Online archiv

Otázka, kterou si někdy při setkání s druhými klademe. A to nejen v případě, kdy se nám na jeho chování něco nezdá. Možná právě naopak. Jako dospělí se již vychováváme sami, o to je tahle otázka záludnější. Ono: „Kdo tě vychovával?“ se pak možná mění v otázku po tom, jak to druhý dělá, že je stále tak milý, přívětivý, disciplinovaný… Právě disciplínou oplývají rodiče jednoho malého chlapce, jehož příběh vám představím v závěru čísla, které držíte v ruce. Šikovný čtyřletý klučík, který toho hodně dokáže a kterého jeho rodiče jednoznačně milují. I tak se mi to, co jsem se o něm díky dokumentu Každá minuta života dozvěděla, stalo zdrojem mnoha dalších otázek. Do jaké míry můžeme předurčovat život svých dětí? A nebudou nám později jako dospělé vyčítat, že jsme to neudělali? Co je ve výchově předškolních dětí, v životě s nimi, to nejdůležitější? O co jsme stáli my, když jsme byli malí? Vidíte, těch otázek… Milé čtenářky a milí čtenáři Informatoria 3-8, přeji vám, abyste zažívali především spokojenost s tím, jací jste, a se svým životem. A je přitom jedno, jestli ovládáte to či ono, jestli zažíváte v některé věci nedostatek nebo se vám naopak po materiální stránce daří skvěle. Důležitá je vaše spokojenost, se kterou se nesou věci jako přívětivost, milé chování, ale i disciplinovanost, bez které se neobejdeme. Mgr. Marie Těthalová

Několik dní po vydání únorového čísla Informatoria 3-8 zazvonil v redakci telefon. Na druhé straně paní učitelka z jedné nejmenované mateřské školy, která reagovala na tiskovou zprávu s názvem Poruchy chování a integrace.