat na různé situace a dokážete lépe vycházet se sebou i s druhými. Možná si všimnete, že mnoho cvičení jsme převzali z oblasti herectví a divadla. Herecká cvičení učí lidi s autismem chápat, jak lidské tělo a obličej vyjadřují pocity, jak se v různých situacích mění tón hlasu a jak různé scénáře fungují v běžném životě. Díky tomu se zlepšuje schopnost budovat vztahy.
…
Buďte ale sví a nechte se naším cvičením vést. Jde nám o rozvoj vaší tvořivosti a představivosti, a když tyto svoje schopnosti začnete používat, možná zjistíte, že jste tvořivější a máte větší fantazii, než jste si mysleli. Při experimentování s všímavostí zapojte svou zvídavost, odvahu a představivost.
Dobře se bavte!
Carol a Irene 

Irene McHenry je americká psycholožka, edukátorka a poradkyně, autorka a editorka mnoha publikací, vede kurzy zaměřené na vedení a mindfulness (všímavost), specializuje se na programy mindfulness pro dospívající s odlišnostmi v učení. Carol Moog je psycholožka s bohatou praxí v práci s dětmi, dospívajícími a dospělými s poruchou autistického spektra. Na základě svých zkušeností, které získala jako divadelní improvizátorka, hudebnice, komunikační poradkyně a spisovatelka, vytváří pro dospívající programy na rozvoj sociálních dovedností pomocí hereckých technik. 

Ukázka z III. části knihy

Jste režiséři: Zastaňte se sami sebe

Emě vadí spousta věcí. Vadí jí, že jí lidé radí, aby dělala několik věcí najednou, a ne vždy jen jednu věc. Vadí jí hlasité zvuky a křiklavé barvy. Vadí jí, když u ní lidé stojí příliš blízko. Když kolem ní někdo projde a jen zlehka o ni zavadí, má pocit, že vyletí z kůže a začne vřískat na celé kolo. Nesnáší, když jí učitelka nebo někdo z rodiny poklepe na rameno. Obzvlášť nesnáší, když se ji lidé pokoušejí obejmout. Někdy je dokonce odstrčí. Lidé jí pak často říkají, že se jen snaží být na ni milí a že ona se k nim chová neslušně a nepřátelsky.

Ema potřebuje dát lidem jasně, ale vlídně najevo, že jí něco vadí. Potřebuje jim vysvětlit, že by ráda byla přívětivá, ale nesnese určité druhy doteků, které ostatním zjevně nevadí. Možná vám stejně jako Emě vadí spousta věcí. (Je dost běžné, že teenageři s PAS silně reagují na lehké doteky nebo na strkání či lechtání.) Mohou vás dráždit tiché bzučivé zvuky, kterých si ostatní lidé většinou vůbec nevšimnou. Některé barvy či světla jsou pro vás příliš křiklavé a ostré. Možná vás zneklidňuje mnoho věcí, kterým se během školního dne nemůžete vyhnout, například zvuky ořezávátek, bzučení nebo blikání zářivek, pachy a hmatové vjemy ze školní jídelny a všichni ti lidé, kteří se na vás mačkají nebo do vás vrážejí. Nejspíš chápete, jak Emě je.

Navazujte vztahy s druhými a režírujte svůj život.

Cvičení v této kapitole vás naučí rozpoznávat, co přesně vám vadí, abyste si to dokázali pojmenovat, místo abyste byli jen podráždění a otrávení. Když si své pocity v duchu srovnáte, můžete je sami nahlas sdělit někomu jinému. Zastanete se sami sebe (budete hájit své zájmy a potřeby).
Nejprve si sepište seznam věcí, které vám ve škole nebo doma nejvíc vadí. V této kapitole se naučíte sami sobě pojmenovávat vlastní pocit rozčilení. Potom budete zkoušet aktivně tyto konkrétní problémy řešit. Je velký rozdíl mezi tím, když jste jen rozčilení a když doopravdy víte, že jste rozčilení. Následující cvičení vás naučí, jak si můžete svého rozčilení všimnout a změnit to, co si při tom říkáte v duchu (svou „samomluvu“) a jak se chováte navenek (svůj „scénář“). Místo abyste postupovali podle svého obvyklého scénáře (být zticha, zůstat frustrovaní nebo se rozhněvat), si můžete vytvořit jiný. Změna scénáře vám pomůže se uklidnit, zmírní rozčilení a umožní vám vzít situaci do vlastních rukou.

Mnozí teenageři s autismem vynikají ve sbírání nejrůznějších předmětů, jež je zajímají. Pokud rádi sbíráte věci, můžete svoji vášeň využít k vymyšlení obzvlášť účinného pozitivního programu.

CVIČENÍ 12.1.: ZMĚNA SCÉNÁŘE

Kdykoliv během dne, když si myslíte, že jste rozčilení, zkontrolujte svoje tělo:

1. Máte zaťaté čelisti?
2. Mračíte se? Máte zachmuřený obličej?
3. Třesou se vám nohy nebo máte pocit, že byste nejraději utekli?
4. Máte ruce zaťaté v pěst?
5. Máte založené paže na prsou?

Vaše tělo vám často dokáže sdělit, že jste rozčilení, ještě dřív, než si to uvědomíte. Na své rozčilení máte právo! Máte právo na jakékoliv pocity, včetně rozčilení. Ale nemáte právo mít zlost na ostatní, že nevědí, co vám vadí. Takže si v duchu řekněte: „Jsem rozčilený/á.“ A ten pocit si opravdu připusťte. Potom použijte následující scénář k tomu, abyste se uklidnili a zjistili, co přesně vás rozčiluje: 

1. Řekněte si v duchu: „Rozčiluje mě, že…“ Pojmenujte konkrétní věc či chování, které vám vadí. Pokud potřebujete, najděte si pravý důvod svého naštvání na seznamu, který jste si předtím vytvořili (viz začátek této kapitoly).
2. Zhluboka se nadechněte a velmi pomalu a dlouze vydechněte.
3. První dva kroky aspoň třikrát zopakujte, dokud nezačnete cítit, že se uvolňujete.

Toto je pozitivní první krok k tomu, abyste mohli být sami sobě „režiséry“. Až si všimnete, že vaše tělo a mysl se zklidňují, jste připraveni k jednání.
Právě jste se naučili vnímat svůj pocit rozčilení. Nyní jste připraveni „nazkoušet“ některé praktické kroky, které vám pomohou zastat se sebe samých. V příštím cvičení se naučíte, jak nepříjemnou situaci aktivně změnit. V takové situaci už nejspíš víte, co nechcete. Je dobré přemýšlet o tom, co chcete. Jakmile budete vědět, co chcete, je zapotřebí, abyste se zamysleli, jak o to požádat tak, aby vám ostatní lidé měli chuť vyhovět.

Knihu Aktivity pro starší děti s PAS koupíte v našem e-shopu.