Obešel jsem horu…

… pořád jsem hledal, kdo mi uvěří, a ani ta hora se nesmilovala. Podobně se cítí děti, kterým někdo ubližuje. I když se snaží volat o pomoc, upozorňují na sebe, někdy třeba začnou více zlobit, abychom si jich všimli, jejich šrámy na duši a mnohdy i na těle jako bychom neviděli. Na 19. listopad připadá Světový den prevence týrání a zneužívání dětí a o den později si připomínáme vznik Úmluvy o právech dítěte. Ačkoli jde o známé, medializované téma, v našich školkách a školách jsou stále děti, kterým není dobře, které trápí někdo z jejich dospělých, mezi něž kromě rodiny mohou patřit i naši kolegové a naše kolegyně. Ráda bych vás proto vyzvala k tomu, abyste si všímali. Abyste věnovali pozornost dítěti, jehož chování se změnilo, které najednou začalo nosit dlouhé rukávy, aby si nikdo nevšiml modřin, které se nechce převlékat před ostatními, i když mu to dříve nevadilo, které hladoví, je smutné nebo strádá. Jeho nepohoda nemusí být viditelná na první pohled, na to nezapomeňme. Ať nejsme tou horou, kterou zoufale obchází zas a znovu dokola.

Milé čtenářky a milí čtenáři Informatoria 3–8, přeji vám otevřené oči i mysl. A protože je nádherný podzim, všímejte si i toho, co je kolem vás. Barevné listí, podzimní louky a lesy, keře obsypané různými barevnými bobulemi. Všechna ta krása je tu pro nás, aby nás potěšila, udělala nám radost. Dovolte jí to.

Mgr. Marie Těthalová