Výraz „normální“ odkazuje k variantě pojmu dobra – dobra schváleného společností. Dokáže však společnost v rámci svých norem adekvátně určit, co je dobré a co špatné? Vykročme ven z bludného kruhu odsudků a vyloučení. Přestaňme prohlubovat bolest.
Přestože se stále velké části lidí s duševními poruchami nedostává žádné léčby (v USA až šedesáti procentům), poměrně razantně klesá stigmatizace duševního onemocnění, které se stává viditelnější a přijímanější. Nicméně duševní poruchy a poruchy chování se nyní zřejmě vyskytují častěji, než bychom si kdykoli pomysleli. Mnoho lidí, které obdivujeme, veřejně mluví o svých vnitřních stavech (Lady Gaga, Michael Phelps, Bruce Springsteen, papež František). Zejména lidé narození po roce 2000 jsou ve srovnání se svými rodiči ochotnější o svém stavu hovořit a vyhledávat léčbu.
Stigmatu se nemusíme poddávat. Nemusíme marginalizovat jinakost a odlišnost. Stigma není vepsané v naší přirozenosti, v DNA. Koření v kultuře. Jedná se o proces, který se učíme v rámci svého společenství. A co se učíme, můžeme změnit. Můžeme se zaměřit na sociální síly, které stigma vytvořily – pokud známe jeho historii. Poté můžeme zintenzivnit mechanismy, které stigma rozmělňují. Jednoduše říct: „Dost!“
Placená zóna
Předplaťte si časopis a od dalšího vydání získáte neomezený přístup k článkům publikovaným od r. 2005 až do současnosti.