Dneska to hraje špatně…

Třída jako malý orchestr. Každý má svůj part, a stejně to dneska hraje špatně. Čím to je? A opravdu hrajeme špatně? Dobré a špatné je relativní pojem, zejména když mluvíme o pocitech. Hněv může být špatný, pokud je destruktivní, a přínosný, pokud nám pomůže vyplavit nepohodu, která se v nás nastřádala. Bolest je signálem, který nás varuje, a také dokáže být pořádně otravná. A pokud se rozhodneme, že si nepříjemné pocity „vypneme“, bolest zaženeme analgetiky a vztek prostě potlačíme, často s tím „vypneme“ i pocity příjemné. Děti se své pocity teprve učí, poznávají, co který z nich znamená, časem se je naučí modulovat, což vede k tomu, že když pocítí vztek, nerozmetají kolem sebe hračky, ale jdou se třeba vyběhat. Malý orchestr se svými jedinečnými hráči možná nikdy nedospěje k hudební harmonii, ostatně kakofonie může být i celkem zábavná, ale je dobře přiznat každému z hudebníků jeho místo. První housle nemají v orchestru dětských emocí své opodstatnění. Asi už tedy tušíte, že velkým tématem květnového čísla jsou emoce.

Milé čtenářky a milí čtenáři Informatoria 3–8, přeji vám, abyste se pokud možno neodpojovali od svých emocí. Jsou naším signalizačním systémem, díky nim druzí poznají, co právě prožíváme, leckdy nám jsou velmi libé a patří k nám. Pokud by vás zaplavily a vy jste nevěděli, co s nimi, dobré je vyhledat odbornou pomoc. A k tomu vám přeji odvahu.

Mgr. Marie Těthalová