Jak se hádat konstruktivně

Hádky patří k naprosto každému vztahu. A není to jen otázka partnerství. Hádáme se s dětmi, s rodiči, přáteli, s kolegy v práci, se sousedy nebo i s člověkem, který nám prostě jen šlápne na nohu v tramvaji…

Představme si nyní, jak může vypadat taková opravdu řízná hádka. Chvíli to možná zní jako praktická výměna názorů, ale během pěti minut jsou to dva uřvané monology, kdy jeden druhého vůbec neposlouchá a chrlí jen své křivdy, argumenty a urážky nastřádané již od prvního rande. Teprve ve chvíli, kdy se během střetu držíme předem stanovených pravidel a daného tématu, může se z destruktivní hádky stát překvapivě krátká a konstruktivní výměna názorů.

Do hlav si nevidíme

Je to paradoxní, ale dokud je pro nás někdo důležitý, tak se s ním hádáme. Hádka je v podstatě výrazem toho, že nám na druhém člověku záleží. Oč je vztah důležitější a citově nabitější, o to větší nároky na druhého klademe a větší uspokojení svých vlastních potřeb od něj očekáváme. Ve většině případů se však stane, že si od partnera slibujeme mnohem víc, než nám vůbec může dát…

Přečtěte si také: Diskuse není hádka ani samomluva

Čím větší a nereálnější jsou tedy naše očekávání, tím vyšší je i pravděpodobnost, že ten druhý bude nedostatečný a že nám zkrátka nebude schopen ony potřeby naplnit. Když jsme posléze konfrontováni s faktem, že ten druhý očekávání nesplňuje, naše reakce je většinou stejná – začneme se snažit jej nějakým způsobem do tvaru svých představ „vytesat“. Tomu se partner pochopitelně brání. Urputně hájí své postoje a názory, neboť se takovým útokem cítí být ohrožený.  

Abychom spolu mohli dlouhodobě žít, musíme se v první řadě pochopit. Až potom lze od partnera nebo svých blízkých požadovat přesně a pouze to, čeho jsou schopni. A takovému vzájemnému pochopení nám slouží řeč.  

 Překonávání konfliktů v rodině  Trélaüm, Béatrice  Portál, 2005Překonávání konfliktů v rodině vede čtenáře ke zvládání konfliktů mezi členy rodiny a ukazuje, jak jim předcházet, pomáhá rodičům usměrňovat hádky mezi sourozenci a naznačuje cestu, jak překonávat konflikty dětí a rodičů s dětmi od nejmladšího věku.

Musíme však vynaložit určitou snahu a řeč používat, protože samo od sebe to skutečně nejde. Ač si leckdy někteří lidé myslí, že jejich partner umí číst myšlenky, do hlav si zkrátka nevidíme. Nejsme identičtí, a tak je jisté, že střetům zabránit nelze. Většinou se pochopitelně nehádáme s vidinou toho, že vztah poškodíme natolik, aby se rozpadnul, ale chceme jej vylepšit. Některé způsoby hádky jsou však silně destruktivní, a tak často způsobí všechno možné, jen ne pochopení a upevnění partnerství. Aby tyto konflikty nepoznamenávaly vztah, je zásadní naučit se hádat konstruktivně.

Jak z hádky udělat řešení?

Lidé se většinou hádají na těch nejnemožnějších místech a v nejnevhodnější dobu, například před dětmi, tchyní, ale také v mnohem nebezpečnějších situacích – třeba když jedou v autě.  

Jestliže si však v něčem nerozumíme, je vyloučené, abychom to vyřešili tím, že na sebe začneme křičet a ječet právě v tu chvíli, kdy nás to napadne. Jak se tedy pohádat konstruktivně? Mnohem produktivnější je přistoupit k problému věcně a dohodnout si, kde a kdy si v klidu sedneme, promluvíme si, celý problém rozebereme a budeme se snažit najít společné řešení. Ten, kdo má něco na srdci a chce o tom hovořit, by to měl ohlásit. V podstatě si dohodnout termín a téma hádky. Tím dáme tomu druhému rovnocennou šanci si nejen v klidu promyslet věcné argumenty, ale také se na výměnu názorů připravit psychicky.

Mohlo by vás také zajímat: Chceš mít pravdu, nebo vztah?

Žádná hádka samozřejmě není čistě racionální výměnou informací. Jsme lidé a máme emoce, takže konfrontace pochopitelně slouží i k odreagování našich negativních pocitů. Určitou míru partnerových negativních prožitků musíme unést, stejně tak jako on těch našich, avšak cílem hádky by nikdy nemělo být navzájem se urazit, přizabít, či se dokonce zdeptat. Výsledkem by mělo být porozumění a chuť společně řešit daný problém. V zásadě platí heslo: Když ty máš problém, není jen tvůj. Pokud se mě dotýká, je i můj.  

 Nenásilná komunikace v praxi  Rosenberg, Marshall B.  Portál, 2020Nenásilná komunikace v praxi - soubor kratších autorových textů pokrývá široku škálu témat od řešení konfliktů přes práci s hněvem, s duchovností či s láskou a vztahy až po výchovu dětí.

Buďme konstruktivní

Důležitým prvkem, který destruktivní hádku přetvoří v  konstruktivní, je vždy mluvit jen za sebe a neobviňovat druhého. O pocitech totiž není možné pochybovat, nelze se o nich hádat. Pocity každý člověk má a má na ně nárok (já mám pocit, já chci, mě trápí, mě se dotýká tvé chování, mě udělá radost atd.) Konstruktivní reakcí na pocity druhého pak je tyto pocity přijmout a začít uvažovat o tom, že v něm něco takového opravdu vyvolávat můžeme.  

Dále je zásadní držet se daného tématu. Ten, kdo hádku rozpoutal, by měl mít už na začátku jasno, čeho chce dosáhnout. A pokud chce někdo něčeho dosáhnout, nedocílí toho jinak, než že se bude držet tématu. Taková konstruktivní hádka pak bývá překvapivě krátká, a především není zraňující.  

A pokud se teď dostáváme k oblasti, jak si můžeme (i nechtěně) navzájem během hádky ublížit – partnera nikdy nehodnoťte. Většinou se v takových situacích dostává spíše negativních přívlastků, které však hádku nikam neposouvají.  


Placená zóna

Alice Vondrová