Od dětí se můžeme učit

Každý si může doplnit komentáře, jež slýchá ve svém okolí nebo které byly mířeny proti jemu samému v dětství. 

Mým cílem není někoho soudit ani nikomu vyvracet jeho názory. Ctím každého, kdo s dětmi pracuje, děti vychovává nebo dětem jakoukoliv formou pomáhá. Chtěl bych pouze nabídnout vlastní úhel pohledu na děti dík zkušenostem s nimi. Tato změna pohledu mi přinesla úlevu a nová poznání o vlastních utkvělých představách a postojích k dětem i k sobě samému. 

V roli soudců

Pro začátek je dobré si uvědomit naši častou potřebu něco či někoho neustále posuzovat a hodnotit. Často se bez vlastního uvědomění ocitáme v roli soudců a vynášíme rozsudky nejen nad dospělými, ale i nad dětmi. Ne vždy však máme pravdu. Ne vždy jsme schopni prohlédnout a zjistit, co se skutečně odehrává na pozadí dané situace. Ne vždy se cítíme komfortně, v kondici a při síle. Každý máme své povinnosti, starosti i nálady. Můžeme se ale pokusit těmito stavy nezbarvovat náš pohled na děti, které se učí orientovat se ve světě. I já se samozřejmě ocitl mnohokrát na tribuně soudců a posuzovatelů. Děti mě však v životě naučily mnohému, za co jsem jim vděčný. 

Děti umí být úžasným zrcadlem nás samých a jejich otevřenost, čistota, moudrost a všezahrnující bezprostřední láska mě stále nepřestávají fascinovat. Ve světě dětí jsem si více začal uvědomovat své automatické reakce a hodnotící postoje, které pro mě nebylo zpočátku jednoduché rozpoznat a vidět. Zde nabízím alespoň pár důležitých uvědomění, kterých jsem si při interakci s dětmi začal všímat.