Empatie a řád

Toto je příběh jednoho kluka s poruchou autistického spektra, kterého jsem skutečně poznala a s nímž jsem mohla pracovat. Když nastoupil k nám do školy, byla to nezvladatelná střela. Pro mne, spolužáky, další učitele. A přitom byl vysoce inteligentní. On sám přicházel s myšlenkou, že se tu „zase chvíli ohřeje“ a půjde o dům dál. U nás tato chvíle trvala pár let, nikoliv pár týdnů jako na ostatních školách. Proč? Možná proto, že jsme to s ním nevzdali, měli jsme trpělivost a dali mu čas. Možná proto, že zjistil, že na světě opravdu existují lidé, kteří to s ním myslí vážně a na které se může spolehnout. Zjistil, že si může najít přátele a vlastně se do školy těšit. 

         Pokud učitel a spolužáci mají ve třídě takového žáka, nastává čas výzev a zároveň problémů. Obě strany se musí naučit, jak spolu fungovat, aby pobyt ve škole nebyl pouhým přežíváním, ale společnou prací a rozhovorem nad tématy, která děti zajímají. Někdy je to dlouhá cesta plná nástrah a nečekaných komplikací, nicméně se vyplatí vydržet. Za některé věci by se totiž mělo bojovat. 

         Na následujících řádcích předkládám několik tipů, jak z pohledu učitele pracovat s dítětem s poruchou autistického spektra na základní škole. Ráda bych předeslala, že nejsem speciální pedagog, i když se touto problematikou osobně zabývám již několik let. Uvedené tipy jsou tedy souhrnem zkušeností, které jsem získala během svého působení v mateřských a základních školách.