Nestačí jen chtít

Motivační flexibilita

Motivace je komplikovaná. Ale toho lze využít. Rád dělám se sportovci následující cvičení – opakovaně jim pokládám otázky typu „proč“ ve spojitosti s jejich cílem.

„Chci se stát světovou jedničkou.“

„Proč?“

„Protože bych dosáhl na vrchol.“

„Proč chceš dosáhnout na vrchol?“

„Protože by to znamenalo, že jsem dokázal naplnit svůj potenciál.“

„Proč ti záleží na naplnění tvého potenciálu?“

„Protože by mě strašně mrzelo, kdybych ho promarnil.“

Takto lze pokračovat velmi dlouhou dobu, což však není pointa. Neexistuje finální odpověď, ke které se touto cestou můžeme prokousat. Realita je taková, že motivace je zamotané klubko nejrůznějších vlákének – odpovědí na otázku „proč“. A jak vyplývá z uvedeného příkladu, některé motivy jsou formulované pozitivně („chci se přiblížit k cíli“, „chci získat tuto věc“), jiné negativně („nechci promarnit příležitost“, „chci se tomu vyhnout“). 

A zde se dostáváme k oné užitečnosti komplikované motivace. Jestliže je v našem „motivačním klubku“ spousta vláken, můžeme se naučit využívat je v rozličných kombinacích. Cesta sportovce, který za něčím jde, se totiž skládá z desítek konkrétních křižovatek. A je jedno, jaký motiv člověk zvolí k tomu, aby se na dané křižovatce rozhodl správně.