Zaznělo po aktivu, jak se ještě dnes v západních Čechách říká třídním schůzkám, z úst jedné maminky směrem ke své dceři: „Tak jsme si pozvali Smetáka na kobereček a nenechali na ní nit suchou.“ Řeč byla o učitelce českého jazyka, s níž jsou rodiče nespokojeni, a tak ji osobně pozvali na třídní schůzky, kde zkritizovali její práci. Potud v pořádku.
Jen paní učitelka se nejmenuje Smeták, nýbrž Smetanová, Smetánková, Smetková či nějak podobně. Smeták jí říkají žáci. Budiž. Nic originálního, ale nabízí se to. Jenže když podobnou dehonestující rétoriku převezmou i rodiče a mluví tak o učiteli před svými dětmi, dopouštějí se velkého faulu. Podlézají nedospělému světu a fatálně podrývají úctu k dospělým. Možná by nebylo od věci zavést Etický kodex pro rodiče, jak se chovat vůči škole, když učitelé už svůj manuál chování mají. A snad to s ním nedopadne jako se zmiňovaným Etickým kodexem pro učitele. Sotva byl nedávno slavnostně představen, pedagogové ho rozcupovali jako netransparentně vzniklý paskvil. Poměrně oprávněně.