Oldřich Antonín Hostaša je básník. Rodák z pražského Podskalí vystudoval zahradnickou školu, opravoval cementárny, pracoval na železnici a na ministerstvu kultury. Poznal se s Františkem Hrubínem i Jaroslavem Seifertem. První verše napsal v devíti letech. Vlastním nákladem vydal pět sbírek básní. Teď, v devětašedesáti, vydává konečně první knížku oficiálně. Jmenuje se Ajznboňácké pastorále. Do české poezie vstoupil nový, sugestivní hlas.
Narodil jste se v roce 1953, kdy zemřeli Gottwald a Stalin. Zapsalo se to do vás nějak?
Doma se o politice, když jsem byl malý, nehovořilo. Tatínek mi vyprávěl, když jsem byl starší, že na vojně mu nabízeli, aby vstoupil do komunistické strany, nabízeli mu hodnost důstojníka. Tatínek odmítl a nesl následky celý život. Vydělával peníze jako požárník.
A maminka?
Maminka byla doma a starala se o mě a moji sestru. Maminka osobně poznala ministra zahraničí Jana Masaryka. Učila se kadeřnicí a mistr ji pro něco poslal. Potkala pány ve smokingu. Jeden měl černý oblek s rozhalenkou místo vázanky. Nechtěně mu vstoupila do cesty a on se smál. Představil se jako Masaryk. Jinak na politiku nebyl čas. O Gottwaldovi ani Stalinovi se doma nehovořilo. Politika šla dlouhý čas kolem mne, a tím bylo mé dětství krásnější.
Studoval jste v Praze?
Studoval jsem zahradnickou školu v Malešicích. Po skončení jsem pracoval u strýce v Troji, kde jsem získal neocenitelné znalosti. Ty jsem využil v Brně jako mistr v zemědělském družstvu Tuřany při pěstování gerber a karafiátů. Měl jsem rád ženy, a proto jsem musel družstvo opustit. Skončil jsem v Přerově, závod strojírny, kde jsem prožil dva roky v zajetí krásných vzpomínek.
Placená zóna
Předplaťte si časopis a od dalšího vydání získáte neomezený přístup k článkům publikovaným od r. 2005 až do současnosti.