Anatomie svobody

Spousta lidí ve věku kolem padesátky vám potvrdí, že klíčovým zlomem v jejich životě byl pád železné opony. Na devětaosmdesátý nedají dopustit, a když se rozpovídají o devadesátkách, zní to těm mladším jako pohádka. Vzpomínání je rizikové, může totiž vyznít obehraně. To však neznamená, že bychom na něj měli rezignovat. Každé výročí listopadových událostí je novou příležitostí odvyprávět příběh, a to i přesto, že je pro současné školáky i mladší generace dospělých pouhou historií. 

Svůdná nostalgie

Důležité je nezapomenout. Kdo to má v dosahu, zajde se svými blízkými na pražskou Národní třídu, někdo zhlédne v televizi mnohokrát odvysílané záběry z demonstrací, jiný se začte do nově vydané knihy, navštíví tematickou výstavu nebo stejně zaměřený koncert a někomu přijde vhodné zapálit svíčku. Zatímco pamětníci rádi podléhají nostalgii, mladší lidé to tak silně neprožívají, zato mají zvídavé otázky, což je dobře. Rodiče by nemělo překvapit, když se jich potomci zeptají, zda generace sametových studentů náhodou něco nepodcenila či nezanedbala. Mimochodem – co by vás napadlo jako první? 

Inspirací k podobným otázkám jsou některé současné problémy. Leckteří mladí se po svém zamýšlejí, jak je nastavení společnosti ovlivněno tím, co bylo zaseto v letech po sametové revoluci. Mezi studenty, kteří se neřídí punkovým heslem „No future!“, rezonuje například téma dostupnosti bydlení a leckoho trápí ekonomické nerovnosti a sociální situace mnohých rodin a jedinců. Někdy to vypadá, že „socialismus s lidskou tváří“ není zapomenutý sen. Zjevuje se pod novými nátěry. Do naivních představ se vejde superpečovatelský stát v kombinaci s bezmeznou svobodou. Víme, že ani děti nejsou imunní vůči působení populistů zvláště na sociálních sítích, což se může za pár let projevit – třeba až dnešní starší žáci půjdou volit.   

Nezbývá než hledat způsob, jak převyprávět to všechno, co vedlo k vytvoření společnosti, kterou zjednodušeně nazýváme demokratická, občanská, tržní. Je mnoho důvodů, proč znovu vysvětlovat, diskutovat, a hlavně nezamlčovat události a dobové postoje, na které se zapomíná.