Jak změnil covid život v naší MŠ v Jesničánkách

Tyto věci se samozřejmě nevyhnuly ani školám a školkám. Jsme školka v okrajové části Pardubic – v Jesničánkách, do které chodí téměř 80 dětí. Na začátku celé situace jsme museli změnit organizaci běžných činností ve školce a vše zařídit tak, aby byla dodržena nová hygienická opatření a přitom aby děti byly ve školce i nadále spokojené a potřebná nařízení je zbytečně neomezovala. Novinkou bylo předávání dětí u vstupu do mateřské školy – tady je potřeba pochválit nejen děti, že to zvládaly bez obtíží, ale i rodiče, kteří se nové situaci přizpůsobili a vycházeli nám vstříc. Děti musely mít ve školce k dispozici své roušky, kdyby se vyskytla nákaza přímo v zařízení. V nepřeberném množství různých typů a vzorů dětských roušek se odrazilo domácí šití a šikovnost maminek. Důležitým opatřením byla také soustavná průběžná dezinfekce veškerých prostor, kde se pohybovali rodiče a děti – několikrát denně provozní pracovnice otíraly kliky, vypínače, kohoutky, nábytek, podlahy atd. Patří jim velký dík, protože značně přispěly k tomu, že se v naší školce zatím neobjevila nákaza.

Distanční výuka

V jarním období loňského roku, kdy byly na několik týdnů uzavřeny i mateřské školy, jsme si „nanečisto“ vyzkoušeli distanční výuku – byla to pro nás úplná novinka. Tehdy ještě nebylo distanční vzdělávání povinné, ale přesto jsme každý týden posílali náměty na různá témata pro všechny děti (i pro ty nejmenší), abychom ulehčili situaci rodičům, kteří chtěli své děti vzdělávat doma. Ohlasy rodičů nám dělaly skutečně radost a bylo velmi příjemné vědět, že naše netradiční a v té době nadstandardní práce je dětem i rodičům prospěšná, že materiály využívají ke vzdělávání dětí, nebo alespoň pro inspiraci.

Děti se po znovuotevření školky na své vrstevníky, ale i na nás, opravdu těšily. Po návratu byly většinou šťastné a spokojené a radostně dělaly všechny činnosti, které ve školce probíhají. Našim předškoláčkům prostě chyběla nepostradatelná sociální interakce s ostatními dětmi. Trochu jsme se obávali, jak děti zvládnou návrat do MŠ. Byli jsme ale velmi mile překvapeni – vše zvládly s úsměvem a velkou chutí do činností. Když se blížily letní prázdniny, všichni jsme doufali, že to nejhorší máme již za sebou.

Další vlna

S podzimem ale přišla druhá vlna epidemie a kolotoč omezení, opatření a nových pokynů se opět rozběhl. Distanční výuka v mateřských školách se stala povinnou, a proto jsme museli zajišťovat i vzdělávání dětí doma. Mateřské školy zůstaly otevřené, a tak u nás probíhala prezenční výuka ve školce, ale zároveň i distanční výuka pro část dětí, které v té době MŠ nenavštěvovaly. Byli jsme postaveni před novou, náročnější situaci. Museli jsme se s tím „poprat“. 

Máme patřičné vzdělání, k tomu jsme nasbírali mnoho zkušeností, proto není problém zvládnout výuku s 26 dětmi ve třídě. Práce s dětmi v MŠ je ale naprosto odlišná od té domácí. Při plánování distančního vzdělávání jsme museli zohlednit, jak a kde budou rodiče s dětmi pracovat. Nebylo jednoduché připravit dětem takové činnosti, aby byly realizovatelné v podmínkách domova a dostatečně srozumitelně popsané. V tu chvíli nejsme s dětmi my, ale jejich rodiče, kteří budou s dětmi nabízené činnosti povinně realizovat a výstupy ze vzdělávání zasílat zpět do MŠ. Někdy se objevovaly nečekané situace, které jsme se postupně učili řešit a adekvátně na ně reagovat. Pro rodiče bylo náročné i to, že často v rodině bývá ještě školák, který k práci do školy potřebuje počítač a kterému se rodiče při distanční výuce musí věnovat, a mnozí také museli stihnout ještě své pracovní povinnosti. Takže naše snaha byla, aby vzdělávání probíhalo přirozenými prostředky s minimální nutností využití počítače a aby alespoň ty největší školkové děti mohly pracovat po zadání některých úkolů samostatně, bez aktivní účasti rodičů.

Individuální práce

Ale zpět k prezenčnímu, tedy „školkovému“ vzdělávání. Jelikož počet dětí, které v podzimních měsících navštěvovaly MŠ, byl nižší (chodilo 15–18 dětí), naskytla se nám ojedinělá možnost více se individuálně věnovat všem dětem. Měli jsme k sobě mnohem blíže a v MŠ vládla téměř rodinná atmosféra. Vzhledem k nepříznivé epidemiologické situaci jsme se nemohli s dětmi účastnit divadelních představení, sportovních aktivit, neprobíhaly besídky, setkání s rodiči, kroužky atd. Velmi nám i našim dětem také chyběla a stále chybí spolupráce s dětmi ze ZŠ a setkávání s nimi. A tak jsme o to víc my učitelky hrály třeba pohádky a užily si tak spolu s dětmi spoustu legrace. Rovněž tradiční rozloučení s dětmi před vstupem do ZŠ proběhlo tak, že se tentokrát nepředváděly děti, ale že jsme se změnily my učitelky ve Smolíčka, Budulínka, lišku…, před Vánocemi jsme si ušili kostýmy a převlékli se za čerta a Mikuláše. Všichni jsme se snažili také trávit s dětmi co nejvíce času venku – uspořádali jsme si třeba svoji „zahradní“ zimní olympiádu.

V současné době (pokud je třeba) zvládají děti bez větších problémů používání roušek i organizační změny. Menším problémem je naučit děti, aby se neprojevovaly tak empaticky fyzickým způsobem (objetím, pohlazením …), k čemuž jsme je doposud vedli. Vše řešíme přiměřeným vysvětlováním současné situace. Na doporučení zřizovatele nyní používají všichni zaměstnanci mateřské školy respirátory, operativně řešíme nepřítomnost pedagogů při karanténě nebo onemocnění a snažíme se, aby děti náročnou situaci pocítily co nejméně. Většina rodičů vše chápe a řekla bych, že i my situaci zatím zvládáme a bereme ji jako nutnost pro ochranu zdraví nás všech.

Bc. Iva Štorková

MŠ Raisova, Jesničánky