Když poznáme, jak funguje lidská psychika, budeme empatičtější

Proč je dobré vědět něco o tom, jak funguje naše psychika?

Karol: Vědomosti o fungování naší psychiky pomáhají porozumět nám samotným, ale i druhým lidem. V podstatě nám pomáhají najít ten správný klíč při hledání dveří vedoucích k pochopení našich emocí, myšlenek i chování. Díky tomu, že klíčem, tedy vědomostmi, takové dveře otevřeme, vstoupíme do blízkosti nových možností, jak reagovat na různé životní výzvy a překážky, kterým v životě můžeme čelit. Když si začneme uvědomovat, jak ta naše hlava pracuje, může to být jakási cesta k větší pohodě. Třeba i bez nutnosti hned hledat okamžitě nějaké super řešení. Mnoho lidí něco podobného zažívá v psychoterapii, když najdou jakýsi pocit většího klidu a úlevy díky tomu, že jim začne to nesrozumitelné najednou dávat smysl. 

Tereza: Někdy můžeme mít i úplně nevědomé předpoklady a stereotypy, které nám říkají, jak by se asi druhý člověk měl cítit nebo chovat v určité situaci. A tyto stereotypy nemusí být platné anebo nemusí platit zdaleka pro každého. Takovým úplně konkrétním příkladem může být naše přesvědčení o tom, jak by se měla chovat či dokonce cítit oběť sexualizovaného násilí. Když ale máme větší znalosti o fungování lidské psychiky a o její rozmanitosti, můžeme být v řadě situací daleko empatičtější vůči druhým lidem, což nám ve výsledku velmi pomáhá budovat pozitivní a pevné vztahy. 

Někdy se lidem, kteří sledují své duševní pocity, vytýká, že se v sobě nimrají, příliš se analyzují. Hrozí nám nějaké pomyslné nebezpečí, když se začneme zabývat svými duševními pochody?

Karol: Není to otázka na stručnou odpověď, ale napadá mě, že takovým varovným signálem bývá, když se člověk zamotává do bludného kruhu. Tedy třeba v případě, kdy přemýšlení vede k nepohodě, aniž by se s tím něco dělalo, tedy bez toho, že člověk bludný kruh úspěšně přeruší. A dalším vodítkem může být, že rozjímání nad vlastní psychikou by pro nás mělo být něčím užitečné, mít nějaký pozitivní důsledek. Pokud má negativní důsledky, bývá spíše obtíž ve způsobu uvažování. Třeba když někdo bloudí jen v negativních myšlenkách a je pro něj těžké se od nich odpoutat, než že by se v nich přímo nimral.

Tereza: Je velký rozdíl v tom, zda jsme na sebe dlouhodobě více naladěni, vnímáme své potřeby a učíme se na ně adekvátně reagovat. Například si včas všimnu, že jsem přetažená a potřebuji odpočinek a čas pro sebe, nebo se naopak máme tendenci ztrácet ve svých katastrofických scénářích a obavách, které nás často až zbytečně zúzkostňují. Ta první varianta je samozřejmě naprosto v pořádku. Ta druhá není pro naši duševní pohodu ideální, ale dá se s ní moc hezky pracovat třeba právě za pomoci psychologa či psychoterapeuta (usmívá se).

Sledování sebe sama má jistě preventivní charakter. Jak bychom mohli poznat, že je naše duševní zdraví v ohrožení?

Tereza: To může být velmi individuální. Dá se říct, že duševní onemocnění nás většinou ovlivňují jak na úrovni emocí, tak na úrovni našich myšlenek a chování, případně mohou zasáhnout i naše vztahy. Takovými konkrétními společnými faktory u různých psychických obtíží může být ztráta radosti z věcí, které nás dříve těšívaly, snížená kapacita zvládat stres v běžném životě, výraznější změny nálad, stažení se ze společenského života, potíže se spánkem, výrazná únava a podrážděnost, případně i nevhodné změny v běžných návycích – stravovacích, pohybových a podobně. Důležitým varovným znamením pro nás mohou být v takové chvíli i naši blízcí. Často právě oni jako první vyjádří obavu nebo přímo popíšou, že něco není v pořádku.