Jeníček a Mařenka ve virtuálním lese

Dětský mozek se v batolecím věku překotně vyvíjí a potřebuje experimentovat s realitou vnějšího světa. Pasivní zábava a sledování mobilních technologií dětem útlého věku škodí. Do pěti – a někteří tvrdí, že do deseti let věku – dětem nepřísluší žádné hry na mobilu, žádné pasivní sledování televize či počítač. A co jim přísluší? Rozhovory a hry s dospělými i s vrstevníky, pobyt v přírodě, pozorování světa a dospělých při běžných denních činnostech i při práci, zkoušení si dospělých rolí nanečisto při hře i prohlížení obrázkových knížek a debaty nad příběhy. To vše probouzí dětskou fantazii, udržuje pozornost a trénuje mozek i smysly.  

I u televize nebo pohádek na PC by měl být dospělý s dítětem – a diskutovat o tom, co sledují. Jak to bude dál a co hrdinové řeší? Je to stejné, jako když čteme s dětmi knížku. Mějme je na klíně, zastavujme příběh a povídejme si o něm. Pozor na násilí a agresivitu v některých kreslených dětských seriálech! Malé dítě nechápe ani ironii, ani nadsázku příliš jasně. V tomto věku se buduje soucit, empatie a pocit sounáležitosti. Je moudré nedávat příliš prostoru instinktivní dětské krutosti.

Proč svítí červená

Dobrá, možná že rodina dítě do nástupu do školy uchránila virtuálního světa. Malý školáček tedy dostane svůj první mobil a povolení pobývat na počítači. Virtuální svět ale musí rodiče dítěti představit stejně jako nebezpečnou křižovatku za hustého provozu, hlubokou vodu, pod jejímž povrchem může číhat skála, nebo les, v němž žijí i vlci. Rodiče vysvětlí, kde a proč svítí červená a na co si dávat pozor, musí mít přístup k historii toho, co si dítě prohlíželo, a o jeho aktivity se zajímat. Kontrola nad přístupem k počítači i časový limit, po nějž má pobyt na netu povolen, to vše je důležité zvlášť dnes, kdy školáci absolvují distanční výuku, a tráví tak na počítači podstatně delší čas. 

Virtuální prostředí internetu je plné slídilů, kteří se snaží děti nalákat, aby se svěřovaly, natáčely a někdy i svlékaly před obrazovkou. Pedofilové pod falešnou identitou děti loví na sociálních sítích. Jejich praktiky musíme dětem vysvětlit stejně, jako jim vysvětlujeme nebezpečí reálného světa. Stejně jako dítě ví, že s cizím člověkem nemá chodit do bytu či sedat do auta, podobná pravidla platí při pohybu na netu. Neotvírat poštu od neznámých, nesdělovat soukromé údaje, bez vědomí rodiče si nepřidávat „přátele“ na sociálních sítích. 

Dětská důvěra k vychovateli je tu zásadní! Děti a dospívající se nesmí stydět mluvit o tom, co zvláštního je na síti potkalo, nesmí se bát trestu za to, že porušili zákaz a podívali se třeba na porno, musí mít možnost hovořit i o tom, co se děje na síti mezi nimi a vrstevníky. Zažívají posměch, šikanu, vyloučení? To vše se může stát a lze si s tím poradit. Ale je třeba PORADIT SE. Naši potomci potřebují naši vřelost, autenticitu, vzor při řešení rizikových situací, pravidla, hranice i vedení. Na to vše se musíme připravit – četbou literatury, konzultací s pedagogy, jinými rodiči nebo s psychology. 

Tři kroky při zabloudění 

01) Oceňte důvěru, s níž dítě přišlo. Ať jde o sebevíc překvapivý dotaz, zážitek či šokující obsah, který shlédlo, nepanikařte. Projevte zájem o to, co dítě zaznamenalo a prožívá, i o to, jak se do situace dostalo. Zeptejte se na jeho názor, řešení nebo prožitek virtuální reality a zkuste najít paralelu v reálném světě. Tím dítěti poskytujete pocit důvěry a bezpečí. Svými otázkami dáváte najevo zájem, vřelost i ochotu diskutovat o čemkoli. 

02) Sdílejte s dítětem své obavy o ně a dejte pravidla, návod nebo radu, jak podobnou situaci řešit příště. Takto nabízíte svůj vzor a zkušenost, ale vymezujete i bezpečné hranice. V případě, že dítě například shlédlo pornografický obsah, vysvětlete zásadní rozdíl mezi reálným vztahem lásky dvou dospělých a jejím pornografickým ztvárněním. Vysvětlete i důvod, proč jsou děti před takovými zážitky chráněni i legislativně a také to, proč možná jejich někteří vrstevníci sexuální zážitky vyhledávají předčasně. Jde o týrání nebo zneužívání v rodině, je to snaha získat zájem a obdiv ostatních? Nebojte se jít do detailů, protože pokud nevysvětlíte dítěti VY, že namlouvání ani sexuální akt v realitě neprobíhá jako v pornu, může mít později pocit vlastní „neschopnosti“ a je ohroženější než dítě, které studem z prožívání intimity netrpí. 

03) Buďte sami vzorem přirozeného prožívání vztahů, respektujte dětskou intimitu a požadujte od dítěte totéž. Dáte-li najevo vlastní bezradnost, hněv, odpor nebo odsouzení, obrátí se dítě jinam, což může být rizikem.