30 let od sametové revoluce

Jak listopadový převrat vnímají profesionálové z oblasti předškolního vzdělávání? „Znamená pro mě velmi mnoho. Nebýt 17. listopadu, neodpovídala bych dnes na vaše otázky,“ říká Mgr. Eva Svobodová z Jihočeské univerzity. „Spolu s mým partnerem jsme se v době totality jako středoškolští studenti angažovali v protikomunistických aktivitách, které nebyly žádným hrdinstvím, spíše klukovinou rozhořčených puberťáků, ale nám vynesly ztrátu příležitostí. Ke studiu na vysoké škole, k výjezdu do ciziny… Jen díky osobní přímluvě skvělé paní ředitelky a jejímu slibu, že na mě dohlédne, jsem mohla pracovat v mateřské škole jako učitelka. Na její přímluvu jsem dokonce v roce 1989 dostala doporučení ke studiu, ale to už přišla revoluce…,“ vzpomíná. Pro PhDr. Danu Moravcovou z pražské MŠ Čtyřlístek pak 17. listopad znamená v první řadě svobodu projevu, „nemuset se se bát říkat otevřeně své názory, říkat dětem ve školce věci, které chtějí a potřebují vědět, ne to, co nám bylo předepsáno, možnost konečně vystudovat vysokou školu, kterou jsem do té doby studovat nemohla, kvůli nežádoucímu kádrovému profilu – měla jsem blízké příbuzné v ‚západním Německu‘, které tam mj. komunisté po válce odsunuli, takže vlastně dvojí trest pro moji rodinu, možnost cestovat a poznávat nové země a vzdělávací systémy ve světě.“

Mgr. Pavla Kicková z kralupské MŠ Dr. E. Beneše říká, že pro ni osobně je sametová revoluce synonymem pro svobodu, např. svobodu slova. „Mé příspěvky do různých periodik nikdo necenzuruje. Máme svobodu být sami sebou a žít si svůj život. Svobodu cestovat. Nikdo mi dnes neříká soudružko a netyká mi a nenutí mě se nedobrovolně sdružovat.“ Monika Kovalská z MŠ Kamarád v Novém Veselí pak říká, že 17. listopad vnímá jako novou cestu, která se nám všem bez rozdílu otevřela. „Jsou to obrovské možnosti, které jsme mohli uchopit – možnost prezentovat své názory, dobré i špatné zkušenosti, které jsme získali, mnoho věcí jsme zažili poprvé, protože před listopadem nebyly možné. Listopadem 89 jsme získali svobodu, ale ztratili jsme některé hodnoty. Třicet let svobody je z mého pohledu ještě krátká doba pro změnu myšlení, přístupů, stereotypů a mýtů.“ O tom, že stále nemáme vyhráno, mluví i Bc. Petra Škrdlíková z brněnské MŠ Milosrdných bratří. „17. listopad je pro mě synonymem slova ‚svoboda‘. Svoboda, která dává možnost mít vlastní názor a říct, co si myslím. Svoboda, se kterou neumíme zacházet, protože jsme nepochopili, že ‚svoboda jednotlivce končí tam, kde začíná svoboda druhého‘. Doufala jsem tehdy, že když ji získáme, bude to automaticky znamenat, že se do vedení země dostanou lidé, kteří by mohli být vzorem pro každého školáka. Jenže svoboda v tomto ohledu s sebou nese stejné šance pro lidi příkladné i lidi, které bych za vzor dětem v žádném případě dávat nechtěla. 17. listopad pro mě tedy znamená, že za svobodu musíme bojovat každý den… a také při každých volbách.“

Dusivá atmosféra

O tom, že před listopadem 1989 u nás panovala dusivá atmosféra, nikdo nepochybuje. Pěkně to vystihuje Dana Moravcová. „Jako učitelka jsem před sebou neviděla žádnou budoucnost, žádnou možnost profesního růstu ani motivaci. Měli jsme minimální možnost dalšího odborného vzdělávání (kromě politického). Minimální možnost uplatnit svoji kreativitu, nápady. To, co mají děti v kterém věku umět, bylo přesně dané, bez respektu ke skutečným potřebám dítěte. Volná hra byla upozaděna a děti měly minimální prostor hrát si, jak chtěly, s kým chtěly a jak dlouho chtěly. Vše řídila učitelka podle pevně stanoveného režimu dne. Jednotné školství způsobilo, že jedna školka byla jako druhá, téměř ničím se nelišily – stejné vybavení, stejný program, stejné nástěnky…“

Děti tomu porozumí

Moc mě zajímalo, zda je možné s dětmi v mateřské škole otevřít tohle společenské téma. Pavla Kicková tvrdí, že ano. „Nejenže je to možné, je to nutné, ale hravou formou. Např. jsme v den 20. výročí sebrali všechny staré, většinou dózické klíče, natřeli jsme je bílou, modrou a červenou, uvázali na provázek a použili jako hudební nástroj k zpěvu hymny, Modlitby pro Martu nebo Jednou budem dál… Děti si je pak odnesly domů.“ Monika Kovalská si pak myslí, že tato témata prostě ke vzdělávání patří. „Téma revoluce a 17. listopadu lze určitě do vzdělávání dětí zařadit, tak jako jsme loni zařadili oslavu 100. výročí vzniku republiky a jiná výročí. Jde jen o kreativitu a nápaditost pedagoga, jak toto téma zpřístupní dětem, přizpůsobí věkové skupině. Je ostuda, když děti a mládež neznají naši historii a kořeny, ze kterých jsme vzešli.“

Mgr. Marie Těthalová

Co znamená 17. listopad 1989 pro vás? Připomněli jste si jej v mateřské škole nebo ve školní družině? Napište nám o tom, vaše příspěvky rádi zveřejníme. Pište na informatorium@portal.cz.